Článek
Z Itálie přicházejí samé hrozné zprávy. Jak je vnímáte a jak se sám cítíte?
Jsme skoro týden zavření v bytě s celou rodinou. Nepříjemné je, že nikam nemůžeme, jsme pořád v uzavřeném prostoru. Nejvíc času trávíme v obýváku... Nedá se nic dělat, musíme to vydržet. Situace v Itálii není vůbec dobrá, řekl bych až děsivá. Prakticky denně přibývají tisíce nakažených a stovky mrtvých. Třeba tři sta za jediný den. Nejhorší je, že situace se stále zhoršuje, takže vůbec nelze odhadnout, kdy to všechno skončí.
To musí být psychicky ubíjející...
Je to hrozně nepříjemné, ale o naši psychiku vůbec nejde. My to nějak vydržíme, když budeme mít štěstí a zůstaneme zdraví. Daleko horší je to, co se děje kolem. Neubráníte se informacím o těch nakažených a umírajících. Myslíte na ně... Všichni si přejeme, aby stát situaci nějakým způsobem vyřešil a skončilo to. Nikdo ale nemá představu, co by se mělo vlastně udát, aby se podařilo nákazu zastavit a situace se začala obracet k lepšímu.
U vás je také podezření na nákazu koronavirem?
Byl jsem v přímém kontaktu se spoluhráči, už nichž byl prokázán. V klubu už je nakaženo patnáct lidí, ale to už v tuto chvíli nemusí platit, číslo může být ještě vyšší.
Jistotu, že nejste nakažený tedy nemáte?
Nemám... Ale cítím se zdravotně dobře a doufám, že nejsem nakažený. Bohužel nevíte dne ani hodiny... Možná mám vir v sobě, a ještě o tom nevím. Snažím se na to nemyslet... Mohu jen dodržovat všechna nařízení, hygienu, ale nic víc. A doufat, že jsem v pořádku...
Zmínil jste, že nesmíte vlastně překročit práh všeho bytu. Potraviny vám někdo dováží?
Kdepak, přítelkyně Markéta může ven, ale jen do obchodu s potravinami a zpátky, nikam jinam.
Jakub Jankto při tréninku reprezentace
Když jste pořád zavření, dokážete se nějak zabavit, odreagovat, abyste se z toho s prominutím nezbláznili?
Hraji si co nejvíc s malým Davídkem, kterému bude v květnu rok. Samozřejmě dodržujeme přísná hygienická opatření. Když jde spát, zahrajeme si s Markétou nějaké společenské hry, koukáme na filmy a seriály nebo si zapnu play station. Když mám chuť pustím se do studia jazyků. Je to ale vlastně pořád do kolečka. V zavřeném prostoru těžko něco nového vymyslíte.
To se asi moc nezasmějete...
Sem tam ano. Hlavně Davídek nás dokáže rozesmát. Každý takový okamžik je skvělý. Je fajn, že jsme alespoň všichni spolu a snažíme se dělat věci jako za normální situace. Jediné, co tomu chybí, je, že nemůžeme chodit ven... Ta vzájemná podpora je moc důležitá a pomáhá. Hlavně před Davídkem nemůžeme dávat nijak najevo, že jsme třeba smutní.
Jste v kontaktu se spoluhráči z klubu?
Píšeme si hlavně na sociálních sítích. Všichni jsme v karanténě.
Řekli vám z klubu alespoň nějaký horizont, kdy byste mohli zase trénovat?
Kdepak, tím, že je situace stále horší, se nic takového nedá ani odhadnout.
Takže až třeba za měsíc, nebo šest týdnů klub zavelí, že začínáte, bude fyzička pryč, nebo se nějak udržujete v pohybu?
Jsem profesionál, takže se snažím udržovat v nějaké kondici v rámci možností, které mi byt dává. Především posiluji.
Zavoláte nebo napíšete si s někým z českých spoluhráčů?
Moc ne, sem tam si s někým napíšu, spíš ale s českým kamarády... Víte, ono... Co si máte za téhle situace psát a o čem se bavit, ať se spoluhráči nebo s kamarády. Je to vlastně pořád dokola to samé, nic příjemného. Snažíte se mluvit o něčem jiném, ale ono se to moc nedaří, prostě se těm nepříjemným informacím nevyhnete.
Nepochybně jste v kontaktu s rodinou v Čechách...
To samozřejmě. Píšeme a telefonujeme si prakticky denně. S rodinou je přeci jenom těch témat víc, i když také většinou nejsou moc příjemná.
Jakub Jankto.
O opatřeních doma tedy jistě víte. Co jim říkáte?
Kdyby v Česku probíhala epidemie či pandemie jako teď v Itálii, vůbec si nedovedu představit, co by se u nás dělo. V Česku je kolem tří set nakažených, tady tolik lidí denně umírá... V Čechách jste situaci podchytili včas, tím myslím i karanténu a přísná opatření. Důležité je, aby nakažených nepřibývalo skokově a nebyli žádní mrtví. Lidé v Česku si snad uvědomují závažnost situace, pokud ne, až jim to dojde, mohlo by být už pozdě.
UEFA odložila mistrovství Evropy, udělala i další opatření. Má ale člověk v situaci, v níž žijete, vůbec myšlenky na fotbal?
Budu upřímný. Za sebe mohu říct, že nemám ani v nejmenším. Co mě zajímá a přeji si, aby se podařilo tu hrůzu tady zastavit, aby nebyli další nakažení a nepřibývali ani mrtví. Fotbal a sport vůbec je teď úplně na posledním místě, i když doufám, že co nejdřív přijde čas, kdy se vrátí dopředu hned za rodinu.
