Článek
„Byli jsme nervózní. Aby ne, když jsme v jednu chvíli měli v lize náskok devíti bodů a najednou hrozilo, že budeme druzí. Plzeň neměla co ztratit, zatímco my jsme mohli ztratit hodně. Měli jsme to v hlavách. A proto mě těší, jak jsme zápas zvládli," lebedil si Masopust po výhře 3:1. „Každý z nás měl nervy. Nikdo dopředu netuší, jak bude tak vypjatý duel vypadat. Jsme rádi, že jsme utkání zvládli hlavou i gólově," přitakal obránce Slavie Jan Bořil.
Vyrovnanou bitvu mohl Masopust naklonit na stranu Pražanů už krátce po přestávce. Jenže při rychlém brejku ve slibné pozici hledal Olayinku. „Já jsem takový, že bych pořád nejraději nahrával. Viděl jsem Petera nabíhat na zadní tyči a chtěl mu balon naservírovat, aby střílel do prázdné branky. Ale zvoslil jsem to," usmál se Masopust.
Sám se pak stal hrdinou, když po přihrávce od Bořila vstřelil první gól zápasu. „Plzeň pak hru otevřela a my definitivně rozhodli," vracel se k závěru duelu Masopust. „Šlo o nacvičenou akci. Věděl jsem, že někdo na zadní tyč naběhne," tvrdil Bořil.
Trefa deset minut před koncem strhla bitvu na stranu Pražanů. „Plzeň velice poctivě bránila. Těžko jsme se dostávali do finální fáze a prakticky za celý první poločas jsme se neprosadili. Navíc Západočeši hru velice zjednodušili. Žádné složité rozehrávky, hráli jednoduše, jen kopali míče dopředu. Nám chyběla vetší lehkost, abychom se dostali do šancí," přemítal Masopust. „Ale po mém gólu už hru otevřeli. Pak hned přišla penalta a zápas byl rozhodnutý."