Český fotbal a hokej zasáhla zlá zpráva. Zemřel věčný optimista Rudolf Baťa

Teprve na konci letošního května se definitivně rozhodl opustit Spartu a zamířil do důchodu. Rudolfa Baťu zná celý fotbalový svět. Během pouti letenského týmu pohárovou Evropou snad neexistoval žádný klub, v němž by neměl známé či kamarády. A všichni zkušeného funkcionáře uznávají a respektují.

V rámci vyhlašování výsledků ankety Fotbalista roku 2014 byl uveden do síně slávy českého fotbalu. Ve chvíli, kdy zaznělo jeho jméno, celý sál postupně povstal a tleskal mu ve stoje. „Byl to moc šťastný okamžik v mém životě," vylíčil tehdy sedmaosmdesátiletý „Rudy", který se stal členem Síně slávy jako první funkcionář. Stal se součástí společnosti fotbalových legend jako Josef Masopust, Andrej Kvašňák, Antonín Panenka či Karel Brückner.

„A to všechno i přesto, že jsem přišel do fotbalu až v padesáti letech," připomíná jeho slova sparta.cz. „Zažil jsem deset fotbalových mistrovství světa a šest evropských šampionátů, které jsem absolvoval s naším reprezentačním mužstvem, nebo jako funkcionář či delegát UEFA a FIFA," bilancoval.

Věčný optimista přitom vešel ve známost jako uznávaný hokejový rozhodčí. Narodil se ve Zlíně 4. září roku 1927. Vystudoval strojní fakultu VUT v Brně a šestadvacet let pracoval jako konstruktér a projektant v ČKD. Do roku 1977 rozhodoval hokejové zápasy v nejvyšší tuzemské lize i v zahraničí. Rozhodoval šest mistrovství světa a dvakrát na olympijských hrách (Sapporo 1972 a Innsbruck 1976). Pískal také proslulou "Sérii století" mezi Kanadou a Sovětským svazem v roce 1972.

„Jeho nominaci si tehdy vyžádali přímo zámořští profesionálové, kteří jinak evropským sudím příliš nedůvěřovali. Řídil tak tehdy nejen jejich zápasy se Sovětským svazem, ale i souboj s Československem v Praze. Není mnoho rozhodčích, kteří dosáhli takového renomé jako Rudolf Baťa. V hokejovém, stejně jako ve fotbalovém prostředí byl navíc znám jako vynikající člověk, odborník a kamarád," uvedl prezident Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král.

„Možná jsem se už narodil s hokejkou v ruce. Zkoušel jsem také fotbal, ale moc mi nešel. Hlavně se musím přiznat, že mě nebavilo běhat. Bruslit jsem mohl celý den, pár sprintů po hřišti mě ale zničilo," usmíval se Baťa.

Po skončení rozhodcovské kariéry nicméně přešel právě k fotbalu. V letech 1978-1996 působil jako generální sekretář fotbalového svazu a také jako člen disciplinární komise UEFA. „Začínal jsem kvalifikací a následně i ziskem bronzových medailí z mistrovství Evropy v roce 1980. Dodnes mě mrzí neúspěšné vystoupení na světovém šampionátu o dva roky později ve Španělsku. Měli jsme tehdy opravdu výborné mužstvo a byli jen krůček od postupu ze základní skupiny do další fáze turnaje. Nicméně dodnes tvrdím, že již postup na jakýkoliv závěrečný evropský či světový šampionát je velkým úspěchem, což často není doceněno," vzpomínal často.

Po úspěšném mistrovství Evropy v Anglii v roce 1996 přijal Baťa nabídku Sparty. „Ze Strahova na Letnou není moc daleko a po mistrovství Evropy přišla nabídka ze Sparty. Já jsem sparťan od dětských let a jsem na to pyšný. Proto jsem tuto možnost pracovat v mém oblíbeném klubu s radostí přijal," vysvětloval.

„Byl to další příjemný krok na mé fotbalové cestě. Získal jsem na ní spoustu přátel a osobní vztahy jsou velice důležité. Spousta mých dobrých známých už sice odešla do důchodu, ale snažím se navazovat kontakty i s jejich nástupci. Ve všech jednáních mně jde především o pomoc Spartě na mezinárodním poli," zdůrazňoval Rudolf Baťa.

Je rovněž držitelem ceny Českého klubu fair play, v roce 2014 byl uveden do síně slávy českého hokeje.