Článek
„Za ten bod jsem rád, i za šanci hrát extraligu, ale výhra je nejdůležitější. Už jsme ji hodně potřebovali. Nebylo jednoduché udržet skoro polovinu utkání vedení 2:1," svěřoval se pokračovatel hokejové tradice rodu Tomajků.
Že potřetí v kariéře naskočí do extraligy (poprvé hrál 8. prosince 2020 v Mladé Boleslavi, podruhé o tři dny později v Plzni) se dozvěděl v pondělí ráno. „Po tréninku mi řekli, že mám jít na testy, tak bylo jasné, že pojedu do Vítkovic," přiblížil Tomajko.
Oproti jiným hokejistům to má v lecčem složitější. Už jen proto, že hraje v týmu, jehož spolumajitelem je jeho otec Jan. Tomajko starší navíc dělá asistenta trenérovi Zdeňkovi Motákovi. „Je to pro mě z tohoto pohledu hodně těžké. Dívá se na mě jinak než na ostatní a musím makat o to více, když je na střídačce," vysvětluje Tomajko mladší.
Dominik Lakatoš z Vítkovic (vlevo) a brankář Olomouce Branislav Konrád.
I ve Vítkovicích za ním táta jednou na střídačce přišel a předal mu pár rad. „Říkal mi, jak situaci, která se předtím udála na ledě, vyřešit lépe. Nebylo to ale nic zvláštního. Žádný kartáč," pousmál se olomoucký mladík.
A zatímco tým může po výhře večer odfrknout, Tomajko mladší půjde po návratu do Olomouce od autobusu s tátou domů. „Je dobře, že jsme vyhráli. Snad ten zápas doma nebudeme rozebírat a necháme to až na trénink," přál si.
Zleva Nicolas Werbik z Vítkovic a Vilém Burian z Olomouce.
Tátu v nejslavnější době, kdy sbíral extraligové trofeje se Vsetínem či dva tituly mistra světa v letech 2000 a 2001 nepamatuje. Narodil se na konci sezony 2001/2002, kdy Jan Tomajko získal se Spartou čtvrtý a poslední extraligový titul. „Pamatuju si ho, až když hrával v Liberci, v Kladně a pak na konci kariéry v Olomouci," prozradil Matěj Tomajko.
Zatímco otec Jan už z dorostu přešel mezi muže coby člen později slavného útoku, Matěj takové parťáky zatím nemá. „Uvidíme, co se časem vyvrbí," pousmál se.
