Článek
Jaká je aktuální nálada v mužstvu?
Po čtyřech porážkách v řadě byla smutnější. Potřebovali jsme konečně předvést nějaký dobrý výkon a ukázat, že umíme hrát hokej. Dvě těsné výhry, proti Plzni a v Liberci, nás zase pozvedly i psychicky. Ale nemáme teď dobré přesilovky. Při zranění klíčového útočníka Davida Šťastného se ukazuje, jak moc na nich ještě musíme zapracovat.
Na začátku sezony vám ale početní výhody šly, sám jste nasbíral v přesilovkách tři čtvrtiny svých kanadských bodů.
Nalepilo se na mě hokejové štěstíčko. Odrážel se ke mně skoro každý puk, takže jsem nastřílel spoustu jednoduchých gólů do prázdné branky. Nemůžu se ale spoléhat na náhodné trefy.
V Pardubicích jste před týdnem dostal svůj vůbec první vyšší trest v extralize. Jak jste viděl situaci předcházející bitce s Adamem Musil?
Adam Musil u mantinelu srazil našeho Adama Rašku a chtěl jsem se trochu zastat spoluhráče. Do Musila jsem ale jen narazil ramenem a on hned shodil rukavice. Já se vůbec rvát nechtěl, měli bychom totiž přesilovku pět na tři.
Stejně jste byl vyloučen na pět minut, co jste tomu říkal?
Držel jsem hokejku do poslední chvíle, ochotně jsem si kleknul a nedal ani ránu. Nevím, jak jinak bych se měl zachovat, abych nebyl potrestán. Zpětně mě mrzí, že jsem se nepobil, aspoň bych byl vyloučen oprávněně. Takhle jsem vypadal jako šašek, který jednoznačně prohrál rvačku.
Z rodného Havířova jste se na dvě sezony do Mladé Boleslavi přesunul už v sedmnácti letech. Jak bylo těžké pro teenagera stěhovat se na druhou stranu republiky?
Není to blízko, ale z hokejového hlediska to byla rozumná volba. V Havířově nebyla nejvyšší juniorská soutěž, z nabídek mi nejlépe vyšla Boleslav. Prvních pár týdnů bez rodiny nebylo jednoduchých, ale tenhle proces osamostatnění si musí prožít každý. Někdo ho má za sebou později, já ho měl brzy. Ale jako žádnou velkou a náročnou výzvu jsem to nebral.
Byla známost prostředí pak jedním z důvodů, proč jste se do týmu Bruslařů před dvěma roky vrátil?
Rozhodně mi pomohla. Nešel jsem úplně do neznáma. Na druhou stranu vedení i trenéři byli úplně noví. Ale jsem tu spokojený. Týmově se minulá sezona povedla a letošní se taky nevyvíjí špatně.
Nedobírají si vás spoluhráči kvůli znatelnému havířovskému přízvuku?
Naopak já si dobírám spoluhráče... (směje se). Minulou sezonu jsme s Davidem Ciencialou měli v kabině slezský růžek. Teď jsem z našeho regionu zůstal sám, ale stejně si do kluků občas rýpnu. Oni mi to samozřejmě vracejí, sranda v kabině musí být.
V březnu jste se stal otcem, jak tu roli zvládáte při nabitém hokejovém programu?
Až jsem byl překvapený, ale úplně v pohodě. Přítelkyně se o syna stará naprosto vzorně, já jí pomáhám. Někdy se hůř vyspíme, ale to je jen malá daň za všechnu tu radost. Když se probudím, tak se na mě malej směje, vždycky má dobrou náladu.
Jak se vám s rodinou v Mladé Boleslavi žije?
Havířov zůstává mojí srdcovkou, ale i Boleslav jsem si oblíbil. Přítelkyně vymýšlí pěkné výlety po okolí. Nemám rád Prahu a jiná přelidněná místa, nepotřebuju k životu nákupní centra a podobné blbosti.
