Článek
Jak jste prožil premiérové vystoupení za národní tým?
Do branky jsem se dostal neplánovaně o den dřív, než to mělo původně být, takže nebyl vůbec čas přemýšlet nad tím, že jde o reprezentační premiéru. Cítil jsem se ale dobře a podobné to bylo i proti Rusku, kdy mě zamrzel pokyn kouče ke střídání. Nikdy není příjemné odjet z branky během rozjetého utkání. Bohužel se nám celkově zápasy nepovedly.
Jaká panovala atmosféra v mužstvu?
Znal jsem spoustu kluků, takž jsem nebyl někde zticha zalezlý v rohu a celý týden s reprezentací jsem si v tomhle směru užíval. Už před srazem jsem si volal s Davidem Kašem, oba jsme z Kadaně. Tak jsme se domluvili, že budeme spolu na pokoji. Do pardubického Matěje Blümela jsem si zase musel rýpnout, jestli už se oklepal z porážky v derby.
Jaromír Jágr z Kladna (uprostřed) střílí gól, Vpravo je Bohumil Jank z Hradce Králové a brankář Štěpán Lukeš z Hradce Králové.
Překvapila vás nominace, když jste od 26. října za Mountfield nechytal?
Byl to menší šok, ale potěšilo mě, že se reprezentační trenéři ozvali. Na těle jsem každopádně poznal, že jsem vypadl ze zápasového tempa. Trochu jsem se hledal, intenzivní tréninky pod koučem gólmanů Zdeňkem Orctem mě však dostaly do rytmu.
Co vám k reprezentačnímu debutu řekl za Litvínov hrající bratr František, který má na kontě sedmnáct zápasů v útoku národního týmu?
Brácha mi jenom řekl, ať chytnu šanci za pačesy. Frantu obdivuju, že ve 39 letech stále hraje a s Viktorem Hüblem, který je ještě starší, pravidelně sbírají body. Tolik let v jednom týmu v jedné formaci, na to je radost koukat. Po každém zápase si voláme a chvíli pokecáme. Osobně se už ale tolik nestíháme vídat, a když už ano, hokej moc neřešíme.
V Hradci Králové se letos pyšníte skvělými čísly, ale znovu máte i silného konkurenta Kiviaha. Věřil jste, že si přes něj vychytáte roli jedničky?
Říkal jsem si, že bych v letošní sezoně mohl chytat o poznání víc než jako dvojka za Markem Mazancem v předchozích letech. Rozhodnutí o tom, koho do zápasu nasadí, je na trenérech. Dali nám stejnou startovní pozici. V prvních zápasech Henri kvůli nemoci chyběl, tak jsem se snažil příležitost využít. To se mi dařilo, ale pak mi dvě utkání příliš nevyšla a Henri se předvedl ve vynikající formě. Nedělám z toho velké závěry, ale když jsem v pátek proti Plzni znovu dostal šanci, už ji nechci pustit.
Zleva Petr Kodýtek z Plzně, Richard Nedomlel z Hradce Králové a brankář Mountfieldu Štěpán Lukeš.
Finský parťák je o dva roky starší, jaký spolu máte vztah?
Určitě ne takový jako s Mazim, s nímž jsem se přátelil i mimo zimák. S Henrim máme hlavně pracovní vztah. Panuje mezi námi zdravá konkurence. Trochu mě zamrzelo, že trenéři skoro měsíc důvěřovali víc jemu, ale na druhou stranu je lepší mít dva vyrovnané gólmany, než aby veškerá tíha ležela jen na jednom.
Potkaly vás i velké změny v osobním životě. Od května jste tátou, v létě jste požádal přítelkyni o ruku...
Samé krásné momenty. Když se nám syn narodil, první měsíce byly trochu náročnější, ale teď už se o něj zvládáme starat úplně v pohodě. Svatbu se snoubenkou plánujeme na příští rok, někdy po sezoně, to na ni bude rozhodně víc času.
V Hradci Králové působíte už třetí rok, jak se vám ve východočeském městě žije?
Nic mi tady nechybí. Máme dobré bydlení, a i pro cestování je to dobrá destinace, na rozdíl třeba od Chomutova, kde jsem dlouho hrál. Do Hradce se z extraligových zápasů většinou vrátíme do půlnoci.
