Článek
Sparťan Pavel Kadeřábek se svým dědou Václavem Vránou.
„Když jsem začal hrát v létě na místě pravého beka, bral jsem to jako výzvu a šanci poprat se o místo v sestavě Sparty. Vůbec mě ale nenapadlo, že se mi bude takhle dařit a dostanu se i do reprezentace. Moc mi ale pomohli spoluhráči. Daří se celému týmu, vezu se s ním a snažím se být co nejvíc prospěšný. Získali jsme vysněný titul a teď chceme v sobotu i domácí pohár. K tomu reprezentace... Co si víc přát. Určitě jedna z nejpovedenějších sezón,“ liboval si rychlonohý obránce, který umí nejen skvělé centry, ale dokáže se dostat i do zakončení. V lize dal jako pravý obránce už čtyři góly.
Trenér národního mužstva Pavel Vrba o Kadeřábkovi hovořil pozitivně už brzy poté, co převzal v lednu reprezentaci. V průběhu jara jej označil za nejlepšího pravého obránce v domácí nejvyšší soutěži a netajil se tím, že ho chce pozvat mezi vyvolené. To splnil před přípravným duelem ve Finsku. Nominace bývá často pro mladé hráče nečekaným, ale o to příjemnějším překvapením.
Vrba telefonoval už před týdnem
„Příjemné překvapení je to vždycky, ale já si to největší prožil už před týdnem, kdy mi trenér Vrba telefonoval a řekl mi, že mne chce nominovat. Teď to bylo příjemné potvrzení jeho slov. Pro mě to je naplnění jednoho z mých fotbalových snů. Každý malý kluk si přeje hrát za reprezentaci a mně se to plní už tím, že jsem nominován a věřím, že dostanu i šanci na trávníku,“ liboval si Kadeřábek.
Konkurence na pravém okraji reprezentačního týmu je velká. Nejčastěji tam hrávají František Rajtoral nebo Theodor Gebre Selassie. Prosadit se nebude jednoduché. „To je mi jasné, ale chci tuhle šanci chytit za pačesy. Reprezentace je velká čest a já zůstávám pokorný. Udělám ale všechno proto, aby to nebyla jen epizoda, a pozvánku jsem dostával i na další srazy,“ pravil přesvědčivě.
Chce překonat dědu Vránu
Kadeřábkův děda Václav Vrána patří ke sparťanským legendám především šedesátých let, kdy na Letné slavili dvakrát titul. V reprezentaci odehrál dva zápasy, ale ani v jednom se neradoval z vítězství. Na rozdíl od vnuka hrával v útoku například s Václavem Maškem nebo Ivanem Mrázem. Vnuk, pro něhož je děda jedním z uznávaných kritiků, ale i ctěných velkých fanoušků, snížil v počtu titulů ztrátu na jeden. Teď před sebou má i reprezentační výzvu.
„Moc jsem si přál, zahrát si za reprezentaci jako děda. Teď jsem tomu blízko a věřím, že ho jednou překonám v počtu zápasů a budou i vítězné. Určitě se nebude zlobit. On mi moc přeje,“ říkal s úsměvem Pavel Kadeřábek.
