Článek
V projektu Extraligová Nej jste loni vyslal puk na branku dokonce rychlostí 180 km/hod. Jaký máte recept na dělové rány?
Ani sám nevím (úsměv). Mám tohle daný asi od přírody, uměl jsem vždycky vystřelit a lítalo mi to rychleji než spoluhráčům. Ale osvědčený recept, nebo proč tomu tak je... Fakt nevím.
Šlupku jste tedy měl už v mládí?
Myslím, že jo. Vybavuju si, že mi trenéři v mládežnických kategoriích říkali, že mám ránu, jako když kopne kobyla (úsměv). Vleče se to se mnou delší dobu.
Je to všechno jenom o síle?
Ta je samozřejmě důležitá. Když ji moc nemáte, lítat vám to tolik nebude. Ale určitě hraje roli i technika. Někdo dovede vystřelit z jednoduchosti a puk mu letí stejně rychle jako hráči, co do něj mlátí hlava nehlava jako já. (úsměv)
Chodíte si zastřílet i po tréninku?
Jo. Máme cvičení, v nichž jsou samostatně jenom obránci, kde střílíme a pilujeme ji. Ale ve hře je někdy těžký, abyste to pořádně trefil. Hra se zrychluje a času je méně. Kluky, o kterých se ví, že od nich hrozí nebezpečí, si soupeři navíc hlídají.
Pilujete střelbu třeba i mimo led?
Ne. Zhruba před třemi lety jsem byl na jedné střelnici, zastřílet si s pukem. To bylo ale naposledy. Že bych střílel někde na branku, na to moc nejsem.
V loňské sezoně jste nasázel sedm gólů, v aktuální jich máte na kontě pět. Máte oblíbené místo, kam při zápasech pálíte?
Hlavně do branky (smích). Jedno kam, hlavně mezi tyče.
Filip Pavlík (vpředu) během kempu hokejové reprezentace před MS na Slovensku v roce 2019.
Jak často měníte hole?
Hokejku mám maximálně na dva tři zápasy. Celkem měknou a pak ztrácejí účinek z té novoty. Nechávám ji pak už jenom na trénování, na utkání si beru novou.
Kolik jich během sezony zlomíte?
Plus minus pětadvacet. Když nepřijdou nějaké kazovky... (úsměv)
Jaké používáte záhyby?
Podobné jako má třeba Alexandr Ovečkin, akorát míň zahnuté. Není to úplně taková vrtule.
Ostrostřelec Ovečkin byl váš hokejový vzor?
Když jsem se v dětství koukal na hokej, vždycky se mi líbil útočník Tie Domi, který působil jedenáct let v Torontu. Byl malý, zarputilý a dotáhl to daleko. Na Ovečkina se taky občas podívám, na nějaké highlighty z NHL...
Zdědil jste razantní střelu i po otci, který rovněž hrál hokej a uměl do kotouče praštit?
Je to možné, jsme si v tom hodně podobní, i střelu měl šikovnou. Jablko asi nepadlo daleko od stromu.
Co říká na vaše projektily?
Že je to letos bída, loni to prej bylo lepší (smích). Ne, jsem moc rád, s tátou si po každém zápase voláme. Jak se hrálo, jak jsem se cítil na ledě... Jsme spolu furt v kontaktu, těší ho, že hraju na takové úrovni a že mi to určitým způsobem takhle jde.
Máte staršího bratra, i s ním hodně probíráte zápasy?
Voláme si, bavíme se, co je nového, ale víc o životu... On kdysi hrál v dorostu, s hokejem už skončil, teď ho hraje jeho syn. Po každém zápase ale s bráchou nemluvíme, spíš s taťkou.
Tým má na dostřel elitní čtyřku, jak jste spokojený s dosavadním průběhem ročníku?
Myslím si, že v poslední době hrajeme dobře. Hra se zlepšuje, výkony jdou nahoru. Snažíme se, abychom moc neinkasovali. Někteří lidé třeba tvrdí, že furt bráníme. Nedáváme tolik gólů, takže si možná myslí, že jsme bránící tým. Já bych to ale takhle neviděl.
V Hradci Králové kroutíte už čtvrtou sezonu, jak se vám na východě Čech líbí?
Hodně. Město je super, kolem dokola příroda. Když je trochu víc času, jezdíme s přítelkyní do Pece nebo Špindlu projít se po horách, což mě baví. Máme psa, Maďarského ohaře, takže s ním chodíme hodně ven. Je to takový lovecký mazel. Bydlíme jenom pět minut od stadionu v novostavbě, kde je dalších šest nebo sedm kluků z týmu. Vedle je les, klid, prostě skvělý.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
