Nezmar se ve Slavii ujal funkce sportovního ředitele: Obří nákupy, to není má cesta

Myslím, že slovo spasitel je ve fotbale nesmysl. Možná v jakékoliv činnosti, protože žádný člověk sám za sebe nic nespasí a nic nezmůže. A zvlášť v týmových sportech jako je fotbal.

Jasně. Ovšem jsem přesvědčený, že když se tomu dá systém a řád, nejdůležitější je cesta. Četl jsem teď knihu Góly nepadají náhodou od bývalého ředitele Barcelony Ferrana Soriana. Myslím, že má výstižný název. Jsem přesvědčený o tom, že když má cesta smysl a je správná, míč při tyčce spíše spadne do brány, než že se odrazí mimo...

Myslím, že velký rozdíl bude asi v mediálním tlaku. Ostatně jsem to poznal v období, kdy se mluvilo o tom, že do Slavie půjdu. Kdybych šel obráceným směrem, nikdo to asi řešit moc nebude. Ale není to něco, co bych nějak zásadně vnímal, věřím, že mou práci to neovlivní. A ostatní teď neumím popsat. Nejprve musím poznat nové prostředí. Svou práci dělám rád na základě hlubokého poznání situace, nerad střílím od boku a nerad podléhám emocím. V tom teď cítím trochu hendikep, neumím teď přesně popsat, co mě v následujících dnech čeká.

Myslím, že tohle hendikep nebude. Největší tlak si na sebe stejně utvářím sám. Svou práci jsem zvyklý dělat na sto procent kdekoliv. Věřím, že nám výsledky přinese. Není to o mně, je to o týmu lidí. Až je poznám, věřím, že se dokážeme naladit na jednu notu a je logické, že to může chvíli trvat a bude to potřebovat chvilku čas. To je možná další rozdíl proti Liberci, uvědomuju si, že ten čas tady není nějaký velký.

Odpovím trochu jinak. Nejdůležitější pro mě bylo už poznání, že se mnou někdo chce diskutovat nad tím, jak by moje práce měla vypadat a jaké bych k tomu měl mít podmínky. Člověk samozřejmě potřebuje nějaké kompetence. O tom to bylo hodně. A v této chvíli mám pocit, že jsme si stanovili jasná pravidla, jak by to fungovat mohlo. To by však mělo zůstat na úrovni představenstva Slavie. Samozřejmě počkáme na realitu a praxi, jak se to bude dařit.

(směje se) To de facto platí pořád. Teď už ale čumím trochu z jiného úhlu pohledu. Můžu však říci, že to není úplně má cesta. Na druhou stranu to v létě korespondovalo s ambicemi a možnostmi Slavie. Zjednodušeně řečeno mojí snahou bude, aby se Slavia ubírala cestou, aby její možnosti byly zužitkovány co nejefektivněji. I v rámci přestupové politiky.

Vůbec to neumím předjímat. Zaprvé to spadá do kategorie záležitostí, o kterých bych chtěl mít co nejhlubší poznání. Za druhé sezóna Slavie se uzavře ve čtvrtek pohárem a teprve poté proběhne nějaké její hodnocení. A předpokládám, že při něm budu spíše jako přísedící a teprve na základě mého detailního poznání situace budu moci říci nějaký svůj názor.

To nechci už vůbec říkat. Myslím, že s Jindrou nám vzájemná spolupráce oběma vyhovovala a fungovala velice dobře. Umím si představit, a rád bych si i představil, že svoje cesty zase jednou zkřížíme a potkáme se. Ale kdy a jak to bude, to teď nemá cenu vůbec řešit.

(usměje se) Rozhodně jsem s Libercem neroztrhal vazby a nevykopal příkopy. A myslím, že to platí vzájemně. Ovšem jak jsem hájil zájmy Slovanu na sto procent, tak teď budu hájit zájmy Slavie. Liberečáci možná rádi uslyší, že když se tohle protne a zároveň to bude nějaké téma pro Liberec, ať už se bavíme o hráči či čemkoliv jiném, určitě se tomu bránit nebudu. Naopak.

Žádná rozlučka nemůže být fajn. Když se s něčím loučíte, tak je to vždy smutná záležitost. A pro mě osobně to smutná záležitost rozhodně byla...

Když je člověk na hřišti přímo jako hráč, jsou s tím vždy spjaté ještě větší emoce, než když je člověk v uvozovkách opodál. Sám se práci i takovým způsobem snažím řešit, abych emocím nepodléhal, protože to může zastřít zdravý rozum. A také když jsem končil jako hráč a bylo jasné, že nastupuju do pozice sportovního ředitele, tak se to fanouškům asi přijímalo lépe a tím pádem tam byly i větší emoce.

Ano. Na druhou stranu, upřímně jsem si ani nemyslel, že by nějaká velká rozlučka měla proběhnout. Se Slovanem se sice rozcházíme opravdu v dobrém, ale pořád odcházím ke konkurentovi. Z pohledu fanouška se nedivím, že to neprožívá úplně s radostí. Stejně si však lidé byli ochotni se mnou plácnout a zatleskat, což asi souviselo i s tím, že jsme podzim odehráli dobře a vyhráli poslední zápas. Takže na rozlučku si vůbec nestěžuju.

Musím říci, že hodně moc! A hlavně mě to hodně překvapilo. Ale to i spousta dalších reakcí, ať už před koncem sezóny nebo na jejím samotném závěru, včetně nějaké společné večeře po zápase, kde mně kluci předali i dárky. To člověka samozřejmě těší.

Dostal jsem třeba zasklený památeční dres. Těší mě to, ale i mrzí zároveň, protože s drtivou většinou mám fakt hluboký vztah. Na druhou stranu mě to však samozřejmě těší, protože vlastně i v mé pozici jejich nadřízeného mě kluci vnímají jako jednoho z nich, nějakým způsobem mě respektují a byli by rádi, kdybych v Liberci zůstal. Myslím, že to je dobrá vizitka.

Období posledních třech týdnů, možná měsíce, pro mě bylo mentálně, emocionálně a ve finále i fyzicky hrozně náročné. Jsem zvyklý dělat věci na sto procent, stál jsem o to, a i Liberec to měl tak, abych práci opravdu dodělal až do konce. S majitelem jsem se o tom bavil několikrát, abych práci nějakým způsobem uzavřel, připravil na předání a ve finále i předal. A do toho samozřejmě nešlo nevnímat situaci a záležitosti kolem Slavie. V uvozovkách ve svém volném čase jsem řešil i nějaké tyto věci. Navíc s Libercem jsem dlouho spjatý a mám k němu hluboký vztah, takže mě tohle období docela vyčerpalo. Ale jsem rád, že z pohledu Liberce se to povedlo.

A klukům i trenérům jsem za to při závěrečném hodnocení poděkoval. V tomhle bouřlivém období bylo pro Slovan opravdu důležité udržet koncentraci. Hrozně jsme o to stáli a v kabině o tom i mluvili. Cítil jsem se za to zodpovědný kvůli mediálnímu humbuku kolem mé osoby. To není nikdy příjemná věc. V kabině jsem byl ať už jako hráč nebo sportovní ředitel, takže vím, že ji to dokáže ovlivnit. Jsem rád, že se to zvládlo.

Předně musím říci, že když jsem to sledoval, tak to skoro vypadalo, jako kdybych vymyslel fotbal. Což tak samozřejmě není. Rád pracuji systémově a v systému jsou nejdůležitější lidé. A bez lidí, kteří se mnou v Liberci fungovali, bych nebyl nic.

Myslím, že není velké tajemství, že už před rokem v průběhu podzimu přišla nabídka ze Slavie poprvé. A to jsme se s Libercem nenacházeli v nějaké dobré kondici. Hrát Evropskou ligu, český pohár a českou ligu bylo nad síly kádru, který jsme tady měli. A já jsem vlastně ani Slavii nezačal řešit, protože jsem si neuměl představit, že Slovan opustím. I kvůli tomu, že na tom nebyl dobře. Ale nemyslím si, že by se mi teď odcházelo snadněji. Byl to prostě jen jeden střípek v mém nějakém celkovém vnímání situace, kdy se věci nějak vyvinuly... Myslím však, že po tak dlouhé době, co jsem ve Slovanu strávil, ať už jako hráč nebo funkcionář, by se nikomu neodcházelo snadno.

Že mě neklepla pepka? (směje se)

Na tohle asi neumím odpovědět. V určitém ohledu tam nějaký střet zájmů teoreticky mohl být. Ale v Liberci, včetně majitele, jsme měli jeden společný zájem. A to dodělat dobře rozjetou podzimní část. A já jsem k tomu nějakým dílem mohl přispět, takže jsme to vyhodnotili takto. A jsem rád, že můj odchod proběhl naprosto korektně, dohodou, podáním ruky. Velmi si toho cením, stejně jako primárně možnosti už vůbec ve Slovanu být. Jako hráč i funkcionář. Dostal jsem v Liberci první šanci a snažil jsem se mu to vrátit plnými silami a myslím si, že se nám ta práce celkem dařila. A de facto jsme s majitelem můj konec diskutovali od léta. A paradoxně rozhodnutí, že odcházím, přišlo před nabídkou Slavie. Takže to primárně nebylo o tom, že odcházím od Slovanu ke konkurenci, v takové poloze vlastně ani jeden moment.

Že si snad někdo dělá pr..l! (směje se) Uměl bych si představit spíš finále.

Jako rodina se stěhovat určitě nebudeme. Na druhou stranu je jasné, že moje práce je tak náročná, že skončit v práci večer a jet ráno zpátky je nesmysl. Myslím však, že Pražák se ze mě nestane nikdy. A než poznám Prahu, tak to taky bude chvíli trvat. Pokusím se najít poblíž Edenu nějaké ubytování, kde bych se mohl vyspat, bude-li to potřeba, ale jinak počítám s dojížděním do Liberce.

To se přijďte zeptat za půl roku (směje se). Rodina je v tomto ohledu zvyklá se mi přizpůsobovat po celý život, po celou kariéru. Stěhovali se se mnou už ikskrát. Za druhé jsme si to vydiskutovali už předtím, že v Liberci končím. A de facto druhá pracovní možnost byla taky v Praze, takže z pohledu logistiky to velký rozdíl nebyl.

V této chvíli je to dost zbytečné říkat. Když jsem odsud odcházel jako fotbalista kdysi do Synotu, tahle odpověď byla nasnadě, ale v této situaci to vůbec říci neumím. Prostě nevím.