Článek
"Samozřejmě jsem snil o tom zahrát si jednou ligu, ale vrcholový fotbal by se dal se studiem těžko skloubit," tvrdí. Až když udělal poslední státnice a mohl si před jméno psát zkratku ing, ozvala se Viktoria Žižkov. "Měl jsem štěstí. Nemám žádného manažera, nebo někoho, kdo by mě tlačil a takových fotbalistů jako jsem byl já, by se našlo hodně," říká skromně. "Byl jsem rád, že se mi podařilo naskočit do vlaku, který se už rozjížděl."
Přechod do první ligy hravě zvládnul
Byl to pro něho velký skok. Z divize do první ligy - o tři soutěže výš. První rok se na Žižkově aklimatizoval, pendloval mezi áčkem a béčkem. Teď už patří třetí rok mezi opory středové řady Viktorky a nijak nelituje, že ligu ochutnal později něž většina jeho spoluhráčů. "Jsem rád, že jsem školu dokončil."
Teď však neví, jestli se vůbec někdy ke stavařině vrátí. "Pět let jsem už pryč a vývoj jde rychle dopředu. Existují nové materiály, nové metody. Když jsem byl na škole, kreslilo se na prkně, do počítačů jsme jen nakoukli. Teď se dělá všechno na počítačích. To neumím. Asi bych se to taky naučil, ale myslím, že by mě to moc nebavilo," tvrdí Sabou.
"Raději bych byl na stavbě, řídil ji a dělal přípravu. To jsem už dělal u kamaráda během studií, na to bych si troufnul," prozrazuje brzy devětadvacetiletý fotbalista Viktorie Žižkov. Zatím se však stavebními plány a projekty příliš nezaobírá, i když přiznává, že jednou by si chtěl "domeček" postavit. Už i proto, že má teď doma čtyřměsíčního syna.
Letos na Žižkově má jiné starosti
Víc než na stavařinu myslí na fotbal, ve Viktorii má ještě tři roky smlouvu. V uplynulých ligových ročnících zažili Žižkovští nemálo úspěchů, v předminulé sezóně jim dokonce titul doslova proklouzl mezi prsty. "Stačilo nám udržet se Slavií remízu 0:0 a byli jsme mistry," připomíná pro Viktorii nešťastný zápas. "Bylo to pro nás hrozné zklamání, byl jsem z toho ještě dlouho hodně špatný. Uvědomoval jsem si, že něco takového se nám asi už nikdy nepovede."
Letos mají žižkovští fotbalisté trochu jiné starosti. Podzim jim nevyšel, po jedenácti ligových kolech jsou předposlední. Nedaří se jim, trápí se. Někteří hráči nemají optimální formu, štěstí, které jim občas ukázalo svou vlídnou tvář, se k nim otočilo zády. "Musíme se semknout a hrát to, co nás zdobilo dřív. Nikdo nám nepomůže, musíme se z toho vyhrabat sami," je si vědom stavební inženýr Jiří Sabou.
