Článek
Jen vy a Plzeň jste si v úvodních dvou kolech připsali šest bodů. Jak se vám dívá na tabulku?
Je to fantazie. Po losu jsme si představovali, jak by bylo krásné mít z utkání v Boleslavi a s Libercem čtyři body. A ono to vyšlo ještě líp. Prožíváme nádherný sen, v kabině je parádní nálada. Máme skvělou partu, jeden za druhého by položil duši. Nesmíme ale propadnout euforii. Liga se teprve rozjíždí, musíme tvrdě makat dál.
Dnes vás shodou okolností čeká v Plzni souboj o čelo tabulky. Troufáte si na Viktorii?
Proč ne? Dobře víme, jaké mají Plzeňští ambice a jak moc silný protivník nás čeká. My si to ovšem jedeme s nimi rozdat jako rovný s rovným. Rozhodně nejsme favority, avšak věřím, že jsme schopni uhrát s vicemistrem solidní výsledek. A strašně moc se těším na atmosféru na stadiónu Viktorky. Určitě přijde kolem deseti tisíc diváků.
Vaši domácí výhru nad Libercem vidělo minulou sobotu jen 3700 fanoušků. Je to důsledek sporů, které vznikly mezi příznivci Sigmy a klubovým vedením v uplynulé sezóně?
Je to možné. Já jsem ale doufal, že už je to pryč. Když se nám takhle bude dařit dál, tak snad bude chodit podstatně víc lidí. Osobně jsem čekal na Liberec aspoň pětitisícovou návštěvu.
Může váš vydařený vstup do sezóny pomoct přilákat do klubu nového majitele, jehož Sigma už delší dobu hledá?
Určitě bychom to přivítali, všem by to asi dodalo víc klidu. V klubu ale i teď všechno perfektně funguje. Byli jsme před sezónou ubezpečeni, že je komplet finančně zajištěna.
I proto jste v Olomouci zůstal?
Taky. Hlavně jsme si ale sedli s manažerem Minářem a dohodli se na podmínkách mého dalšího působení. Věřím, že máme minimálně na střed tabulky, a že žádný další pád do druhé ligy nám už nehrozí. Nabídky na přestup, které jsem po evropském šampionátu dostával, stejně nebyly příliš konkrétní. Snad až na jednu.
Od Slavie?
To už teď není důležité.
Jednou byste si ale stejně rád zahrál v cizině, ne?
To je asi touha každého mladého fotbalisty. Nejvíc mě láká Anglie, mým oblíbeným klubem je Hull City.
Jak vzpomínáte na evropský šampionát jednadvacetiletých?
Byl to vynikající zážitek, přestože se nám nakonec nepovedlo proklouznout do semifinále. Přítelkyně Tereza mi pověsila dres doma na zeď, mám jej tudíž skoro pořád na očích. Šestnáctkou počínaje jsem prošel všemi mládežnickými reprezentacemi, a tak bych si jednou strašně rád zahrál i za dospělý národní tým. Uvidím, nakolik je to reálné. Zatím je to jen sen.
Díky vaší tvrdé hře jste si už teď vysloužil respekt tuzemských stoperů. Jak se vám poslouchalo, když o vás na jaře tehdejší ostravský obránce Zápotočný prohlásil, že jste prase?
Stoperům nezávidím, že proti mně musí hrát. (úsměv). Já k nim mám respekt a po zápase s kýmkoliv prohodím pár přátelských slov. Během utkání ovšem neznám bratra. Všichni o mně vědí, že z žádného souboje neuhnu. Chodím do nich na sto dvacet procent. Hrajeme přece fotbal, a ne šachy.
Jak si od fotbalu nejlíp odpočnete?
Doma u bazénu pod slunečníkem s přítelkyní, která se o mě skvěle stará, a s našimi dvěma vlčáky. To je nejlepší relax.
A aktivně u nějakého jiného sportu?
Rád si zahraju s třináctiletou sestřenkou tenis. Ona se mu věnuje na docela slušné úrovni, a tak si mě občas po kurtu vodí.
Sledujete hodně sport v televizi?
Především zase tenis. A v zimě biatlon, jemuž jsem v posledních letech docela propadl. Úspěchy českých závodníků dost prožívám. Z fotbalu se pochopitelně sem tam kouknu na naši ligu a málokdy si nechám ujít Ligu mistrů. Nejvíc hltám Zlatana Ibrahimovice, který býval mým vzorem. Škoda že je teď zraněný.
Poslední tři sezóny se v Olomouci hraje i extraligový hokej. Vnímáte to jako velkou konkurenci fotbalu?
Ani ne. Je dobře, že lidé mohou chodit na nejvyšší soutěž v obou nejpopulárnějších sportech. I já občas zajdu zafandit hokejovým kolegům.
Znáte se s některým z nich osobně?
Blíž ne. Ale hodně mě zaujalo, když jsem si přečetl, že útočník Jakub Herman ještě stíhá kromě hokeje objíždět zábavy jako bubeník v hudební skupině.
