Zraněný kotník mi zachránil život, vzpomíná na mrtvé hokejisty Barinka

Ve Švýcarsku se mi žilo krásně, jedním slovem nádhera. Ale na začátku května se nám narodil syn Michal. Nejlepší řešení bylo zůstat doma a s hokejem v zahraničí nějaký čas počkat, až trochu povyroste. Šlo také o dalšího syna Marcela (jeho otcem je první manžel Nikol Barinkové, bývalý fotbalista Martin Čížek – pozn. aut.), který půjde do šesté třídy, a s partnerkou jsme chtěli, aby druhý stupeň základní školy začal v Česku.

Dneska to vidím tak, že smlouvu dodržím. Na možnost dřívějšího odchodu ale pamatuje. Je v ní klauzule, že v případě zajímavé nabídky mě Vítkovice za určitou finanční kompenzaci uvolní. Netajím, že bych rád ještě někde venku hrál, je mi teprve osmadvacet let. Rozhodně ale nikam neodejdu sám, v každém případě se mnou půjdou také Nikol, Marcel a Michal.

Úlomek jsem si nechal odstranit proto, aby mě v sezóně náhodou nezačal zlobit a já kvůli tomu třeba nějaký čas nemohl hrát. Jsem rád, že jsem se tak rozhodl. Cítím se výborně. Fyzičku jsem dělal individuálně podle rad i úkolů vítkovického kondičního trenéra Igora Horyla. Důležité pro mě je, že jsem se mohl hodně věnovat malému Michalovi a vůbec obou synů si užít.

Přesně tak. Měl jsem tehdy nastřelený kotník a zřejmě už tehdy se kůstka odlomila.

Ano, přesně tak to bylo. Dá se říct, že mi zraněný kotník zachránil život.

Nejde na to nemyslet, k té hrůze se v myšlenkách vracím každý den. Stále je to čerstvé a já pořád nemůžu uvěřit, že je to pravda. Všechny ty kluky jsem znal a 7. září loňského roku jsem se vlastně podruhé narodil.