Článek
Z posledních pěti utkání máte na kontě šest gólů, naposledy proti Mladé Boleslavi jste se trefil dvakrát. Kde se ve vás vzala taková střelecká pohoda?
Cítím se fyzicky i psychicky výborně. Trenéři mě hodně nabádají, ať střílím. Někdy si říkám, že pálím až trochu moc. Ale když mi tam padá všechno, tak proč to nezkusit z každé pozice. Navíc dostávám krásné přihrávky, takže už mi stačí jen dobře zamířit. A to si troufnu říct, že docela umím. Snažím se trénovat střelbu kdykoli, když je čas.
Na většinu gólů vám přihrál David Cienciala. Naladili jste se na sebe rychle, takže už ví, jak vám vyhovět?
Už když jsme v létě při suché přípravě spolu hráli fotbal nebo basket, bylo vidět, že si rozumíme. Sedli jsme si herně a přenesli to pak i na led. David umí přihrát vždy v ideální moment a mně se daří šance proměňovat.
Když to takhle půjde dál, mohl byste klidně atakovat hranici čtyřiceti branek. Je reálné udržet takové tempo?
Určitě ne. Na každého hráče přijde horší období. Ale zatím si užívám, jak se mi od prvního kola daří. Sebevědomí stoupá, víc si na ledě dovolím. S každým gólem cítím, že hokejově rostu.
V sezoně jste se neprosadil pouze ve čtyřech zápasech, jeden z nich byl ale minulý týden na Spartě proti vašemu někdejšímu zaměstnavateli. Hlídali si vás domácí pozorněji?
Asi ano. Chodili mi do těla a do žádné šance mě nepustili. Ale nahradili mě spoluhráči. Když jsme minutu a půl před koncem srovnali a já zrovna z trestné lavice sledoval, jak se raduje čtvrtina O2 areny v pardubických barvách, byl to skvělý pocit. Na mnoha stadionech jsou letos návštěvy slabší. Ale v Pardubicích chodí fanoušků pořád hrozně moc a je to paráda, že za námi jezdí i na venkovní zápasy.
Za Spartu jste odehrál předchozí čtyři sezony, ale chyběl vám větší herní prostor a hlavně týmový úspěch. Šel jste za ním do Pardubic?
Ve Spartě jsem neukázal všechno, o to víc jsem teď hladovější. Udělal jsem dobré rozhodnutí, že jsem šel do Pardubic. Chceme hrát ofenzivní hokej a stále se držet na puku, to mě baví. V klubu panuje velmi pozitivní atmosféra, nikdo neskrývá velké ambice. Snad si konečně pořádně užiju i play off, o něž jsem přišel dvakrát kvůli zranění a jednou nám ho zrušil covid.
Jak se vám žije v Pardubicích?
S manželkou jsme nadšení. Dříve jsem znal z Pardubic jen zimák a blízké okolí. Ale je to moc pěkné město se spoustou parků, kam můžeme chodit. Navíc má velmi dobrou polohu, ani výjezdy do Třince a podobných destinací nejsou tak vyčerpávající.
V dubnu se vám narodila dcera. Pomáhá vám od hokeje odreagovat?
Stoprocentně. Přijdu domů a čeká mě úžasné miminko. Rád s dcerkou chodím na procházky. Skvěle si u toho pročistím hlavu. Podle mě je i to jeden z důvodů, proč se mi teď tolik daří. Do extraligy jsem se dostal pozdě, až ve 25 letech. Věřil jsem, že se stále můžu výrazně zlepšit, což teď snad skutečně přichází a možná mi i ta nová role otce pomohla.
Před třemi lety jste ale kvůli zranění nohy s hokejem málem skončil.
Byla to nejtěžší chvíle v životě. Hokej šel stranou, bál jsem se, že budu do smrti kulhat. Skvělí doktoři mě ale dali do kupy. Návrat na vrcholovou úroveň byl samozřejmě těžký. Cítím však, jak mě nepříjemná zkušenost posílila a udělala ze mě lepšího hráče. I vnímání hokeje se změnilo.
V čem?
Daleko víc si vážím toho, že se můžu věnovat takhle skvělému sportu, být v úžasné partě spoluhráčů a hrát na tak vysoké úrovni. Snažím se i v pokročilejším věku na sobě pořád pracovat.
