Článek
"V úterý v podvečer v kruhu nejbližších potichu odešel Jozef Vengloš, největší osobnost slovenského fotbalu, ve věku nedožitých 85 let," oznámil svaz. "Pane Vengloši, nikdy nezapomeneme a vždy budeme s úctou vzpomínat."
Vengloš byl ženatý a s manželkou Evou má syny Jozefa a Juraje.
Svazem je označován za největší osobnost slovenského fotbalu. „Jeho osobní vizitka je plná významných faktů," připomíná web.
Jako trenér získal zlatou medaili na ME 1976 (asistent Václava Ježka). Po neúspěšné kvalifikaci MS 1978 se přesunul na místo hlavního kouče. Po bronzu z ME 1980 v Belgii přišlo vyřazení v základní skupině MS 1982 ve Španělsku, kvůli čemuž prý trenér nemohl přijmout nabídku slavné Barcelony. Přesto nakonec nemusel tolik litovat.
Byl i mistrem Evropy s týmem do 23 let (1972). Jako vůbec první trenér mimo zemí Velké Británie vedl anglický klub v nejvyšší soutěži (Aston Villa 1990/91). Dvakrát se stal mistrem Československa se Slovanem, jednou mistrem Malajsie s FC Kuala Lumpur, seděl na lavičce Sportingu Lisabon, Fenerbahce Istanbul, Celticu Glasgow a JEF Ičihara United.
Šestkrát vedl výběr světa v benefičních zápasech, jeho partnery byly osobnosti jako Jupp Derwall, Bora Milutinovic, Carlos Alberto Parreira i Carlos Queiroz. V období let 1974 až 2010 nechyběl na žádném ze světových a evropských šampionátů, na většině během finálových turnajů působil ve funkci člena či šéfa technických komisí UEFA a FIFA, byl jediným z československých trenérů, který s reprezentací dvakrát postoupil na MS.
Tím výčet zdaleka ještě nekončí. Vedl národní týmy pěti zemí - Austrálie (už jako 33letý), Československa, Slovenska (jako první v samostatné historii), Ománu a Malajsie.
Jeho fotbalové kroky začínaly v rodném Ružomberku. Po začátcích (1951 - 1954) v dorosteneckém věku přestoupil do Slovanu Bratislava a v silné konkurenci vydržel v modrém dresu jedenáct let.
Byl juniorským reprezentantem, hrál za B-mužstvo ČSSR, byl v mužstvu čs. olympioniků, ale jeho slibnou kariéru stopla zranění. Právě z doby, kdy vedl mládežnický tým na známém turnaji ve Viareggiu a jako kapitán šel pro vítěznou trofej, ke které dostal polibek od slavné herečky Sophie Lorenové, se traduje jeho přezdívka Lolo.
Okolí ji vyslovovalo s velkou úctou a respektem. Na britských ostrovech mu kromě další přezdívky "doctor Joe" přidali i označení "džentlmen". Jeho vystupování a řízení mu vynesly od UEFA Diamantový řád za zásluhy a od FIFA nejvyšší vyznamenání Order of Merit. O fotbale přednášel v 120 zemích.
Vyznával krédo ´nic na světě, co má nějakou cenu, nejde bez tvrdé práce a zvýšené námahy´.
"Mám pěknou práci. Můžu si sám dirigovat svůj život, na to už mám ve svém věku snad nárok," řekl před lety. "Nemám sice tolik času na svá čtyři vnoučata, ale na druhou stranu se zase pak o to víc těšíme na to, až se zase společně potkáme," dodal velký milovník divadelních představení.
Nakonec byl oceněn i doma, na Slovensku ho vyhlásili fotbalovým trenérem 20. století. Je členem Síně slávy slovenského fotbalu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
