Článek
Hokejoví pamětníci dodnes vzpomínají na litvínovskou útočnou formaci Rosol, Růžička, Klíma i na tehdejší jihlavskou trojici Rosol, Kameš, Klíma.
S Růžou jsem toho v klubu moc nenahrál, ale kromě Litvínova jsme byli společně i v národním týmu. Spíš si lidi asi vybavují tu naši letku z Dukly Jihlava, kdy jsme v letech 1984 a 1985 získali dva tituly ve federální lize.
V tuzemské lize jste se jako hráč objevil po ukončení skvělé zámořské kariéry ještě v letech 2001-2003, kdy jste za Litvínov zaznamenal ve dvou sezónách 37 gólů. Následně jste žil znovu za oceánem, jenže před několika měsíci jste se podle svých slov natrvalo vrátil do Česka. Jak to berete?
Vždycky jsem chtěl trénovat a být na střídačce. A že s tím začínám zrovna v Kadani, není náhoda. Je to moje rodné město. Nejprve jsem se stal vedoucím sportovním úseku v klubu a nyní už koučuji tým společně s Miroslavem Buchalem.
Poznal jste slávu v NHL a nablýskané hokejové arény, v nichž se pohybovaly hvězdy světového hokeje. Jak si zvykáte na skromnější podmínky v české druhé nejvyšší soutěži?
Není to pro mě šok. Jsem spokojený. Přebrali jsme mužstvo, které bylo a je poslední, ale vážíme si každého posunu. Třeba výhra v Ústí nad Labem mě moc potěšila. Vím, že to tady berou jako severočeské derby, a my jsme tam uspěli.
Kadaň úzce spolupracuje s extraligovým Chomutovem.
Jsme jako farma, zatím to funguje. Naše kontakty s trenérem a sportovním manažerem Pirátů Vladimírem Růžičkou jsou na denním pořádku. Mluvíme spolu o hokeji každý den.
Kromě Chomutova bedlivě sledujete i dění v extraligovém Litvínově, kde došlo k trenérské změně. Radima Rulíka nahradil v roli šéfa střídačky Jiří Šlégr, předseda představenstva klubu. Co tom soudíte?
Jsem taky Litvínovák a prožívám to s nimi. Přeji trenérům i klukům hodně štěstí do zbytku sezóny.
