Článek
Jak jste prožíval v roli hodně zaujatého diváka kvalifikační souboj s Anglií? Štvalo vás, že nemůžete být na trávníku?
Určitě. Proti Anglii nemá člověk šanci hrát příliš často, tím spíše v kvalifikaci. Já se navíc ohromně těšil na kluky z národního týmu, ale nakonec jsme se viděli jen pět minut. Nicméně zdraví má člověk pouze jedno. Mám rodinu, malou dcerku... Nechtěl jsem riskovat možné zdravotní komplikace kvůli jednomu zápasu.
Nepochybně nešlo o nic zanedbatelného, když vám podle informací z realizačního týmu národního mužstva nepomohly ani kapačky.
Mně bylo špatně už od předešlé středy, kdy se poprvé ozvala bolest v krku. Den před zápasem na hřišti Bayernu Mnichov minulou sobotu jsem se ale cítil dobře. Až v den utkání se nemoc ozvala naplno. Řešili jsme s trenérem, zda vůbec nastoupím. Do utkání jsem šel a byli jsme domluvení, že budu hrát, dokud to půjde. O pauze už jsem toho měl dost, ale shodli jsme se, že ještě patnáct minut vydržím. Když jsem dorazil na sraz, měl jsem antibiotika od klubového lékaře. Hned v pondělí mi reprezentační doktoři naordinovali kapačky s vírou, že se stav do úterý zlepší. Ale pro páteční utkání bych připravený nebyl. A proto jsme se domluvili s trenérem Šilhavým, že se doléčím a v přípravě se Severním Irskem moje služby oželí.
Český obránce Pavel Kadeřábek během utkání s Bulharskem.
Právě v posledním klubovém utkání jste s Hoffenheimem šokovali Německo triumfem na hřišti Bayernu. Užil jste si přes nemoc vítězství?
To zase jo. Hoffenheim totiž vyhrál na hřišti Bayernu poprvé v historii. Jde o výsledek, který celému týmu dodá sebevědomí. V úvodu sezony se nám v některých zápasech nedařilo, herně nebyly dobré. Ale jindy jsme hráli velice dobře, nicméně bodový efekt byl stejně nulový. A když jsme doma dvakrát prohráli o tři branky, nebyla nálada pochopitelně ideální. Ale potřebujeme určitý čas, aby si mužstvo sedlo a srovnalo. Během léta odešli čtyři hráči základní sestavy, což se muselo do výkonnosti promítnout.
V Hoffenheimu načínáte pátou sezonu. Po letní obměně už v týmu není mnoho hráčů, kteří by pamatovali váš příchod v létě 2015. Změnila se dramaticky vaše pozice?
Jsem vlastně čtvrtý nejstarší. Ze základní sestavy na Bayernu pamatuje můj příchod jen brankář Baumann. Pochopitelně se moje postavení změnilo. Když si vybavím začátky... Moje pozice nebyla dobrá. Nového hráče, pokud nejde o nějaké zvučné jméno, spoluhráči neberou. Je potřeba ukázat výkonnost na hřišti. A já se na trávníku zrovna moc nepředvedl, což mi nepomohlo. Upřímně to nebylo jednoduché období, i seřvání od spoluhráčů k tomu patřilo.
Vážně to bylo až tak zlé?
V rámci klubu byly nároky obrovské. Šlo o velký skok. Tým nešlapal, hráli jsme o záchranu. Mně se nedařilo jakbysmet. Když nový hráč ukáže kvalitu a zkazí jeden či dva balony, nikdo mu nic nevyčte. Jenže když hodně kazí, reakce jsou samozřejmě veskrze negativní. A já měl pocit, že kazím všechno. První sezona v bundeslize představovala velkou zkoušku. Teď už na mě naštěstí nikdo neřve. Získal jsem si místo v sestavě i respekt. Všichni mě berou. A já se snažím pomáhat mladým, protože vím, jak je těžké naskočit do hry v novém prostředí.
Po třech sezonách máte v Hoffenheimu nového trenéra. Dvaatřicetiletý Julian Nagelsmann odešel do Lipska, nahradil ho Alfred Schreuder. Jde o velkou proměnu?
Trenér je z Nizozemska, což je na jeho požadavcích hodně znát. Už předem avizoval, že nebude chtít naši hru moc měnit, protože tři sezony za Nagelsmanna vše fungovalo. Ale jisté korektury provedl. Chce, abychom více drželi balon. V minulých letech jsme po zisku míče bleskově přecházeli do ofenzivy. Nyní využíváme spíše postupný útok. Třeba proti Freiburgu jsme měli držení míče přes šedesát procent, ale nejsme produktivní. Ve čtyřech zápasech jsme vyšli gólově naprázdno.
Hoffenheimu jste se upsal až do roku 2023. Dokážete si představit, že v jednom týmu prožijete osm let? Nebude vám klub malý?
Jde o hodně složitou otázku. Ze čtyř sezon, které jsem v Hoffenheimu prožil, jsme v jedné sezoně byli třetí, v další čtvrtí. Hoffenheim rozhodně patří mezi lepší kluby v německé nejvyšší soutěži. A pokud bych chtěl přestoupit, tak by smysl dával jen absolutní top klub. K tomu potřebuji větší efektivitu, moje statistiky musí být lepší. Odejít z Hoffenheimu do týmu se stejnou silou, jen abych změnil prostředí, by nedávalo smysl. Pro mě jsou hlavním měřítkem sportovní ambice a rodina. A já jsem přesvědčený, že Hoffenheim naplňuje obojí.
Městečko, které má tři a půl tisíce obyvatel, ležící v Bádensku-Württembersku, se vám i manželce s dcerkou zalíbilo?
My jsme s ženou hodně na přírodu. Často vyrážíme na výlety. Nehledáme obchodní centra, které vlastně ani těsné blízkosti nejsou. Jasně, můžeme si zajet do Mannheimu či Heidelbergu, ale jakmile máme trošku času, snažíme se s dcerou vyjet někam stranou městského ruchu. V dosahu máme národní parky, jsme fakt spokojení.
Český obránce Pavel Kadeřábek během utkání Ligy národů s Ukrajinou.
Jaký jste při množství času prožitém mimo domov tatínek?
Věnuji se dceři každou volnou chvilku. Doufám, že mě jednou bude vnímat jako skvělého tátu. Minulé dvě sezony jsme hráli evropské poháry, a když byl zápasový program středa neděle, nebylo to snadné. Zvláště, když pak do všeho ještě přišla třeba desetidenní reprezentační akce. Nyní jsme se ale s Hoffenheimem do Evropy nedostali a na soustředění jezdíme jen před zápasy venku, takže mám pro malou dost času.
Fakt, že vám po loňské sezoně o tři body unikla pohárové Evropa možná nejvíce ocenila manželka.
To vůbec ne. Terezka chodí na každý zápas a s dcerkou mi drží palce. I pro ženu je zážitek, když hrajeme třeba proti Liverpoolu nebo Manchesteru City. Jak nemáme v dosahu babičky či dědečky a je na všechno sama, tak má určitě radost, že jsem více doma. Ale ty předešlé dvě sezony, kdy jsem byl hodně na cestách, zvládla skvěle. Nicméně pochopitelně vnímá, že pro klub není po sportovní stránce absence v Evropě dobrá.
Měl jste tendenci dcerku Emu trošku rozmazlovat, když jste třeba dvakrát v týdnu byl na pár dnů z domova?
Bohužel ano. Vím, že to není správné, ale neubránil jsem se. Takže když jsem někde byl, vozil jsem drobné dárečky. A i nyní mám tendenci jí koupit, když si něco přeje. Trošku to doma vyvolává rozpory a manželka se na mě občas zlobí, protože když je s dcerkou pořád sama, tak musí být ta přísnější a občas něco zakazovat.
Máte za sebou v Německu čtyři roky. Cítíte se v zemi už jako doma?
Vytvořili jsme si výborné zázemí. Dcerka začala chodit do školky už ve dvou letech kvůli němčině a také proto, že jsme v sousedství neměli rodiny s malými dětmi. Chtěli jsme jí dopřát kontakt s vrstevníky. A za ten rok už rozumí všemu. Jediný problém je, že na učitelky mluví česky. Takže občas nám ve školce snaží přetlumočit slovíčka, která malá říkala.
Kupříkladu Tomáš Koubek líčil, jak dlouho mu trvalo, než jej ve francouzském Rennes sousedé přijali. Máte stejnou zkušenost?
Vůbec ne. Lidé jsou ohromně příjemní, přející. Pořídili jsme si domeček pět minut od stadionu a sousedy máme doslova super. Vlastně mě jejich přijetí dostalo. Pořádáme společná grilování. Vůbec neřeší, jestli hraju za Hoffenheim a jsem fotbalista. Pro ně jsem prostě kluk z vedlejšího baráku. Jasně, občas se zeptají na fotbal, ale konverzace se netočí jen kolem Kadeřábka a Hoffenheimu. Řešíme věcí z běžného života. Jediným zádrhelem je, že nikdo v okolí nemá stejně staré děti.
Stal se z vás pořízením domku kutil? Zahradničíte?
Posekám trávník a tím končím. Líbilo by se mi pečovat o zahradu a budovat ji podle vlastních představ, jenže dům máme v pronájmu a nechce se mi piplat něco, když jednou budu muset odejít. Až se jednou usadíme, tak zahradníkem určitě budu. Koupím si traktůrek na trávu, to mě bude bavit... Zatím si vystačím se sekačkou. A když pořizujeme něco menšího, podle plánků vše složím. Ale když dojde na něco složitějšího, dorazí táta. Nerad bych svým kutilským uměním někoho ohrozil.
