Článek
Lukáš Droppa se po půl roce přece jen angažmá v bratislavském Slovanu dočkal.
Zleva Matěj Vydra, Lukáš Droppa a Milan Petržela na předzápasovém tréninku loni v Hamburku.
Všechny docela překvapilo, že po neblahých zkušenostech z rumunské Pandurie, kde jste nedostávali výplaty, či ruského Tomsku, jenž měl také finanční problémy, jste si vybral neznámý turecký Bandirmaspor.
A co mi zbývalo? Po nevydařených námluvách se Slovanem chyběl do uzavření přestupního termínu pouhý týden. Přišla nabídka a já se musel do hodiny rozhodnout.
To vám stačí hodina na to, abyste si vybral angažmá v klubu, o němž nic nevíte?
Ale to ne. Vymínil jsem si, že se poletím do Turecka podívat a teprve na místě se rozhodnu. Bandirmaspor mě docela překvapil. Město leží u moře, klub má dobré zázemí, finančně je také zajištěný, v tabulce figuroval na desáté příčce, protože měl silné a kvalitní mužstvo... Proto jsem se mu upsal.
A vydržel jste zase jen půl roku...
To proto, že se nakonec sestoupilo do třetí ligy, v níž už cizinci nesmějí hrát. Kdybychom se zachránili, určitě bych alespoň jeden rok ještě zůstal.
Říkal jste, že Bandirmaspor měl silné a kvalitní mužstvo, a přitom jste sestoupili. To spolu dost dobře nekoresponduje. Co se stalo?
Problém byl v trenérovi. Přišel po třetím kole a atmosféra se úplně změnila. Nejlepší hráče posadil na lavičku, tři z kádru úplně vyhodil, s domácími fotbalisty neměl dobré vztahy, takže ti se nenamáhali za něho bojovat. Vedení klubu pochopilo až pět kol před koncem soutěže, že musí zasáhnout. Pod novým koučem Ugurem jsme třikrát vyhráli a jednou remizovali, ale na záchranu už to nestačilo. Potřebovali jsme o bod víc.
Pro vás prostě další zkušenost v bohatě popsaném fotbalovém cestopise...
Ale cenná. U nás se pohlíží na druhou tureckou ligu s despektem, ale soutěž má dobrou úroveň. Působí v ní spousta Brazilců i reprezentantů z afrických zemí, hrají tam Belgičané, Němci, Švýcaři. I třeba Brazilec Santos, který působil v londýnském Arsenalu, teď působí v Bolusporu, protože mu nabídli takové finanční podmínky, které by jinde neměl.
Vaše angažmá po sestupu skončilo a nastal čas nového hledání. Nakonec jste se na druhý pokus s bratislavským Slovanem přece jen domluvil. Jak k tomu došlo?
Byl jsem v kontaktu s jedním z funkcionářů Slovanu, ale klub čekal, jaké nové posily přijdou. Netajím, že jsem měl velký zájem o působení v belasém dresu, protože po čtyřech letech jsem už měl dost kočování světem. Slovan je velkým klubem hrajícím rok co rok o titul, mojí první volbou byl i vzhledem k rodině a dítěti, které s přítelkyní máme. Blízko to mám navíc i domů, protože pocházím z Uherského Hradiště vzdáleného půldruhé hodiny autem. Když se klub ozval a já prošel zdárně všemi testy, nebylo co řešit.
Proskočila dokonce informace, že za vás orodoval i kouč české reprezentace Karel Jarolím. Víte o tom něco?
Nevím, jakou roli v mém přestupu hrál tentokrát, ale pravdou je, že v zimě se ho funkcionáři Slovanu na názor ptali. Ale netuším, co jim řekl.
V jakém stavu jste Slovan našel?
Kostru týmu se podařilo udržet, pět šest nových hráčů přišlo. Třeba Jakub Mareš, jemuž se na předchozí štaci v Ružomberoku střelecky dařilo, i teď ve Slovanu dává góly, z Austrálie se vrátil Filip Hološko, přišel bulharský stoper Božikov i třeba Nigerijec Rabiu, který předloni hrál za Trenčín a poté zkoušel štěstí v Belgii. Až sezóna, a hlavně konfrontace s Trenčínem, Žilinou, Trnavou a Dunajskou Stredou ale ukáže, jak na tom jsme.
Co vaše místo v sestavě? Máte šanci probojovat se do základní jedenáctky?
Konkurence je velká. Nizozemec De Kamps hraje ve Slovanu už třetím rokem, za milión eur přišel zmiňovaný Rabiu, je tady Srb Savičevič. A protože i trenér Vukomanovič je Srb, bude to složité. Zvlášť, když jsem se hned po příchodu dozvěděl, že chce hrát jen na střední záložníky. Ale v posledním ligovém zápase proti Senici už jsem se do základní sestavy dostal a hodinu odehrál. Ostatně, kdybych si nevěřil, smlouvu na rok s roční opcí bych nepodepisoval. Měl jsem i lepší nabídky, ale mojí motivací je titul se Slovanem.
Věříte si i na návrat do reprezentace, v níž jste loni debutoval v Hamburku v utkání s mistry světa Němci?
Nejdřív musím hrát pravidelně v klubu, abych mohl následně pomýšlet na národní mužstvo. Proto návrat do reprezentace zatím neřeším.
Zářijový duel s Němci v Praze ve vás ale docela určitě evokuje vzpomínky na premiéru.
To určitě. Nastoupit proti mistrům světa hrajícím v kompletní sestavě, to byl zážitek, na který se zapomenout nedá. I se svým výkonem jsem mohl být při premiéře docela spokojený, protože už při angažmá v ruské lize jsem si potvrdil, že hraju lépe v těžkých utkáních než v zápasech relativně snadných a lehkých. Jen škoda, že jsme v Hamburku neuhráli lepší výsledek.
Ještě větší škoda je, že se neuhrál lepší výsledek se Severním Irskem a hlavně s Ázerbájdžánem, proti němuž jste také nastoupil. Pak mohly být šance na druhou příčku v kvalifikační skupině daleko větší.
To mrzelo samozřejmě mnohem víc, protože hlavně v úvodu zápasu jsme měli dvě tři velké šance. Kdybychom je využili, mohlo být všechno veselejší. Ty body nám teď chybí.
Ve Slovanu vám bude nejspíš nějakou dobu trvat, než trenéra přesvědčíte a budete pravidelně nastupovat, takže s nominací na zářijový zápas s Němci asi nemůžete počítat. Ale co návrat v říjnu v Ázerbájdžánu?
Všechno záleží na trenéru Jarolímovi a na tom, zda bude mít při invazi cizinců do Sparty a Slavie vůbec kde brát. Pokud bych se dostal ve Slovanu do sestavy, chtěl bych si o další šanci samozřejmě říct. Jedno totiž vím - trenér Jarolím má o hráčích působících v cizině perfektní přehled. A na mé místo v reprezentaci navíc zase až takový přetlak není. Darida v bundeslize, Pavelka v Turecku...
