Článek
Kdy budete moct zase naskočit do zápasu?
Hokej mi už chybí a svrbí mě prsty, momentálně však nevím. Ale byl jsem teď na vyšetření a konečně se dozvěděl, že nebudu potřebovat další operaci s krkem. Chvilku to na ni vypadalo, což by znamenalo konec sezony. Pak bych se asi musel i rozmýšlet, jestli má cenu vůbec hrát dál, protože taky potřebuju fungovat v normálním životě.
Takže se to zdravotně lepší?
Pokračuju v rehabilitaci a trochu se to zlepšuje, ale opotřebení po dvou operacích je už znát. Obzvlášť v této sezoně, kdy se hraje obden a zátěž je enormní. Ani já jsem tomu moc nepomohl. Ve volnější dny jsem chodil do posilovny a dělal si program, jako kdybychom hráli jen jeden - dva zápasy za týden, místo toho byly tři čtyři.
Až vás zápřah dohnal.
Spíš jsem měl odpočívat a chodit na rehabilitaci. Ale jsem paličatý. Mám nějakou rutinu a té jsem se držel i přes bolest. Až se to celý podělalo. Měl jsem poslouchat svoje tělo, v tomhle jsem stará škola. Chybami se člověk učí a teď už budu chytřejší. Bylo mi řečeno, že jde o proces, rehabilitovat budu muset i po kariéře, aby svaly držely krk v cajku a úplně jsem se nerozpadl.
Problémy se kumulovaly, nebo přišly náhle?
Celou sezonu jsem byl bolavý. Začalo to tříslem, přitahovačem, pak se přidala záda a krk, se kterým mám dlouhodobé potíže. Když se hrálo jen pátek neděle, rehabilitoval jsem a přes týden se dal do kupy. Teď však tělo nemělo čas. Pořád jsem si říkal, že to odejde, ale už jsem ani nezvládal sedět na střídačce mezi střídáními, jaká to byla bolest. Dál to už nešlo.
Nelekl jste se? Jednou jste už s hokejem kvůli stejným problémům málem končil.
Pořád přemýšlím. Po této sezoně mám ještě rok smlouvu a chtěl bych to stoprocentně dohrát. Záležet však bude na zdraví, které mám jen jedno. A taky bude záležet na tom, jestli mi tělo dovolí mít kvalitní přípravu, na kterou jsem zvyklý a kterou se svým stylem hokeje potřebuji. Kdybych musel něco oželet nebo vypustit, nemyslím si, že by bylo přínosem, abych tady hrál.
Zleva Adam Musil z Liberce, Ronald Knot z Liberce, Andrej Kostitsyn z Pardubic a brankář Liberce Petr Kváča.
Menší počet minut za zápas byste neskousl?
Musím mít nějaký vliv na utkání a tým. Kdybych měl být jen do počtu a na ledě přežívat, to by moje ego asi nesneslo a nedovolilo. Mám nějaký standard, který chci hrát.
V týdnu jste oslavil 35. narozeniny, cítíte se na tolik?
Občas se cítím na sto let. (směje) Komplikace s krkem mám, není to sranda. Ale když zrovna nebolí, cítím se normálně jako mladý kluk. Ostatní zatím drží, musím to zaťukat.
Naposledy jste hrál před Silvestrem. Jak dlouhou pauzu zvládáte?
Celé léto jsem se chystal, měl jsem dobrou přípravu, takže teď jen sedět a na zápasy koukat je po psychický stránce těžký. Nedá se však nic dělat. Zdraví máte jen jedno a po kariéře je taky život a musím myslet trochu i na sebe. Ale koukat na hokej v televizi mě nebaví. Kdybych mohl, tak hraju, to všichni vědí. Navíc když jsme teď ještě ztratili Tomáše Filippiho.
On se operaci kvůli problémům se zády nevyhnul. Podporujete se navzájem?
Píšeme si, na pár věcí se mě ptal. Byl na operaci bederní páteře a byl z toho nervózní, což je normální. Před svou první jsem byl taky ohromně nervózní. Tomáš dlouho rehabilitoval a už to vypadalo, že se vrátí, pořád ho to však trápilo. Nejhorší je nejistota. Když už věděl, že na operaci půjde a přesně věděl, co se stane, myslím, že se mu ulevilo. Vše proběhlo dobře a teď už má harmonogram a ví, co bude dál.
