Článek
„Hodně těžké hned na úvod. Zrovna proti klubu, ze kterého jsem odešel. I když jsem si to nechtěl připustit, věděl jsem, že to nebude jako každý jiný zápas. Ale připravil jsem se na to a jsem moc rád, že jsme to zvládli. Měli jsme ve druhé třetině místy hodně krušné chvilky, kdy se nám nedařilo vyhodit puk ze třetiny, proto si těch dvou bodů velmi ceníme," svěřoval se Olesz.
Rodák z Bílovce ví, jaké to je hrát proti Vítkovicím. V sezoně 2004/2005 před odchodem do zámoří oblékal dres Sparty a proti svému mateřskému klubu stihl včetně play off devět utkání. Gól v nich ale nedal. „To už je tak dávno, že si tohle vůbec nevybavuju," pousmál se Olesz.
Rostislav Olesz z Olomouce (na ledě) a (zleva) Jan Výtisk a Rastislav Dej z Vítkovic.
První trefu do sítě Vítkovic mohl oslavit až nyní. Ale neslavil. Gratulace spoluhráčů přijímal bez viditelných emocí. „To by se nehodilo. Soustředil jsem se dál na zápas, oslavy přijdou později," řekl Olesz, jehož jméno posledních pět sezon patřilo výhradně na vítkovickou soupisku. Letos v létě ale vítkovický kapitán z kabiny zmizel poté, co se rozkmotřil s trenérskou dvojicí Jakub Petr a Pavel Trnka a zamířil na rozšířit vítkovickou enklávu v Olomouci.
Trenérské duo Zdeněk Moták a Jan Tomajko nepostavilo Olesze po bok žádného ze čtyř exvítkovických hokejistů v kádru Olomouce, ale do třetí formace k Vilému Burianovi a Lukáši Nahodilovi. „Bude se k nám hodit. Je to důrazný hráč, výborný v osobních soubojích, má dobrou střelu. Je gólový," říkal před sezonou Tomajko. A Olesz jeho slova hned v prvním utkání potvrdil.
Počkal si na odražený puk od zadního mantinelu, přetlačil obránce Šidlíka a bekhendem přivedl Olomouc do vedení. „Vím, jak se chovat kolem brány. Soustředil jsem se jen na to, dát ten gól," pousmál se bronzový medailista z olympiády v Turíně 2006.
