Článek
Slávistický kouč měl samozřejmě důvodů ke spokojenosti hned několik. „Za prvé, že jsme vyhráli, zadruhé, že jsme utkání otočili, zatřetí, že jsme si vytvořili dostatek šancí a náš výkon gradoval," kvitoval sílu a energii, která z jeho týmu vyzařovala a ani po Van Burenově třetím gólu jistoty nepolevovala.
Podřídily se i hvězdy s Dannym v čele
Před sobotním derby se Spartou určitě příjemné zjištění, i když Trpišovský jich udělal víc. Posun v myšlení a přístupu hráčů k nim patřil také.
„I největší hvězdy pracují pro tým, hrají dopředu i dozadu, zapojují se do obranné fáze, chodí do skluzů. Ať už je to Danny, nebo další ofenzivně ladění hráči," připomínal, že jeho svěřenci akceptují, co po nich vyžaduje.
„Chci po nich maximální intenzitu jak v zápasech, tak v trénincích. A na videu, které nám pomáhá den co den, se mohou sami přesvědčit, jakou intenzitu do přípravy a utkání dali. Jestliže chtějí hrát, musí se požadavkům přizpůsobit," libuje si Trpišovský, že videotechnika působí na slávistické fotbalisty stejně pozitivně, jako dopadala na jeho předchozí štaci na liberecké hráče.
Uhnout nesmíme, připomínal trenér
Nejspíš i proto se ve slávistické kabině nerozlévají pocity ublíženosti a křivdy mezi hráči, kteří v dosavadním průběhu jara vysedávali jen na lavičce mezi náhradníky a mnohdy se ani na ni nedostali. V konfrontaci s Hanáky bylo ostatně patrné, s jakou vervou a chutí se střídající Tecl a Van Buren do zápasu vnořili a snažili se přesvědčit, že jejich místo by mělo být na hřišti.
„Byl to náš pátý jarní zápas a Van Buren šel na hřiště vůbec poprvé. Přesto byl jeho příchod a odvedený výkon jedním z klíčových faktorů zvratu, k němuž došlo. A o Teclovi platí totéž. V poslední době se dostával do výborné formy a cítil jsem, jak je hladový, aby hrál. Stejně jako všichni ostatní... Přesto je na nich zřejmé, že individuální ambice podřizují týmovému úspěchu. Jinak to ani nejde. Někam směřujeme a nesmíme uhnout. Ani my, ani hráči."
Moment, kdy i kapitán ustrnul
Oním směřováním narážel Trpišovský na totální fotbal, který fanouškům i klubovému vedení slíbil, když ho v zimě angažovalo. Ve třech předchozích ligových zápasech se ovšem nedostavil ani v náznacích, po utkání s Olomoucí si však mohl slávistický kouč konečně říct: „Ale, jo, ono to půjde, a ne že ne."
„V jednu chvíli jsme totální fotbal opravdu hráli, protože jsme bránili ve dvou, nebo dokonce jednom muži, zatímco ostatní útočili. Pro soupeře je pak složité odolat tlaku, když se do útočné fáze zapojuje sedm až devět hráčů. Nezbude mu než se vracet, ustupovat, čelit presu," rozebíral slávistický trenér záměr, který mu proti Olomouci vyšel dokonale a jenž by se měl ve hře jeho týmu objevovat stále častěji i v dalších zápasech.
A to přesto, že v jednu chvíli kapitán Škoda rozplývající se nad totálním fotbalem, který Slavia v posledních dvaceti minutách hrála, doslova strnul.
„Vždyť vzadu stojí jen Jugas," docházelo mu, že totální fotbal vyžaduje i to, aby se v určitých fázích nacpalo třeba i osm jeho spoluhráčů schopných drtivý tlak ještě víc vygradovat, ale zároveň připravených okamžitě se vrátit osamocenému Jugasovi na pomoc.
„Není jednoduché takhle hrát, posledních dvacet minut bylo ale v našem podání každopádně výborných," uznával, že to s totálním fotbalem i v tuzemsku jde a půjde.
