Článek
„Na období, které jsem v letech 1978-1982 strávil v litvínovském klubu, vzpomínám nejraději. Je to moje srdeční záležitost. A stříbro Litvínova v československé lize bylo v té době jeho největším úspěchem v historii. Dělal jsem si pak legraci z Ivana Hlinky, že se předtím hrálo pořád o záchranu, ale přijdu do mužstva a jde to," směje se Kodrle při ohlédnutí za svými začátky v Litvínově v roce 1978.
„Byl jsem i u toho, když s námi v lize začínal Vláďa Růžička. Už v sedmnácti letech prokazoval, že je velkým talentem. Jsem rád, že jsem si mohl současně zahrát s Ivanem i s ním. Když jsem odcházel do Ústí nad Labem, místo mě přišel do Litvínova další talent, rovněž sedmnáctiletý Petr Rosol. A s Růžou a Petrem Klímou vytvořili skvělou lajnu," vybavuje si čerstvý sedmdesátník.
Na litvínovském hokejovém prostředí oceňoval především vynikající kolektiv. „Opravdu jsme tvořili výbornou partou, kterou táhli Ivan Hlinka, Jirka Bubla. Oba už byli trojnásobnými mistry světa a hvězdami. Hrál jsem v útoku s Vladimírem Kýhosem a Petrem Opačitým, když jsme se snažili přiblížit k elitní formaci Ulrych, Hlinka, Tarant. Ale musel bych jmenovat celý tým," pokyvuje hlavou bývalý útočník.
Vydržel skoro jako Jágr
Kodrle hrál aktivně hokej až do vysokého sportovního věku. „V Ústí nad Labem jsem taky trénoval, dělal jsem tři roky asistenta kouči Jiřímu Vrbovi u áčka. Pak jsem ale ještě odešel hrát do německého Harsefeldu u Hamburku. Skončil jsem až v pětačtyřiceti letech. Kdybych věděl, že Jarda Jágr bude hrát i v osmačtyřiceti, které oslaví v únoru, tak bych tam pokračoval ještě o nějaký rok dál, abych ho překonal. To říkám samozřejmě jako žert a obdiv vůči němu," usmívá se Kodrle, který je ale stejně jako hrající majitel Rytířů odchovancem kladenského hokeje.
„Ano, pocházím z Kladna. V mládežnických kategoriích jsem nastupoval za tehdejší PZ, odkud chodili nejlepší mladí kluci i do kladenského áčka v nejvyšší soutěži," přidává Kodrle málo známou informaci ze svých začátků.
Dlouhá léta žije v Ústí nad Labem a hokej sleduje v roli diváka. „Jsem ale v kontaktu s bývalým spoluhráčem a pozdějším trenérem Vláďou Kýhosem, který prošel jako trenér řadou klubů. Už s jeho otcem Vladimírem Kýhosem starším jsem hrál kdysi za Ústí. I to dokumentuje, jak ten hokejový čas rychle utíká," říká Kodrle.
„Samozřejmě fandím Litvínovu v extralize a Slovanu Ústí v první lize. Mrzí mě, že oba kluby se pohybují skoro na konci tabulky svých soutěží," glosuje současnost bývalý hokejista, jehož dres s číslem dvacet je vyvěšen u stropu ústecké haly. A dočkal se i slavnostního ocenění k životnímu jubileu při domácím zápase ústeckého celku.
