Článek
Za Vsetín jste v základní části minulém ročníku nasázel 39 gólů, k tomu přidal 26 asistencí. Čím si vysvětlujete tak vysokou produktivitu?
Všechno si tam od začátku sedlo. Byla to také velká zásluha mých spoluhráčů. Musím říct, že v klubu jsou fantastičtí lidi. Celou sezonu jsme se hokejem bavili.
Dařilo se vám i proto, že jste nebyl pod takovým tlakem jako v mateřských Českých Budějovicích, kde jste odmala působil?
Ve Vsetíně jsem byl daleko od domova. Řekl jsem si, že jdu hrát hokej a nebudu brát jako tragédii, když se mi třeba nebude dařit. V Budějovicích to máte jako odchovanec klubu těžší. Ve městě žijete a potkáváte místní. Když se něco nepovede, ptají se vás, co se děje. Občas jsme to schytávali. V Motoru to bylo prostě jiné tím, že byl tlak na postup, což je pochopitelné. Poslední sezony tam měly hořký konec. Úspěšné zápasy v základní části se hodily do koše a řeklo se, že to byla sezona na ho... Vsetín měl taky ambice, ale po prohraném utkání jsme věděli, že máme další zápas, lidi nás zase poženou a nehodí přes palubu.
Jak jste si při zápasech užíval pověstnou vsetínskou kulisu?
Fanoušci vytvářeli neuvěřitelnou atmosféru. Fakt bomba. Každému bych přál si ve Vsetíně zahrát za domácí, lidi tam jsou super. Jdete na rozcvičku a tribuna na stání je skoro plná. Lidi fandí, i když se prohrává. Pískání jsem tam loni nezažil, byť jsme měli také horší zápasy. Jdou si hokej užít a s týmem žijí. Je to Valašsko, kde mají rádi slivovici, která k tomu prostě patří. Jede to tam ve velkém. Tolik opilých lidí na jednom místě jen tak nevidíte. (smích)
Vsetín v devadesátých letech vládl české extralize. Dýchla na vás Na Lapači historie?
Určitě. Vyhráli šest titulů. Stadion se za ty roky moc nezměnil, vypadá furt stejně a lidi na tu dobu pořád vzpomínají. Je to malé město a nic jiného tam nemají.
Po úspěšné sezoně jste přijal nabídku Plzně. Byla pro vás od začátku jasnou volbou?
Tvrdili mi, že prostor dostanu, nedají mě do čtvrté lajny třeba na oslabení. Taky rozhodlo, že mě oslovili už v sezoně a řekli mi, že když se Vsetínem postoupíme, můžu tam zůstat. Byl to jediný tým, který se mnou jednal takhle na férovku. Mám šanci se v Plzni dál posunout. Zatím jsem tu spokojený po hokejové i osobní stránce. Město je hezké, stadion i zázemí také. Bydlím kousek od zimáku a nemůžu si na nic stěžovat. Tým je mi sympatický. Hraje útočně, dává hodně gólů, hrne to dopředu. Poslední čtyři nejlepší střelci extraligy byli z Plzně, což o něčem vypovídá.
V týmu jste rozšířil jihočeskou kolonii. Ptal jste Milana Gulaše nebo Tomáše Mertla, jak to v Plzni funguje?
S Gulim jsem si v sezoně občas psal, ale informace jsem měl spíš od Míry Indráka, s nímž dost kamarádím. Jsem takový flegmatický, klidný typ. Myslím, že do kabiny jsem zapadl celkem dobře. Zápisný mi už vypisovali a je docela vysoké. Trochu rozdíl než oproti Vsetínu a Budějovicích. Ale to k tomu patří. (úsměv)
V Budějovicích jste hrával i centra, ve Vsetíně byl na křídle. Co vám vyhovuje víc?
Na křídle, tam se tolik nebrání. Když mě ve Vsetíně dali na křídlo, byl jsem ze začátku trochu naštvanej. Ale sedlo mi to tam fakt o dost víc.
Co očekáváte od extraligy, v níž nemáte v podstatě žádné zkušenosti?
Sám jsem zvědavý. Samozřejmě v průběhu sezony se uvidí, jak přechod z první ligy zvládnu. Záleží jenom na mně. Když dostanu prostor, věřím, že se chytnu a týmu budu prospěšný. Musím makat a ukázat, že v extralize můžu hrát a dávat góly.
Ve Vsetíně jste jich včetně play off stihl třiačtyřicet. S kolika zásahy byste byl spokojený v Plzni?
Kdybych jich dal polovinu, byl bych skoro nejlepší střelec týmu (smích). Ne vážně, dát jich dvacet, bylo by to samozřejmě skvělý. Já ale nemám vůbec představu, jaký bych si měl dát cíl. Hlavně ať se daří mančaftu a vyhráváme.
Váš otec je bývalý výborný útočník. Radil jste se s ním při výběru nového angažmá?
Hokejové věci s ním řeším dost. Hrál řadu let na nejvyšší úrovni, takže se ho hodně ptám a on mi poradí, za což jsem vděčný. Táta věděl, že minulá sezona byla povedená a nějakou nabídku z extraligy dostanu. Nechával to na mně, pak mi ale říkal, že jsem udělal dobře.
Často si voláte?
Po zápasech vždycky. Pro mě byl určitý vzor, byť si ho na ledě tolik nepamatuju. Když už jsem hokej začal malinko vnímat, bylo mu kolem pětatřiceti let. Ale v Budějovicích hrál hrozně dlouho, každý si ho tam pamatuje a zná. V tomhle je to trochu závazek.
V Českých Budějovicích trénuje juniory. Jak ho práce s mládeží naplňuje?
Je spokojený. Loni netrénoval, teď v létě dostal nabídku, jestli se k juniorům nechce vrátit. Vím, že nechtěl třeba trénovat malé děti. To by ho prý nebavilo, chtěl vést dorost nebo juniorku. Jsem rád, že zůstal u hokeje. Má na něj dobré názory, rozumí mu.
Po tátovi jste zdědil také přezdívku Kondor. Říkají vám tak i spoluhráči v Plzni?
Ano, třeba kluci z Budějovic mě právě pod ní znali. V šatně se to pak uchytí. Někdo na mě volá i jinak, ale na Kondora slyším nejvíc. Luboši mi říkají spíš jenom doma. V dětství se mi tahle přezdívka moc nelíbila, ale teď už ke mně patří. Jsem prostě mladej Kondor a furt budu. Přezdívka mi zůstane napořád.
Váš děda (Jaroslav Pouzar) je ikonou českého hokeje. Chodil se na vás v Budějovicích dívat?
V pravidelném kontaktu s ním nejsem. Když jsem hrával v Budějovicích, na zápasy zašel. Teď mi ale říkal, že už na hokej moc nechodí. Nevím, jestli tím, že jsem odešel, ale to si nemyslím (úsměv). Když jsme nedávno hráli v Budějovicích přípravný zápas, tak se byl kouknout. Ale letos mi volal celkem dost, vyptával se, jak se mi dařilo...
Co vám po zápasech říkal?
Děda mi neradí, s ním se ani o hokeji tolik nebavím. Samozřejmě doma má ceny, které získal. Vyhrál tři Stanley Cupy s Edmontonem, což je úžasné a neskutečné. A to byl ještě jednou ve finále. Měl i štěstí na dobrý tým a dobrou generaci. Samozřejmě si ho hodně vážím. Myslím si, že to je nejlepší hráč, který se kdy narodil v Jihočeském kraji.
Vlastní mimo jiné i dvě zlata z mistrovství světa nebo stříbro z olympiády. Zhlédl jste jeho zápasy na videokazetách?
Viděl jsem ho, když dávali na ČT sport zápasy z MS 1976 v polských Katovicích. Ale že bych se na to nějak zaměřil, to ne.
Hodně vám děda vyprávěl také o velikánovi Waynu Gretzkém, s nímž hrával v Oilers?
Jo. Tenkrát si neuvědomoval, jaké má štěstí s ním hrát, protože informací v té době moc nebylo. Až teď ví, že to byl geniální hokejista, ale jinak prý úplně normální, obyčejný kluk, kterého tam zbožňovali.
