Článek
Co vám dala příbramská akademie pro kariéru?
Strašně moc. Hodně jsem se naučil hlavně na 3. základní škole v Příbrami na Březových Horách, kam chodili a chodí do sportovních tříd všichni mladí fotbalisti. Měli jsme tam sedm různě postavených tréninků a taky plavání, gymnastiku a další sporty. Tahle celková tělesná průprava je pro začínající sportovce důležitá. Hodně jsem se naučil i po fotbalové stránce, protože ve škole propojené s akademií nás vedli výborní trenéři, včetně mého taťky. Od každého jsem si něco vzal, což mě posouvalo.
Váš otec je dnes hlavním trenérem mládežnických akademií fotbalové asociace. Byl na vás přísnější než na ostatní?
Přísný byl a je, to ano. Ke mně možná ještě tvrdší než k ostatním, aby to nevypadalo, že jsem protekční... Když jsem dělal blbosti, tak jsem to schytal víc než kdokoliv jiný. Ale bylo to ku prospěchu. Taťka má cit pro situaci a podle toho s mladými hráči jedná. Vždycky se ke všem choval férově. Uměl vytknout chyby, ale i pochválit, a věděl, jak to říct. Máme výborný vztah.
Mluví vám ještě do fotbalu?
To víte, že ano. Pořád se snaží co nejčastěji jezdit na moje zápasy, i když maminka jich stihne víc, protože taťka má přece jenom jako trenér další povinnosti. Mamka říkala, že moje zápasy hodně prožívá a ovládá mě jako přes playstation. „Zpracuj si balón, teď přihraj, udělej kličku, vystřel..." A zápasy pak spolu rozebíráme.
Někteří absolventi příbramské akademie už působili nebo působí v zahraničí. Potkal jste se třeba s Dominikem Maškem, Alešem Matějů nebo Václavem Černým?
S Dominikem jsme vyrůstali od nějakých čtyř let, chodili jsme už do stejné školky. Seděli jsme spolu v lavici na základce i na gymplu. Alda Matějů je o dva roky mladší, ale taky byl často s námi. Vašek je mladší dokonce o tři roky, ale chodil s námi na hřiště, když ho vedl jeho nebo můj taťka. Známe se výborně, jsme kamarádi.
A v kvalifikaci o mistrovství Evropy jste se všichni sešli v jednadvacítce, které jste pomohli k postupu na šampionát...
Vzhledem k finančním podmínkám se v Příbrami povedl fotbalový zázrak. Vždyť my jsme poráželi Slavii, Spartu, Plzeň, Olomouc i další kluby s mnohem větším zázemím pro mládež. Vezměte si, kolik kluků z Příbrami se dokázalo prosadit v lize nebo hrají venku... S odstupem času smekám před lidmi, kteří tam s mládeží pracovali a pracují.
Před rokem jste z Příbrami přestoupil do Slavie. Kdyby vám tehdy někdo předpověděl, že do roka budete hrát nejen ligu a za jednadvacítku, ale dostanete šanci i v reprezentačním áčku, co byste mu na to řekl?
Asi že se zbláznil nebo že něco takového je možné snad jen v amerických filmech nebo v pohádkách. Každý fotbalista má přání zahrát si za reprezentaci. Já o tom samozřejmě taky snil, ale že se mi to povede tak brzy, to jsem opravdu nečekal. Když si ten rok promítnu zpátky, je to neuvěřitelně nádherné. Moc si přeju, aby ten můj příběh takhle pokračoval.
