Článek
Šok je slabé slovo. V zimě zamířil přispět k záchraně dobře situovaného nováčka ruské ligy, jehož sponzoruje Gazprom a tudíž neskrýval velké ambice.
Jenže realita je tvrdá. Sestup.
„Těžko se hledají slova. Zklamání je velké, přestože už trochu přešlo. V životě jsem ještě nikdy nezažil, abych s nějakým klubem sestoupil o soutěž níže. I takový je však fotbalový život," posteskl si Michal Ďuriš na srazu slovenské reprezentace před kvalifikačním duelem v Litvě.
„Snažím se spíše vybrat si pozitivní věci. Nyní jsem zpátky doma, přijdu na jiné myšlenky. Jsem rád, že jsem opět s kamarády z reprezentace. Věřím, že se dobře připravíme na nejbližší kvalifikační zápas," krčí útočník rameny.
Pryč z umělého trávníku...
Právě ve čtvrtek 1. června slaví 29. narozeniny. V Orenburgu má smlouvu ještě na dva roky, ale druhou ligu se mu hrát nechce.
„Uvidíme. Má situace se bude řešit v nejbližších dnech. Chtěl bych mít co nejdříve jasno. Není moc reálné, že bych v Orenburgu zůstal," avizuje Ďuriš.
Na nové ruské štaci měl největší problém s povrchem. V Orenburgu všechno probíhá na umělém trávníku, což se podepsalo i na zdraví slovenského útočníka.
„Je to tak. Není vůbec ideální, každý den trénovat a hrát na umělce. Cítím to na sobě. Zdravotní stav není takový, jaký by měl být. V poslední době jsem měl problémy se zády, třísly. Umělka je prostě jiná než přírodní tráva," poukazuje Ďuriš.
