Článek
To byla plzeňská jízda! Střelec Michael Krmenčík zaznamenal proti polské Legii dva góly a Západočeši vyhráli 5:1.
Obletovaný plzeňský útočník Michael Krmenčík se v přípravném utkání proti rakouskému Riedu neprosadil.
Michael Krmenčík v zápase s Legií.
Fotbalisté Plzně zažívají baby boom. Zleva Radim Řezník, Michael Krmenčík a Tomáš Hájek. Zdroj Viktoria Plzeň.
Přestože v zimě vzduchem létaly mimořádné sumy, vy jste věděl, že v Plzni zůstanete?
Jiná možnost nebyla ve hře. I kdybych přišel za panem Šádkem (pozn. - šéf Viktorie) a řekl mu, že mám skvělou nabídku, o které beztak věděl, stačilo by se na něj jen podívat. Hned bych věděl, co mi chce říct. Počkej do léta!
Pokud byste zatlačil?
Takový nejsem. Jsem v Plzni šťastný jako blecha, vytvořili mi tu fantastické podmínky. Chci vyhrát titul a co bude dál, nechávám na toho nahoře.
Co s vámi dělá těch 350 miliónů korun?
Částky, za které přestupují Neymar, Mbappé a další, jsou nesmyslné. V Premier League se ale třistamiliónové přestupy dějí běžně. Byl bych jenom kapka v moři.
Zařadil byste se mezi desítku nejdražších českých fotbalistů.
Zní to hezky, ale já nikam neodešel. Až mě Plzeň prodá, můžeme si říct, že jsem drahý.
Jste plzeňský patriot. I proto jste „netlačil na pilu"?
Netajím se tím, že moje srdce patří Viktorce. Když jsem jako malý hrál za Sokolov, chodily na mě nabídky ze Sparty, ze Slavie, z Teplic. Pan Šádek, který znal mě, i celou moji rodinu, mi povídá: vezmu tě s sebou do Plzně. Dám ti dorosteneckou smlouvu, zařídím internát.
Co vy na to?
Šel jsem hned. Měl jsem to blízko, máma slíbila, že mě bude kontrolovat. Měl jsem zařízené i obědy a večeře. Nesměl jsem to nikomu říkat, spoluhráči by žárlili. Zatímco já měl teplou večeři, oni si dávali jogurt s rohlíkem. Vydělal jsem si až deset tisíc korun, ještě mi nebylo osmnáct. Měl jsem podmínky, abych se do toho mohl opřít naplno od patnácti. Prošel jsem dorostem, béčkem, pak si mě pan Vrba stáhl do mužů.
Vzpomenete si na začátky v A-týmu? Najednou jste seděl v jedné šatně s vašimi vzory.
Když jsem poprvé přišel do kabiny Viktorky, řekl jsem Pavlu Horváthovi dobrý den. On na to: Děláš si prdel, mladej? A pak si mě vychutnával. Tím jsem si podepsal ortel, že se do mě budou strefovat všichni.
Mazáci vám dávali sodu?
Limba (Limberský) nebo Milan (Petržela) říkají, že jsem dostal největší kotel ze všech. Měl jsem dlouhé vlasy a ksicht, do kterého se trefovali. Spousta lidí mě odsuzuje jen kvůli tváři. Horvi zavelel a všichni šli po mně.
Zocelilo vás to?
Nedával jsem to na sobě znát, ale někdy jsem měl slzy na krajíčku. Když se do vás opírají takové ikony jako pan Limberský nebo pan Horváth, zasáhne vás to. Ale dokázal jsem to unést a asi mě to zocelilo. Byla to dobrá vojna.
Kdy vás mančaft začal brát?
Od zápasu na Spartě, ve kterém jsem dal dva góly. Do té doby jsem byl Krmelec pro legraci. Pak kluci poznali, že mám týmu co dát. Začalo se mi dařit na tréninku a už to jelo.
Přemítáte někdy nad tím, co by se stalo, kdybyste tehdy odešel do Liberce?
Za to může ten nahoře, že to tak dopadlo. Už jsem měl sbaleno. Dával jsem si do tašky poslední pár kopaček, a ještě jsem koukal do skříně, jestli jsem někde nenechal peněženku nebo mobil. Kluci měli před přátelským zápasem. Najednou přišel trenér Pivarník. Prý se zranil Míša Ďuriš a jestli si nechci zahrát poločas. Oblíkl jsem si šestatřicítku, protože normální čísla už nebyla, a šel na věc.
Vlašimi jste dal dva góly. Co následovalo po utkání?
Uklidil jsem si kopačky a šel do sprchy. Cestou jsem potkal trenéra. Zůstáváš, oznámil mi.
Jste věřící?
Chodím na vánoční mše. Sednu si u nás v Jindřichovicích u Sokolova do kostela, a poslechnu si, co pan farář říká. Hodnotí, co se během roku v obci stalo. Například, že opravili střechu, co se chystá a tak. Ale věřím, že nad námi něco je.
Přemýšlel jste přes zimu, jak si udržet podzimní fazónu?
Dal jsem si předsevzetí o silvestrovské půlnoci. Příchod nového roku jsme s přítelkyní Denisou skoro neslavili. Koukali jsme na filmy, jen jsem šel o půlnoci pustit ven pár rachejtlí. A tam jsem si to pošeptal.
Prozradíte, co?
Že se budu soustředit jen na sebe a na tým, který šlapal a makal naplno. Já vlastně na podzim jen sklízel ovoce, protože mi to kluci připravovali. Bylo jednoduché to zakončit gólem. Řekl jsem si: Musíš se motat ve vápně tak, aby se k tobě míč odrážel. Abych byl na správném místě. Jako David Lafata třeba. Doufám, že to bude klapat dál.
Dělal jste v zimě něco jinak, než obvykle?
Zastávám názor, že čím méně se dělá změn, tím líp. Snažím se soustředit na sebe a jet si to svoje. Občas si přidám, po tréninku si střihneme centry. Ale že bych dělal sto kliků na víc, sto sedů-lehů... Jarda Jágr nejsem.
V zimě vám však přibyla konkurence, z Olomouce přišel robustní Tomáš Chorý.
Vedení jistě ví, proč Tomáše Chorého angažovalo. Je to dobrý nákup. Konkurence je pro mě jedině dobře. Když vám někdo dýchá na záda, musíte ještě desetkrát přidat.
Máte oba podobný styl - silový, důrazný. Chorý o sobě tvrdí, že na hřišti je gauner. A že kdyby měl sám sebe bránit, vynesl by se v zubech. Jak sebe vidíte vy?
Taky chci být pro obránce nepříjemný. Od toho tam útočník je. Ale když skončí zápas, dokážu si podat ruku s každým. Nechci hodnotit, ale určitě několika mančaftům v lize takový gauner chybí. Musí být někdo, kdo mužstvo vyhecuje. Když ukážu, že chci sežrat balón, strhnu všechny ostatní.
Dokážete odhadnout, v jaké formě vstoupíte do jara?
Asi ne. Záleží, jak vystartujeme, pak se uvidí. Ale lepí mi to. V přípravě jsem pár gólů nastřílel a doufám, že to tak bude pokračovat.
