Do zámoří odešel v šestnácti, hrál finále MS i Stanley Cupu. Jak se Krajíček ohlíží za kariérou?

K následkům otřesu mozku se u vás přidal zánět jícnu, takové kombinaci se těžko vzepře i profesionální sportovec.Nehrál jsem celé play off, pak jsem neměl ani letní přípravu. A najednou jsem byl půl roku bez hokeje. Kdyby mi bylo 30, tak se s otřesem mozku vypořádám líp. Po dovolené v Thajsku se připojil zánět jícnu. Měsíce jsem bojoval sám se sebou, ale už jsem neměl sílu a řekl si, že se nebudu trápit.

Na vysoké úrovni jste hrál víc než 20 let. Ovlivnilo pozitivně vaši kariéru, že jste už v šestnácti odešel za oceán?Díky zámoří jsem se o sebe naučil starat. Můj bývalý agent Jiří Crha přijel k nám domů a tvrdil, že je to nejlepší varianta. Tímhle způsobem šel ven Rosťa Klesla i další kluci a byli draftovaní vysoko. Můj sen byl hrát hokej a nechodit do školy (směje se). Měl jsem štěstí, že jsem se nezranil a mohl hrát dlouhé roky. Rodiče na začátku moc přesvědčení nebyli, ale ukázalo se, že to smysl dává a je to nejjednodušší cesta do NHL.

Nedávno vyplulo na povrch, jak drsná šikana byla praktikována v kanadských juniorských týmech. Zažil jste jako teenager něco podobného, když jste hrál na přelomu tisíciletí v Ontariu?Zažil jsem to... Naštěstí ne na sobě, i když jsem taky musel uklízet autobus, kde bylo všude rozházené jídlo. Ale vím, že se něco podobného, o čem se nyní psalo, dělo...

Jak se na to dá reagovat?V té juniorce to bylo tak, že starší tomu chtěli velet a snažili se zesměšňovat mladé. Já byl vždycky proti tomu, ale nevím, jak to funguje teď, jestli se to změnilo. Ale myslím, že to, co teď napsali ti kluci o šikanování, je určitě pravda.

V roce 2001 ve svých 18 letech jste byl draftován už v 1. kole. Bylo to podle vás i díky tehdejším českým úspěchům?Určitě. Ale taky jsme měli i daleko víc kvalitních mladých hráčů. Dneska jsou víc draftováni Švédové, Rusové, Finové, kteří vyhrávají medaile. Skauti sledují, jak u nich kvalita roste.

Florida vás nechala přičichnout k NHL, ale pak jste si pár let musel odkroutit na farmě. Neměl jste nutkání se vrátit do Evropy?To vůbec. Zkusil jsem pár zápasů v NHL, pak jsem šel ještě do juniorky, protože mi bylo 19 let. Na NHL jsem připravený nebyl, tak jsem to nehrotil. Další sezonu jsem pendloval mezi Floridou a farmou. A následující rok, kdy jsem si říkal, že budu hrát pořád NHL, tak přišla výluka. Ale nelituju zkušenosti, že jsem hrál na farmě chlapský hokej.

Pro spoustu hokejistů je Florida vysněnou destinací, jak to bylo u vás?Je to bomba. Já jsem člověk, který zimě nějak neholduje. Je fajn nazout žabky a po tréninku si skočit do moře. Jen to občas svádělo, že jste si připadali jako na dovolené. Ale bylo to fajn i díky česko-slovenské partě. Jožka Stümpel mě bral skoro jako syna. Tehdy tam byli i Braňo Mezei, Kolník, o to jednodušší bylo se adaptovat. Sbíral jsem jejich rady.

Taky jste u Panthers zažil kouče Mikea Keenana, se kterým měla řada Čechů problémy.Byl to přísný kouč, pověsti o něm nelhaly. Byl to on, kdo mě pak vyměnil společně s gólmanem Robertem Luongem do Vancouveru.

Na destinace svých angažmá jste si ale stěžovat nemohl.Nedám na Vancouver dopustit. Miloval jsem to tam. Je to parádní město, kde o nás bylo skvěle postaráno. V Kanadě na vás hokej dýchá, fanoušci tím žijí. Byl jsem strašně naštvaný, když jsem musel do Tampy, která tehdy nebyla top klubem, ale motala se na spodku tabulky.

S Philadelphií jste si ale později zahrál i finále Stanley Cupu proti Chicagu.Přišel jsem jako pátý šestý obránce a všichni víme, že beci ze třetí obrany jsou tam na špinavou práci. Bylo ale neuvěřitelné dívat se na Prongera, nebo Timonena, kteří zvládali obrovské minuty. Jen škoda, že nedopadlo finále. V 6. zápase jsme měli smůlu, kdy to Kane trefil z rohu a nikdo nevěděl, že padl gól. Trochu jsme dojeli na gólmany. U nás byli Leighton s Boucherem na stejné úrovni. Kdybychom měli výbornou jedničku, mohli jsme to urvat.

Člověk by čekal, že s finále Stanley Cupu v životopise, budete dál pokračovat v NHL.Já měl nabídky, ale za menší finance, než jsem si představoval. Manažer Tampy Lawton, který mě předtím posílal na farmu, mi řekl do očí, ať zapomenu, že mě vytáhne nahoru. Kdyby mě dali na 48 hodin na waiver list, tak si mě může vzít kterýkoli tým za půlku mé hodnoty a druhou polovinu platu by platila Tampa. Tak mi naznačil, že se to prostě nestane.

Co následovalo?Můj agent se domluvil s Philadelphií, ale musel jsem přerušit kontrakt s Tampou. Ale jak? Nepřišel jsem na zápas, sbalil si věci a porušil jsem smlouvu, kterou mi pak roztrhali. A já mohl jít k Flyers, za menší peníze. Ale i když jsem hrál finále, tak mi pak nabízeli stejnou gáži jako ve Philadelphii. A já si říkal, že nechci zase začínat a něco budovat. Zpětně to možná byla chyba, třeba jsem ještě mohl hrát v NHL... Jenže já byl rád v Třinci i v KHL.

Jak jste se cítil v Minsku?Je to víc západní město, čisté, s nádhernou halou. Až jsem byl překvapený. Proto jsem ho volil. Čím víc jedete na východ, tak je to, jako byste si přetáčeli hodinky a 40 až 60 let dozadu. Adaptovat se ale člověk musí.

I díky odchodu z NHL jste si ale mohl víc zahrát za národní tým.Byl jsem na čtyřech velkých turnajích, vždycky pod panem Hadamczikem, se kterým jsme vycházeli dobře. A nakonec jsem měl štěstí i na ty medaile.

Kromě zlaté.V Rize ve finále jsme na Švédy neměli. Mrzí mě mistrovství na Slovensku, kde nás Švédsko vyřadilo v semifinále. Kdybychom je dali, věřím, že jsme ve finále porazili i Finy. My byli jediný tým, který nad nimi na šampionátu vyhrál. O rok později jsme prohráli semifinále se Slovenskem... Na každý ten turnaj vzpomínám rád. Jen škoda, že nebyl titul.

Jaké teď máte plány. Týkají se hokeje, nebo podnikání?Podnikání vůbec. Mára Černošek, který vede mládež v Prostějově, se mě ptal, jestli bych mu pomohl trénovat nebo třeba ve vedení. Uvidíme. Ale teď jsem teprve skončil, tak chci být s rodinou a věnovat se věcem, na které jsem 20 let neměl čas.