Článek
Jako Brazilec jste v takové partě musel být nadšený, smích máte v krvi.
Ve Slavii byla fantastická parta. Byl jsem předtím ve Španělsku, v Gijonu, ale ta slávistická byla jednoznačně lepší. Navíc v Edenu byli vynikající hráči. Radek Černý, Honza Suchopárek, Radek Bejbl, Pavel Novotný, Standa Vlček, David Hubáček... A taky Patrik Gedeon, skvělý člověk. Naučil mě první české slovo.
Jaké?
To ani nechtějte vědět. Bylo mi tenkrát pěkně horko. Řekl mi, že jde o pozdrav. Samou radostí, že umím česky, jsem pozdravil prvního člověka, který mi přišel do cesty. Kustoda Petráka. Usmál jsem se na něj a v dobré víře ze mě vyšlo: Jdi do pr...e.
Zlobil se?
Pan Petrák byl super, nezkazil žádnou legraci. Chytil mě naoko pod krkem a křičel: Ty snědá sviňo.(smích) Kabina se válela smíchy. Víte, ve fotbale je normální, že si s někým v týmu nesednete, to jsem ale ve Slavii nezažil. Krásný akce byly, jak u vás říkáte, zápisný. Ale pivo do mě nedostali, pil jsem vodu nebo víno. Proto jsem občas zašel do brazilské restaurace u Staromáku.
| Evandro Adauto da Silva |
|---|
| věk: 39 let |
| pozice: útočník |
| bilance v české lize: 60 zápasů/14 gólů |
| česká stopa: Slavia Praha (2002–2006), Sparta Krč (2007–2008) |
| ocenění: nejlepší cizinec české ligy (2003) |
| nynější působiště: ředitel mládežnických týmů EC Sao Bernardo (třetiligový klub ze Sao Paula) |
Báječný vztah jste měl i s fanoušky, měli vás rádi.
Vyvolávali moje jméno, ať jsem byl na hřišti nebo seděl na lavičce. A to i když jsem hrál později proti Slavii za Žilinu evropský pohár! Byl jsem dojatý. Navždy budou v mém srdci. Ale aby to nevypadalo, že jsem v Praze byl jenom vysmátý. Začátky byly těžký.
Kvůli odlišnému životnímu stylu?
Stýskalo se mi. Byly chvíle, kdy jsem myslel, že sbalím kufry a odletím domů. Navíc jsem přišel v zimě, to bylo úplně nejhorší. Na soustředění v Krkonoších mi nasadili na nohy běžky, noviny byly plné fotek, jak se válím ve sněhu. Neuměl jsem na nich ani stát. Musím ale říct, že mi teď v Brazílii zima a sníh trošku chybí. Abych se ale vrátil. Tehdy mi moc pomohl trenér Beránek.
Zpočátku jste ale nelibě nesl, že vás nestavěl.
Byl jsem naštvaný, nehrál jsem pravidelně. S odstupem času jsem mu dal zapravdu, kvůli adaptaci mě zařazoval postupně. Pomohl mi hodně i mimo hřiště. Také Marek Vít, Pavel Řehák a nynější manažer Jirka Stejskal, který je pro mě druhým otcem. Díky nim jsem to zvládnul. Dokonce jsem se solidně naučil česky.
Jak se stane, že se Brazilec naučí česky? I po letech mluvíte perfektně.
Dneska už tak dobře nemluvím, jsem ale šťastný, že jsem úplně nezapomněl. Hodně času jsem trávil s Radkem Bejblem a Radkem Černým. Snažil jsem se s nimi mluvit česky, po ruce jsem měl slovníček. Taky jsem koukal na televizi, měl jsem oblíbený pořad Tele Tele. Pamatuju si, jak jsem se trápil při rozhovorech po zápase. Než jsem si v hlavě dal dohromady větu, vyšlo ze mě jen aaaaa. Tenkrát v Česku běžela všude reklama na autobazar AAA Auto Praha. Někdo z toho udělal AAA Adauto Praha.
Upřímně, když jste dostal nabídku od Slavie, věděl jste, že existuje Česká republika?
Díky Janu Kollerovi ano. Byl to borec, hltal jsem ho. Jsem ale fotbalový maniak, můžu na něj koukat od rána do večera. V Praze jsem bydlel u Edenu, když jsem měl volno, chodil jsem na tréninky žáků a dorostu Slavie. Dokonce jsem jich i několik vedl. Teď ty kluky, kterým bylo tehdy třináct, čtrnáct, vidím v evropských klubech.
Kteří to jsou?
Tomáš Necid, Marek Suchý, Tomáš Pekhart. Určitě jsou i další, jen si nevybavím jména.
Slavia se od vaší éry změnila. Má silného majitele, hezký stadion. Nemrzí vás, že jste nový Eden nestihl?
Škoda, že jsem tohle nemohl zažít. Jsem ale hrdý, že jsem mohl hrát za tak velký klub. Kvůli zranění sice moje vizitka nebyla tolik výrazná, ale snad jsem ve Slavii trochu pozitivní historie zanechal. Doufám, že špatné věci, které jsem udělal, přebijí ty dobré.
Narážíte na divoký konec ve Slavii, kdy jste dal výpověď?
Upřímně říkám: Slavii můžu jenom poděkovat, jsem šťastný, že jsem oblékal její dres. Líbilo se mi potom i na Slovensku, v Žilině.
Tam jste se potkal s trenérem Pavlem Vrbou. Víte, že Plzeň dovedl třikrát do Ligy mistrů?
Všechno vím, trénoval také českou reprezentaci. Vynikající trenér, rád na něj vzpomínám. Hráli jsme fotbal, který mě bavil. Usilovali jsme o skupinu Evropské ligy, před odvetou s Levski Sofia byl odvolaný. Nechápal jsem, proč. Po návratu z Bulharska jsem mu zavolal a poděkoval za šanci, kterou mi dal. A řekl jsem mu, že postupový gól v odvetě jsem dal i pro něho.
Brazilci se v evropských klubech prosazují víc a víc, přivykli na fyzicky náročný styl fotbalu. Změnili jste výchovu mládeže?
Zásadně. Současný brazilský fotbal je tvrdý, Copacabaně odzvonilo. Dřív se trénovalo dvě hodiny, ale jen třicet minut naplno. Dneska jsou tréninky kratší, ale jede se na sto procent. Patnáct let zpátky jsme měli v Premier League minimum hráčů. Teď tam působí v nejlepších klubech. Jasná ukázka, že se brazilský fotbal změnil. Nebyla jiná cesta.
Ale už to nejste vy...
Souhlasím, máme v krvi spíš hravost. Už se ani nerodí tolik talentů. Z deseti tisíc profesionálních hráčů v Brazílii je sto individuálně nadstandardních. Když ale v sobě nenajdou tvrdost, Evropa je nechce. Dřív jsme mívali v týmu dva tři jezdce, kteří to oběhali, zbytek byli technici. Dneska deset atletů a jednoho...
...Neymara?
Ale i Neymar, Gabriel Jesus, Coutinho i další kluci se museli přizpůsobit.
