Obránce West Hamu a reprezentace Coufal: O Ligu mistrů jsme se připravili sami

Je těžké říci, jak moc jsem spokojený, protože jsme chvíli měli útlum. Paradoxně jsme hráli dobře, ale přestali dávat góly a ztratili zbytečné body, které nám teď chybí. Proti West Bromwichi jsme se naštěstí vrátili na vítěznou vlnu. Každopádně kdyby tady někdo před sezonou řekl, že se bude hrát do posledních kol o poháry, tak budou všichni spokojeni.

Ligu mistrů jsme si pokazili prohrou v Newcastlu a doma s Evertonem, ale už víme, na čem musíme pracovat a do příští sezony máme další motivaci. Ale určitě si tu všichni chceme zahrát evropské poháry, nejlépe Evropskou ligu. A jsme blízko. Já chci hrát vždy o nejvyšší příčky a úspěchy, takže pokud boj o poháry dotáhneme, budu spokojený.

Je hrozně těžké vybrat nejlepší zápas, protože jsem rád, že vůbec hraju a jsem na hřišti. Dostal jsem cenu pro hráče utkání po domácí remíze s Crystal Palace, ale sám nevím, který zápas bych vybral. Já se cítím dobře po všech zápasech, a to je pro mě základní měřítko.

Samozřejmě, ale snažím se to moc nevnímat. Když se to dostane do hlavy, tak je to špatně a mohlo by mě to uspokojit, což si tady absolutně nemohu dovolit. Makat musím pořád stejně. Je to samozřejmě lepší, než kdyby po mě plivali, ale já si to moc nepřipouštím. Vím, že může přijít období, kdy se nepovede pár zápasů a otočí se to o 180 stupňů. Kritika ale i příliš velká chvála by mohla člověka semlít.

To je jednoduché. Jsou tu nejlepší hráči a je tu sedm týmů, které se mohou prát o titul. To nikde na světě není. Můžete jet na poslední Sheffield, ale stejně si nemůžete být jisti tím, že tam vyhrajete. Každý zápas se musí jet na sto procent a sám jsem poznal, že ani minutu na hřišti si nemohu oddechnout. Proto je to nejlepší liga na světě.

Je skvělé, že se poslední dvě kola hrají alespoň před omezenou kapacitou na 25 procent. Maximálně může být 10 tisíc lidí, což u nás na poslední kolo bude a na to se hrozně těším. A až bude moci být konečně plný dům, bude to další splněný sen. Protože fotbal se hraje pro lidi a bez nich to trochu postrádalo smysl. Věřím, že od nové sezony se kapacita bude postupně navyšovat, a třeba druhý měsíc nové sezony už bude s plnými stadiony. Kéž by.

Kamarádi jsme opravdu velcí, vídáme se na tréninku, mimo, s celými rodinami. Když jsem přicházel, tak jsem se trochu bál, abychom si nezačali lézt na nervy, když se uvidíme každý den i mimo tréninky, ale zatím něco takového po deseti měsících vůbec nehrozí. Ani jednou za tu dobu jsem si neřekl, že ho nechci vidět, že ho mám dost (směje se). Rodiny si také sedly. Žádná ponorka nebyla a doufám, že ani nebude.

Na hřišti jsem ji ještě neviděl, ale potkali jsme se v tréninkovém centru. My něco fotili a ona měla zrovna po zranění, tak jsme si chvíli stačili popovídat. Doufám, že zase bude brzy hrát, protože co slyším, tak West Hamu hodně pomáhá. Další dobrá stopa pro Slavii.

Jelikož se to tu bude hrát na jednom stadionu, přípravy v rámci celého města znatelné nejsou. Nemůžu samozřejmě porovnávat, ale řekl bych, že to není taková atmosféra, jako když se šampionát hraje v jedné zemi, která se na to připravuje na více místech najednou. Ale mediálně je šampionát samozřejmě obrovským tématem.

Já hrozně moc doufám, že se povede postoupit ze skupiny, a pak už se může stát cokoli. Může se dvakrát postoupit na penalty a už z toho bude úspěch jako blázen. Základ je ale samozřejmě úspěch ve skupině se Skotskem, Chorvatskem a Anglií, což samo o sobě nebude jednoduché. A když se zadaří, tak bychom se mohli vrátit do Wembley ve vyřazovací části.

Moc času na odpočinek nebude. Máme týden a pak hned začíná tréninkový kemp. Nemá ani smysl odpočívat, jen bych vypadl z tempa. Budu se udržovat, možná si dám s někým trénink, zajdu si na tenis, něco vymyslíme. Určitě není v plánu jet někam k moři.

Tím, že tu působím, tak je to speciální. Na zápas ve Wembley se moc těším a moc si přeji, aby se nám ten zápas povedl a podařilo se nám Angličany potrápit a obrat o nějaké body. To by bylo úžasné.

V tom, že jsme tým, ve kterém každý maká jeden za druhého a držíme se systému. Hráči z osy mužstva jako jsou Tomáš Vaclík, Patrik Schick, Tomáš Souček, Vláďa Darida, Kuba Jankto nebo Tonda Barák všichni hrajou v dobrých ligách, nerad bych na někoho zapomněl. Máme dobrou osu týmu, jdeme také do dobrého věku. Nejsme asi nejlepší fotbalisté, ale jsme zatraceně dobrý tým.

Slavii se Sukem sledujeme celou dobu, jsme v kontaktu s klukama i realizačním týmem, hlavně s Houšťou (asistent Zdeněk Houštecký). Titul je nádherný, mám ho také za těch prvních šest zápasů, co jsem stihl odehrát. Za to jsem rád. A double je super. Kdyby nám to vyšlo, tak bychom chtěli zajít na poslední zápas Slavie a pak to s klukama dodatečně oslavit. Zatím jsem to slavil jen decentně v rodině, kdy jsme si na titul Slavie připili. Moc velký podíl na něm nemám, ale radost jsem měl obrovskou.

Tohle bych si opravdu nepřál. Nikdy bych proti Slavii hrát nechtěl. Nedokážu a ani nechci si to představit. Nechtěl bych proti nim hrát ani přípravu. Mám tam spoustu strašně dobrých kamarádů, znám se tam se všemi, bylo by to jednoduše zvláštní.

Charitativní akce jsou důležité a my, co jsme jako sportovci více vidět, rádi pomůžeme. Když je to projekt, k němuž mám důvěru a vím, že se prostředky dostanou tam, kam mají jít, tak se snažím pomoc. Dát podepsaný dres je to nejmenší. Se Slavií jsem byl v Motole na onkologii dělat Mikuláše, čerta a anděla. Tehdy jsem z toho byl hodně zlomený a spoustu věcí jsem si tam uvědomil. I tady ve West Hamu jsem se zapojil do dražby na pomoc malé holčičce. A tahle česká iniciativa Katky Svitkové je další hezkou akcí.