Článek
Obligátní otázka po vydařeném boji. Jak se cítíte po záchraně v extralize?
Jsem strašně šťastný. Přál jsem si samozřejmě ukončit snahu o uhájení extraligy aspoň ve dvanácti kolech, což by stačilo. Nakonec to bylo dřív a musím ocenit tým, jak jsme se všichni semkli. Asi jsme se báli od prvního zápasu, že můžeme přijít o extraligu. Zvládli jsme to, i když jsme v některých utkáních byli horší, počítají se body. Stihli jsme jich nasbírat čtyřiadvacet v devíti zápasech.
Přestože jste v Chomutově prohrávali 1:3, dokázali jste vývoj otočit na 7:5. V čem nastal obrat?
V prvních dvou třetinách jsme asi měli v hlavách, že se už nemůže nic stát, že jsme dobří, a byli jsme asi na hrušce. Byl to takový divný zápas jako celá sezona Ale závěr jsme si v Chomutově pohlídali.
Brankář Chomutova Justin Peters dostává gól od Ondřeje Machaly z Pardubic.
V základní části i skupině play out v extralize Pardubice prohrávaly jak na běžícím pásu. Baráž, to byl a je úplně jiný příběh.
Není legrace, když od ledna nebo od února víte, že jdete do baráže. A máte sice čas na přípravu, ale pořád se nedaří. Nikdo nemohl čekat, že po sérii porážek stačí lousknout prstem a začnete vyhrávat. Všechny předpoklady jsme postavili na hlavu. Vyzdvihl bych obětavost týmu.
Dá se srovnat extraligové play off s baráží?
Play off je krásná věc, a tohle, co jsme absolvovali, je boj o přežití klubu. Sám jsem zvyklý na nějakou fyzickou zátěž, což jsem poznal i na mezinárodní scéně, kde jdou zápasy taky rychle za sebou. Baráž ale stojí i hodně psychických sil. Drželi jsme sice náskok v tabulce, ale člověk se pořád bojí, že o něj můžete přijít.
Hráči Pardubic se radují z gólu.
Můžete s odstupem času ještě přiblížit, jaké byly kritické chvíle v sezoně?
Prohráváte, hádáte se v kabině, abyste to nastartovali. Po dobrém i po zlém, nic nefunguje. Měli jsme stažený zadek. V sezoně se v kádru protočila spousta hráčů a hledali jsme záchytný bod, od něhož se zvedneme.
Byl jste kapitánem mistrů světa z roku 2010, ve stejné roli jste přivedl Pardubice v baráži k záchraně v extralize podruhé za tři roky.
Cítil jsem obrovskou zodpovědnost za všechno. Asi si na sebe nakládám moc, ale nechtěl jsem být u toho, kdyby se spadlo.
