OBRAZEM: Nemám slov, hlesl Jankulovski, se kterým se přišlo rozloučit takřka 20 tisíc lidí

„Bylo to nádherné. Tak se dělají plusové body pro fotbal, což umějí na západ od našich hranic, zatímco u nás spíše sbíráme ty minusové," říkal spokojený legendární trenér Karel Brückner, jenž na Bazalech znovu vedl svůj tým ze šampionátu v Portugalsku.

Po posledním hvizdu rozhodčího Pavlína Jirků hráči vytvořili na hřišti špalír, jímž Marka Jankulovského vyprovodily z trávníku jeho dcery. On pak svlékl dres a oblékl do něj svého tátu, pro maminku a pro manželku měl připravené obrovské kytice. Do toho zpíval Jarek Nohavice upravenou hymnu Baníku „Marku, my jsme s tebou, neopustíme tě, nikdy tě nezradíme, bo my ti věříme." Téměř dvacet tisíc diváků stálo a tleskalo.

„Nemám slov. Akorát ze sebe dostanu, že všem moc děkuji," soukal ze sebe dojatý Marek Jankulovski. „Děkuji těm lidem, co přišli a můj poslední zápas si se mnou užili, děkuji všem těm, kteří se podíleli na organizaci mé benefice. Jsem nadšený, mám slzy na krajíčku. Takhle krásné jsem to nečekal."

Po jeho boku věrně stál Pavel Nedvěd. „Poděkování patří hlavně klukům, co sem přijeli z Itálie. Je vidět, jaký respekt chovají k Markovi, jak ohromnou práci pro český fotbal on udělal. Co se týče nás, jeho českých spoluhráčů, přijet na Bazaly byla naše povinnost. Byla to skvělá exhibice, a pokud vím, tak taková ještě u nás nebyla, aby se sešlo tolik kvalitních fotbalistů. I diváci byli fantastičtí. Lepší rozlučku si Marek snad ani přát nemohl a on si zasloužil, aby byla tak skvělá."

Hlavní hvězdou z Itálie byl Gennaro Gatusso. „Marek je můj obrovský kamarád. Kdybych musel jít do války a mohl si vybrat spolubojovníky, tak on by byl jedním z nich. Byl to fantastický spoluhráč. Nejdříve respektovaný soupeř a pak v AC Milán velký kamarád. Skvělý do party, proto jsem si ho tolik oblíbil. Je jedním z mála mých spoluhráčů, s nímž jsem pořád ve spojení."

Gattusa dojalo Jankulovského setkání s rodiči, manželkou a dcerami hned u hřiště, které naposledy opustil. „Víte, já strašně moc věřím na rodinu, na rodinné pouto. Když jsem viděl Marka s jeho rodinou, tak byly obrovské emoce. Ověřil jsem si, že nás dva pojí i vztah ke svým rodinám."

A jaké bylo setkání hráčů z Eura 2004, kde vybojovali bronzové medaile? „Nechyběl nikdo, což je skvělé. Trenér Brückner nikdy neměl rád, když se mu někdo omlouval. Bylo moc fajn se sejít a já měl pocit, jako bychom se nikdy nerozešli a v nároďáku neskončili."