Mistři pod drobnohledem: Komu se říká avokádový král a kdo je šéfem černokněžického koutku?

„Pro mě jsou to větší nervy na lavičce než na hřišti. Za minulou sezonu jsem trošku zešedivěl," směje se třiatřicetiletý rodák z Boskovic, který v probíhající sezoně naskočil do jednoho ligového zápasu a třech duelů v pohárové soutěži. „Přijal jsem svoji roli," říká Kovář.

Prozrazuje, kdo je v šatně Slavie pedantem na jídlo, kdo si potrpí na módu a jak se zahraniční posily snaží pronikat do tajů českého jazyka. Současně připouští, že hlavní oslavy propuknou až po sezoně.

„Po každém utkání chodíme společně na večeři. Věděli jsme, o co se hraje, takže to bylo hodně střídmé. Dvě piva a domů. Teď to bouchne. Manželky a přítelkyně budou muset akceptovat čtyřdenní omluvenky," směje se Kovář při představení svých parťáků.

Od příchodu se ohromně zlepšil, má skvělou rozehrávku. Čte fantasticky hru. Ke konci sezony jsme si z něj dělali legraci kvůli střelám z dálky. Určitě bude několikrát v anketě o Gól roku, jenže jako ten překonaný.

Držel si strašně vysokou formu celý rok. Bylo mu jedno, jestli čelí Hazardovi z Chelsea nebo jestli hraje Kopeme za fotbal. Jinak je to hodný kluk z jedné menší vsi u Nymbruka. Děláme si z něj legraci, že je celá obec oplocená, aby do té díry nikdo nespadl. Přesto, nebo možná právě proto, udává módní trendy v kabině.

Náš robocop. Normální člověk by v jeho stavu nemohl hrát, ale nechá si dát tři injekce do zad, jednu do zadku a jde na plac. Chce tak moc hrát, že jde kolikrát za hranu. Má obrovský obdiv od spoluhráčů kvůli obrovské vůli a sebezapření.

Ač není z Česka, patří k vůdcům. Obrovsky mu pomáhá, že se domluví, byť žvatlá páté přes deváté, až se mu kolikrát smějeme. Obrovský tvrďák. Mnohdy je děsně pokopaný, ale nedá nic znát. V kariéře jsem zažil kluky z Afriky, kteří byli spíše vandráci, flákači. Ale ve Slavii jsou všichni příkladní profesionálové. Simon je pomyslným šéfem černokněžnického koutku.

Zeď v naší obraně. Má patnáctku nohu, takže si z něj děláme srandu, že hodit si míč kolem těch jeho poklic co má na kotnících je nemožné. Když je na place se Simonem, dovolí si neuvěřitelné věci. Mimo trávník je hodně velký módeman, chodí vystajlovaný. Na nákupy vyráží naše africká ekipa společně.

Spousta fanoušků si myslela, co bude ve Slavii pohledávat. Přisoudil bych mu cenu nejlepšího stopera v Evropské lize. Ohromně vyrostl v rozehrávce, prosadil se do reprezentace. Je hodně vázaný na rodinu. A manželka dost pravděpodobně na Ondru (úsměv).

Avokádový král. Kdyby byla možnost, postaví si barák z avokáda. V šatně hlídá, kolik má které jídlo kalorií, protože stravu máme přímo na stadionu. Čokoládu či colu by si nekoupil, ale starost, jestli bude na stole guacamole, má neustále. A když hrajeme při tréninku nějaké hry, chce se sázet o avokádo. Je taky mimořádně zapomnětlivý.

Je neuvěřitelně klidný. Absolutně se neprojevuje. Už jsme si dělali srandu, že je k nám nasazený z jiné planety. Možná z Marsu.

Když jsme jeli na první soustředění, přidával si, byl mimořádně poctivý v tréninku. Ale nečekal jsem, že fotbalově tak vyletí. Nemá rodinu, tak si rád občas udělá radost. V šatně vede žebříček hráčů, kteří si po přestupu koupili něco „trošku" dražšího, v tomto případě auto. Výrazně překonal rekord Alexe Baluty.

Když jsem přicházel do Slavie, Tomáš odcházel do Liberec a klobouk dolů před jeho fotbalovým růstem. Přál bych si, aby zůstal, ale už ligu přerostl. V šatně má přezdívku Pustina. Má i svůj jazyk. A občas mu není moc rozumět (úsměv).

Sedíme vedle sebe v kabině. Každý den má neuvěřitelný příběh. Milionovej kluk. V šatně je hodně bezprostřední, co na srdci to na jazyku. Je s ním velká legrace.

Fotbalově je výjimečný, to všichni vidí. Potřeboval pochopit, že občas je třeba máknout i dozadu.

V šatně o něm kolikrát ani nevíme. Projevuje se výjimečně. Je tichý, ale mnohdy překvapí. Začíná žít, když si dá kšiltovku dozadu. Po úspěchu umí v baru zatáhnout.

Je s námi chviličku. Fotbalově mě mile překvapil. Nevěděl jsem o něm, že umí tak dobře hrát fotbal. Opět našel své dvojče Standu Tecla, což mu ohromně pomohlo v aklimatizaci. Mají stejný původ, stejný smysl pro humor.

Neuvěřitelně hodný kluk. Sehrál životní zápas na Chelsea, o němž bude vyprávět dětem. Ale přibrzdilo jej zranění. Byl víc ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích. Doktor Krejčí ho viděl častěji než někdo z nás v šatně. Přeju mu, abychom se potkávali v příští sezoně více.

Fotbalista jako prase. Má nízké těžiště, vynikající dribling, při malých hrách kouzlí. Zvyká si pomaleji na náročný styl trenéra Trpišovského. Zpočátku byl individualista. Museli jsme mu s radou starších vysvětlit, jak to tady chodí. Chodí na češtinu, je s ním legrace. Naučil se sprostá slovíčka, něco o holkách, hodně perlí. Taky hodně velký módeman.

Myslel jsem, že jde o výplň pro případ zranění některého z kluků základu. Ukázal obrovskou kvalitu. Hodně skromný, pokorný. Někteří čeští kluci by si z něj mohli vzít příklad.

Kapitán. Vůdce v kabině, na hřišti i mimo šatnu. Všichni znají jeho cestu, jak se prodral z Bohemky až na pozici legendy Slavie. Je pořád stejně skromný. Je s ním obrovská legrace. Má obrovský respekt u týmu. Co řekne, to je svatý. A taky drží kasu.

Měl obrovskou formu a byla velká škoda, že se zranil. Vrátí se silnější. Velký šprýmař. Nezkazí žádnou legraci. S Pepou Hušbauerem vymýšlí na asistenta Houšteckého nějaké srandičky. Na Chelsea jsme mu polepili mikinu a on vyrazil do města. Na parkovišti zase obložili auto nejrůznějším harampádím, takže nemohl vyjet.

Pořád se směje, je neustále pozitivní. Neuvěřitelně týmový hráč. Kolikrát šel na tribunu a stejně zůstal pozitivní. Je učenlivý, rychle se adaptoval na vysoké tempo, smíšek. Nikdy nezkazí žádnou legraci.

V souboji se mnou si zlomil nohu, bylo to nezaviněné. Dostal se rychle zpátky. Je to nejlepší žolík, kterého jsem v životě viděl. Přál bych mu, aby hrál. Ale z mého pohledu je nejlepší, když jde na hřiště z lavičky. Je to miláček fanoušků. Vypadá jak Conor McGregor z bojových sportů UFC, jehož při oslavách napodobuje.

Nikdy nic nevypustil. Je hodně hravý, soutěživý. Když při tréninku nějakou soutěž prohrál, strašně se vztekal, nadával a byl schopný se dva dny nebavit. Nebyl zápas, kdy nám nepomohl. Uměl česky, ale neuměl ch, což způsobovalo dost komických situací.

Zažil jsem ho jako asistenta na Žižkově, pak v Liberci. Je to fotbalový fanatik. Nepamatuji trenéra, který by měl tak přečtené soupeře. Překvapila nás hodinová videa třikrát či čtyřikrát v týdnu. Ale žili jsme z toho celý rok. Je hodně hravý, každý den chodí do baga i po tom úrazu v zimě, kdy ho trefil Honza Bořil. Přitom pravidelně prohrává. Nevím, jestli to nedělá z pověrčivosti. Miluje NHL, zejména Las Vegas. Poslední měsíc chodil pozdě. Sice o minutky, ale pokuty ho neminou.