GLOSA: Přece nemůžete chtít, aby se papaláši dívali na fotbal ze štaflí

Exhibicionismus papalášů a přizvané stafáže lačné na vlastní oči vidět třetí celek Premier League musel fotbalové představeni ještě opentlit. Zvláště, když se o něj mnozí z poradců, náměstků a ministerských úředníků posvěcením výjimek zasloužili.

Samozřejmě, žijeme v Čechách a nikoli v sousedním Německu, kam nemohl a nemůže přiletět k utkání Ligy mistrů ani Liverpool, ba ani Manchester City.

Lipsko se muselo uchýlit do budapešťského azylu, Puskas Arena se stane domovem i pro Mönchengladbach, jenž bude hostit příští týden v Lize mistrů Citizens.

A není vyloučeno, že bundesligové celky budou k podobnému scénáři vzhlížet i při odvetách, což hned po prvním zápase naznačoval kouč Lipska Julian Nagelsmann. Reálně jim totiž hrozí, že by po návratu z Anglie musely na dva týdny do izolace. Bez pardonu. Bez ohledu na to, zda se jedná o Lipsko či Mönchengladbach.

V Čechách jsme ovšem dál než Němci, kteří chtějí mít všechno až příliš „pünktlich". Nemluvě o Španělech či Portugalcích, kteří se při zápasech svých klubů se soupeři z Ostrovů řídí německým mustrem.

Není přece problém postavit před stadion sanitní vůz sloužící jako pilotní testovací laboratoř pro všechny zvané a lačné takového zápasu, jaký čtvrteční večer v Edenu nabízel. A také víme, že v případě výjimek se jaksi předpokládá patřičná protislužba. A snad nemyslíte vážně, že by jí měl být žebřík nebo štafle, na nichž by se prominenti posadili, jako to činí fanoušci za zdmi nedalekého Ďolíčku při každém ligovém zápase svých Klokanů?!

A tak se papaláši a všelijací skuteční i rádoby prominenti usadí na tribuně rozestup nerozestup, respirátor nerespirátor, nařízení nenařízení. Přece nebudou usrkávat vodu jako obyčejný plebs u obrazovek, když si mohou fotbal vychutnávat na vlastní oči a ještě přitom pomlaskávat nad skleničkou vína.

Ještě že alespoň slavističtí aktéři na trávníku v sobě morálku našli a odpovědnost pociťovali. Ke klubu, fotbalu, prestiži tuzemského fotbalu a soutěži, v níž to zatím dotáhli do vyřazovací fáze.

Zatím, i když nemusí jít o krok poslední. Bezbranková remíza je vzhledem k pohárové matematice samozřejmě slibná, ale zároveň i ošidná. Manažer Leicesteru Brendan Rodgers o tom ostatně ví své.

Na předchozích trenérských šťacích v Liverpoolu a Celtiku Glasgow hrál se svými tehdejšími týmy v první fázi vyřazovací části Evropské ligy na hřištích soupeřů čtyřikrát a zápasy s petrohradským Zentem, tureckým Besiktasem, opětovně se Zenitem a poté se španělskou Valencií pokaždé prohrál. A s nulou na kontě vstřelených branek k tomu.

Nejspíš proto i on kvitoval bezgólovou remízu, kterou si jeho Leicester odvezl z Prahy,

Při čtyřech dosavadních vystoupeních ve vyřazovací fázi Evropské ligy totiž manko ze soupeřových hřišť ani jednou nedohnal a s Liverpolem i s Celtikem se z evropské scény pakoval. Až teď mu po nerozhodném výsledku v Praze svítá naděje, že by mohl dopadnout lépe.

Tedy, pokud si fotbalisté Slavie nevezmou příklad z papalášů kázajících vodu a pijících víno a přistoupí za týden i k odvetě na King Power Stadium v Leicesteru stejně zodpovědně a s podobnou morálkou, jako k prvnímu duelu v Praze.

Zejména když se přesvědčili, že i s třetím týmem Premier League se dá hrát. Zvláště v pohárové konfrontaci hrané na dva zápasy, kdy k odvetě poletí s výsledkem zrádným i slibným zároveň.