Maséra Stránského Sparta vyhodila, ale hráči za ním dál chodí a on jí fandí

„To je pravda, masíroval jsem dvě generace Frýdků, tátu i Martina mladšího a Christiána. Začínal jsem s generací Horsta Siegla, právě Frýďase staršího, Jirky Novotného a končil tou současnou. Je to kus života," zasnil se. „Rád vzpomínám na svoje letenské začátky. Koukal jsem skoro s otevřenou pusou na kluky, které jsem znal jen jako divák... Nezapomenutelné je období, kdy se Jozef Chovanec stal generálním sportovním manažerem a přivedl si Michala Bílka jako kouče, vyhráli jsme tehdy jako první v samostatné české lize double. Tenkrát to byla pravá sparťanská parta," vzdychl.

Léta ho fanoušci vnímali jako jednu z ikon Sparty, i když nebyl hráč, ale „jen" masér. Řídil děkovačky, oslavy titulu před fanoušky, vymýšlel legrácky, ale dodával i psychické síly fotbalistům, uměl je vyhecovat. Kvůli šále „Anti Slavia", kterou zvedl před kotlem, ho řešila na udání dokonce i disciplinárka. „Jen mi řekli, že tohle bych jako člen realizačního týmu neměl, pustili mě bez pokuty," usmál se jedné ze svých klukovin. Byl také vrbou, které se hráči při masážích svěřovali. A najednou z Letné zmizel.

V červnu dostal padáka jako celý realizační tým... „Telefonicky... Sdělil mi to generální ředitel Adam Kotalík. Do očí mi to neřekli," vyprávěl hořce. Ani po půl roce vyhazov úplně nepřebolel. „Tušil jsem, že to takhle skončí. Vlastně si za to můžu sám. Říkal jsem věci, které se nelíbily. Vadilo mi, že se někteří lidé za logo Sparty jen schovávají, při tom ji v srdci nemají. Ale na Spartu nebudu plivat, ani na lidi, kteří mi ‚pomohli' ven. Je mi líto, kde Sparta je, že přestává být Spartou, kterou bývala. Ale pořád jí fandím a přeju to nejlepší," vrátil se k nejtrpčím chvílím v životě, ale bez zášti v hlase.

Nikdy nehrál závodně fotbal na vyšší úrovni, natož za Spartu. Byl cyklista. „Jezdil jsem v Plzni s Romanem Kreuzigerem starším, Jánem Regecem, Radkem Šimůnkem, konec kariéry jsem strávil v příbramském cyklistickém oddíle. Stop mi vystavila kolena. Když jsem skončil, udělal jsem si masérský kurz, vzdělával se v oboru. Začal jsem masírovat u cyklistů, ale můj sen už tehdy byla Sparta, fandil jsem jí. A ten se mi splnil v roce 1997," vyprávěl.

Nebyl ale jediným Tomášem Stránským, který působil ve Spartě. „Můj jmenovec tu hrával hlavně v sedmdesátých letech, výborný záložník, v době Franty Chovance, Vladimíra Táborského, Josefa Boušky, Oldřicha Urbana, Vladimíra Káry, Bohumila Veselého... Nikdy jsme se nesetkali, ale jako kluk, když jsme hráli s kamarády zápasy Sparta - Slavia, jsem si nemusel vybírat jméno, kdo jsem. Zůstal jsem Tomášem Stránským... Bohužel tragicky zemřel... Někteří lidé si myslí, že jsem ten fotbalista, anebo jsme příbuzní," usmíval se sparťanský Tomáš Stránský II.

Když letos v létě skončil, cítil se hodně špatně. „Moc mi pomohla rodina, nejbližší, kamarádi. Tehdy jsem se zařekl, že do žádného fotbalového klubu už nepůjdu. Neumím si představit, že bych seděl na jiné lavičce než na té sparťanské. Odmítl jsem i nabídku příbramského bosse Jaroslava Starky. Ale tuhle práci jsem chtěl dělat dál. Když jsem se psychicky trochu otřepal, začal jsem hledat prostory, kde bych si otevřel praxi. Pomohla mi náhoda, bývalý sparťan Petr Gabriel se zná s majitelem Sportcentra Koráb v Libni. Areál byl čerstvě zrekonstruovaný a hledali maséra. Domluvili jsme se hned," říkal spokojeně a rozhlížel se po svém moderně vybaveném království.

O pacienty, či spíše klienty nemá nouzi. Najdou ho i na jeho internetových stránkách. „Dělám svoji práci poctivě, takže neberu patnáct lidí denně, chci na ně mít čas. S každým, kdo má zájem, se ale domluvím. Jsem rád, že za mnou chodí sparťané, třeba Davidové Bičík a Lafata, tady Michal Kadlec, když je doma, tak i Bořek Dočkal. Pokud mají čas, zajdou Lukáš Vácha nebo Mára Matějovský. Udržuji kontakty i s těmi bývalými, třeba s Honzou Bergrem, hnětu svaly také Jirkovi Jarošíkovi, Honzovi Rezkovi, Peteru Grajciarovi, přijít má Vráťa Lokvenc. Jsem rád, že mě berou jako maséra, který jim dokáže pomoci. Víc si snad ani přát nemůžu," pravil spokojeně, ale skromně, srdcem pořád velký sparťan Tomáš Stránský.