Článek
Na zápasy je nažhavený, z případného zranění přitom strach nemá. „Já už o tom popravdě nechci ani slyšet, protože všichni se mě na to ptají," usmívá se. „Prostě jdu hrát a vůbec nad zraněním nepřemýšlím," ujišťuje borec, jemuž hradí pojistku východočeský klub.
Rudá křídla mu ve startu za mateřský tým nebránila a ofenzivnímu zadákovi tedy po podpisu smlouvy nestojí nic v cestě. „Těším se, že si znovu zahraju před hradeckými fanoušky, a že budu zase doma," hlásí. Hradecký dres oblékl naposledy v březnu roku 2016, kdy Mountfield nestačil ve čtvrtfinále play off na Mladou Boleslav. Hronek tehdy sdílel kabinu třeba s Jaroslavem Bednářem, Karlem Pilařem nebo aktuálním členem kádru Zdeňkem Čápem.
S hráči Hradce přes léto pravidelně trénuje, i proto do mužstva zapadl bez sebemenších potíží. „Těším se samozřejmě i na žertíky. Srandistů je tady dost, největším asi Ned (Richard Nedomlel)," tvrdí český reprezentant, jehož loni v Bratislavě vyhlásili nejlepším bekem MS. Mladíci v hradecké šatně k němu však žádný přehnaný respekt nechovají.
Obránce Filip Hronek si po čtyřech letech znovu zahraje v extralize za Mountfield HK.
„Zaprvé nejsem starej a zadruhé všechny kluky znám odmala," culí se zvučná posila Mountfieldu, jež si zvyká na širší kluziště. „Uvidíme, jestli to bude problém. Ale myslím, že ne. Na mistrovství jsem s ním taky potíže neměl," pokyvuje hlavou Hronek, jehož už svrbí ruce i nohy. Není divu. Do soutěžního klání nevyjel půl roku, 16. března ještě nastoupil proti Carolině, ale další utkání už nepřidal.
„Druhý den jsme měli hrát ve Washingtonu. Řekli nám, že se kvůli epidemii covidu zápas neuskuteční. Letěli jsme tedy zpátky do Detroitu, nechodili na zimák, netrénovali a čekali. Pak nám oznámili, že se liga přerušuje," líčí Hronek nezvyklý konec sezony, kterou zasáhla koronavirová pandemie. „Dlouho jsem nehrál a na zápasy se těším jako malý kluk. Je to zvláštní, pro mě nová situace, ale musím se s ní prostě porvat," říká.
Za poslední rok si na klubové úrovni příliš radosti neužil. Red Wings trčeli u dna Atlantické divize, když v 71 zápasech získali jen 39 bodů. „Bylo to náročný. Prohráváte a není to nic příjemnýho. Dostali jsme se pod takovou deku, že jsme se z ní nedokázali vyhrabat," mrzí Hronka. „Měli jsme dost mladých kluků, ohrávali jsme se... Snad se to v příští sezoně posune k lepšímu," doufá muž, jenž v 65 utkáních nastřádal devět gólů, 22 asistencí a vzhledem k bídným výsledkům Detroitu také 38 minusových bodů.
Důvěru měl ale velikou. Stal se vůbec nejvytíženějším českým hráčem v NHL, na ledě strávil v průměru skoro 24 minut za zápas. „Bylo super hrát takhle hodně, vždycky je to lepší než sedět na střídačce, takže mi to rozhodně nevadilo. Získával jsem tím zkušenosti," hřeje šikovného hokejistu, jenž byl se zmiňovanými 31 body nejproduktivnějším českým bekem uplynulé sezony kanadsko-americké soutěže.
Zatímco on se chystá na začátek extraligy, v níž zatím neskóroval, v NHL teprve vrcholí letošní sezona. „Pro kluky s rodinou je to určitě strašně složitý. Ale nedá se nic dělat. Chtěli ligu dohrát za každou cenu, bylo v tom asi hodně peněz, tak se prostě furt hraje," dodal.
