Další ze slavných Chilanů si vzal stříbro do nebe. Zemřel Jiří Tichý

Devatenáctinásobný reprezentant a také bronzový medailista z ME v roce 1960 hrával na místě stopera. S vrcholovým fotbalem začínal v Červené hvězdě Bratislava, s kterou získal v roce 1959 ligový titul. Od roku 1963 hrál ve Spartě, býval i jejím kapitánem a v letech 1965 a 1967 s ní rovněž vyhrál československou ligu.

Po skončení hráčské kariéry působil ve Spartě jako asistent trenérů Navary, Uhrina, Krause či Hložka. Staral se také o sparťanské žáky a dorostence. V roce 1995 se s manželkou odstěhoval do jejího rodiště Podivína. V únoru 2011 byl Jiří Tichý uveden do Síně slávy českého fotbalu.

V 60. letech minulého století se výrazně podílel na úspěších Sparty v evropských pohárech či na památných zájezdech do Jižní Ameriky. „Lepší vyvrcholení sportovní kariéry jsem si nemohl přát, dočkal jsem se doslova plné nůše velkých úspěchů. Celou dobu jsem pracoval pod taktovkou trenéra Václava Ježka, kterého jsem si velice vážil. Oceňoval jsem jeho odbornost a lidské hodnoty. Přitom jsem ve své kariéře poznal téměř deset trenérů, takže jsem mohl srovnávat," vzpomínal Tichý na oslavě svých osmdesátin.

Mezi nezapomenutelné zápasy na mezinárodní scéně řadil především obě střetnutí s Anderlechtem a Realem Madrid v Poháru mistrů v ročníku 1967/68. „A k nim bych přidal i řadu vítězství nad skvělými jihoamerickými mužstvy a konečné druhé místo na turnaji Copa Montevideo v roce 1969 na více než měsíčním zájezdu do Jižní Ameriky," připomínal památné turné.

Měl vlastnosti dokonalého stopera, vynikající fyzický fond, hru hlavou, přesnou přihrávku, přehled, taktickou vyzrálost, rozhodnost a klid. Byl charakterizován jako hráč vystupující vždy fair, jako skutečný gentleman. „To se o mně skutečně říkalo, ale já nebyl žádná měkkota. Uměl jsem jak rozdávat, tak i přijímat. Asi jsem na své okolí působil tím, že jsem se zbytečně nerozčiloval. Když jsem se pak dopustil faulu, bralo se to jako nějaká výjimka či nedopatření," usmíval se ještě po letech.