Článek
„Moc si ho vážím, je to vrchol mého působení ve fotbale. Jako hráče i jako funkcionáře," přiznával sedmdesátník Zdeněk Rygel, když při slavnostním podvečeru přebíral z rukou předsedy FAČR Petra Fouska velkou plaketu dr. Jíry.
Není se ani co divit dojetí muže, jehož jméno je nerozlučně spjato s ostravskými Bazaly, na nichž jedenáct let hrával a později jako sekretář, vedoucí mužstva a sportovní manažer působil. Vždyť teď už patří nejen mezi legendy Baníku, ale i českého fotbalu.
Stejně jako Tomáš Pospíchal, František Schmucker, Rostislav Vojáček a Milan Máčala, hráči a trenéři, kteří přebírali stejné ocenění před ním a jejichž erby na zdi baníkovské slávy samozřejmě rovněž figurují.
Zdeněk Rygel (vlevo) převzal Cenu dr. Václava Jíry z rukou předsedy FAČR Petra Fouska.
Ten se jménem Zdeněk Rygel jako symbol klubové věrnosti.
„Ono je třeba ale brát takové označení s rezervou. V naší době se do jiného klubu přestupovat nemohlo, zvláště od nás z Baníku. Každý musel mít civilní zaměstnání, takže třeba já, Libor Radimec a Jirka Klement jsme nebyli fotbalisty, ale havíři na Dole Jan Šverma. A ostatní kluci byli papírově vedeni jako havíři na dalších šachtách," vzpomínal bývalý krajní obránce zlaté éry Baníku na fotbalové poměry v sedmdesátých a osmdesátých letech.
„Pod zem jsme se sice nepodívali, ale na výplatních sáčcích jsme měli uváděno havíř. A když nás chtěl některý z trenérů vystrašit, stačila pohrůžka, že nás pošle fárat," vyvolaly na Ryglově tváři úsměv praktiky Tomáše Pospíchala i některých dalších trenérů, pod nimiž v Baníku hrával.
Cenu dr. Václav Jíry převzal (odleva) Zdeněk Rygel, za nepřítomného Františka Komňackého jeho dcera a ing. Jaroslav Kolář.
Účinkovaly. Pod Jiřím Rubášem získal Baník s Rygelem v sestavě v roce 1976 první z mistrovský titulů, pod Evženem Hadamczikem přidal v osmdesátém a jednaosmdesátém roce dva další.
A zažil i slavné tažení pohárovou Evropou, které skončilo na jaře roku 1979 až v semifinále tehdejšího Poháru vítězů pohárů na Fortuně Düsseldorf. Právě Rygel ho ve čtvrtfinálové partii s Magdeburgem vystřílel nejslavnějšími góly, které v dresu Baníku dal.
„První utkání jsme prohráli v Magdeburgu 1:2, v odvetě jsme ale na soupeře vletěli, po padesáti minutách jsme vedli už 3:0 a měli jistý postup. Jenže jsme zvolnili, čehož „enderáci" využili a za deset minut nám dali Sparwasser a Pommerenke dvě branky. Museli jsme je proto dorazit a mně se to povedlo čtyři minuty před koncem parádní střelou z dobrých dvacet metrů, po které se brankář Heyne natahoval marně. Balon zapadl k tyči a byli jsme v semifinále."
Tehdy se Baník ocitl ve společenství západoněmeckého Düsseldorfu, belgického Beverenu a španělské Barcelony a jen málo chybělo, aby si zahrál ve švýcarské Basileji finále. A s Barcelonou k tomu...
| Laureáti Ceny Václava Jíry za rok 2020 |
|---|
| Zdeněk Rygel - obránce Baníku Ostrava, v jehož dresu odehrál 256 ligových zápasů, získal s ním tři mistrovské tituly a postoupil do semifinále Poháru vítězů pohárů, člen olympijského týmu, který získal na OH 1980 v Moskvě zlaté medaile. |
| František Komňacký - trenér, který získal mistrovský titul s B. Ostrava a na Slovensku double s MFK Ružomberok, Jablonec přivedl k druhé příčce v lize, což jen historicky nejlepší umístění Severočechů, jako asistent Michala Bílka se podílel na postupu české reprezentace do čtvrtfinále EURO 2012 |
| ing. Jaroslav Kolář - novinář a publicista, na přelomu milénia a poté opět od roku 2009 dlouholetý ředitel komunikace ČMFS a tiskový mluvčí národního týmu, s nímž absolvoval rekordních 101 zápasů. Působil i jako tiskový mluvčí reprezentace do 21 let. Od roku 2011 byl předsedou Komise pro historii a statistiku, která se pod jeho vedením stala respektovanou fotbalovou institucí. |
„V Německu jsme tehdy prohráli s Fortunou 1:3 a ani v domácí odvetě jsme nezačali dobře. Po půlhodině jsme prohrávali hodně laciným gólem. Na Bazaly ale tehdy přišlo přes třicet tisíc diváků a ti nás hnali pořád vpřed. Po změně stran jsme i díky nim vyrovnali, těsně před koncem dal Gusta Antalík druhou branku, ale další už jsme přidat nestačili. Škoda, finále s Barcelonou, která nakonec Pohár vítězů vyhrála, by bylo krásné. Zvlášť když jsme tehdy měli mužstvo schopné utkat se s každým soupeřem," vzpomínal laureát Ceny dr. Jíry na největší a nejkrásnější zápasy kariéry.
A že jich bylo. S Baníkem i s olympijským týmem vedeným Františkem Havránkem, který přivezl z olympijského turnaje v Moskvě v roce 1980 zlaté medaile.
„Vzpomínek je spousta. Na první ligový zápas, k němuž jsem nastoupil v Košicích, na první ligový gól, který jsem dával plzeňskému Čalounovi, na pohárové zápasy s Baníkem, tři tituly, které jsem s ním získal a samozřejmě na reprezentační starty. Nikdy nezapomenou na ten premiérový. Seděl jsem v šatně vedle Zdeňka Nehody, který měl v národním mužstvu odehrány už desítky zápasů a vzhlížel jsem k němu s úctou. Proto musím připomenout, že na mém ocenění má zásluhu Baník a samozřejmě reprezentace," přidával Zdeněk Rygel.
