DVA NA JEDNOHO: S Fouskem o vymetání Strahova, Berbrových pohrobcích i o tom, proč by měl fotbal vést on

Tak to je pro mě překvapení, protože od doby, co pracuji ve fotbale, tak ze zásady nesázím, je to profesní ochrana. Takže kurzy bookmakerů nijak přehnaně nesleduji. Informace je to každopádně zajímavá, těšit mě může, ale tím to končí. Sázkařské kursy jsou pro sázkaře a fanoušky.

Pro mě ne. Slavia od samého počátku prohlašovala, že podpoří proreformního kandidáta, protože cítí potřebu změn.

Nemluvil bych o nějakém podmanění. Slavia mě podporovala už před čtyřmi lety. A při obou volbách, které se tehdy uskutečnily. Navrhla mě, podporovala, volila, takže historická kontinuita existuje. Ale proč narážka na Slavii, když programové změny, s nimiž přicházím, vnímá podobně celá řada dalších klubu, které za mnou stojí?!

Samozřejmě, je úřadujícím mistrem, naším momentálně nejúspěšnějším klubem v evropských pohárech pomáhajícím šířit slávu českého fotbalu. Kéž by byli podobně úspěšní i všichni další pohároví zástupci a pomohli s koeficientem, zhodnocením hráčů, přílivem financí a vším ostatním, co s tím souvisí. Ale to, že se Slavia opakovaně dostala nejdál, je výsledkem její práce. Proto si cením, že mě podpořila, stejně jako jsem vděčný všem ostatním, co za mnou stojí.

Není to o přebarvení fotbalové mapy. Změnou podmínek mají lidé poprvé možnost projevit svobodně svou vůli, což už prokázali v okresních i krajských fotbalových volbách. Chápou, že český fotbal musí nastartovat reformy, které navrhuji. Měli dost příležitostí se seznámit s mým programem. A také respektují, jakou mám za sebou funkcionářskou kariéru. V tuzemsku i v zahraničí.

A proč ne? Zvlášť, když zmiňovaný seznam by v tuto chvíli byl ještě o něco obsáhlejší. Zajímá to veřejnost i média.

Podle stanov je interval k uskutečnění okresních a krajských fotbalových voleb od ledna do března, kvůli covidu ovšem došlo k řadě posunů. Proto v některých krajích proběhly volby až začátkem května. Proto jsem dostal ex post celou řadu dalších zpráv z klubů nebo regionů, že by mě také podpořili veřejně, ale nešlo to stihnout. Navštívil jsem kraje až poté, co proběhly volby, protože jsem chtěl oslovit až ty, kteří získali nový mandát.

Vím. Pak je rozhodující, kdo koho podpoří při volbě na valné hromadě.

Před dávnými lety FAČR nominační listiny zveřejňoval. Je to přece fantastická možnost pro poměrně jednoduchou transparentnost. Já to alespoň tak vnímám, a myslím, že i Vláďa Šmicer má podobný názor, protože i on to udělal. Myslím, že je to transparentní a férový krok. A byl by transparentním i pro fotbalovou asociaci, kdyby zveřejnila nominace všech kandidátů na všechny funkce. V mnoha případech by to ukázalo, kdo za kým stojí.

Proto v tomto případě Karel rozhodně nemůže mluvit o transparentnosti, když své návrhy na nominaci tají.

Že se konstelace změnila, je samozřejmě důležitý faktor. Kdyby totiž ke změně nedošlo, nikdy bych o kandidatuře neuvažoval a hodně bych zvažoval, zda se do českého fotbalu vracet. Když se do něčeho pustím, jsem bojovník. Věřím si, ale zachovávám pokoru. Volba před čtyřmi lety pro mě představovala velkou zkušenost. Životní i profesní. Teď jsem soustředěný, abych tentokrát uspěl.

Hrozně se o tom spekuluje, ale realita je mnohem jednodušší. Já i Vláďa Šmicer víceméně míříme ke stejnému cíli, byť máme rozdílné cesty. Vláďa se vydal cestou F-evoluce, která začala už někdy v říjnu či listopadu, když jsem já byl ještě hluboko ponořen ve svém řeckém projektu. Od ledna, kdy jsem se vrátil, jsem absolvoval celou řadu schůzek a jednání, abych se víc seznámil s aktuální realitou českého fotbalu. Byla mi vyslovovaná podpora, nicméně kandidaturu jsem ohlásil až začátkem dubna. Jedním z důvodů bylo, že valná hromada v Řecku zvolila nové vedení až na konci března, což byl formální závěr mé mise UEFA a FIFA. Někdo mi vyčítá, že jsem kandidaturu oznámil poměrně pozdě. Myslím, že nerozhoduje, v jakém pořadí ji kdo oznámil. Rozhodují fakta.

S Vláďou komunikujeme a uvidíme, jak se věci vyvinou. Do voleb zbývají ještě tři týdny. Programová shoda v mnoha ohledech je mezi námi každopádně významná.

Musím naprosto odmítnout báchorky o bafuňářích, protože to je samozřejmě nesmysl. Nevím, koho si Karel Poborský představuje pod pojmem bafuňář, ale já se za něj rozhodně nepovažuji. Pod slovem bafuňář nebo šíbr si představím starou fotbalovou školu, která možná umí udělat rozhodčí. Ale my jsme na začátku třetího tisíciletí, kdy je fotbal třeba dělat moderně a evropsky. Tam se vidím já jako profesionální funkcionář.

F-evoluce má svého kandidáta od začátku, a tím je Vláďa Šmicer. Já jsem Petr Fousek a jdu svou vlastní cestou, ale o blízkosti programu a stejném cíli český fotbal nějak posunout a reformovat jsme už mluvili.

Jeho program je v řadě věcí konzervativnější než můj. Na druhou stranu názory F-evoluce jsou v něčem ještě o něco revolučnější než moje.

Dá se to tak říct.

Myslím, že u něho jde o jistou provozní slepotu. Na Strahově působil v době Romana Berbra, dělal elitní mládež a asi mu všechno připadalo ideální a nějakým způsobem mu to nejspíš vyhovovalo. Přitom měl dostatek příležitostí projevit osobní odvahu, jako ji projevila celá řada jeho bývalých kolegů ze sportovního úseku, kteří jsou dnes ve F-evoluci. Nebo jiných lidí, kteří ve fotbale skončili nebo z něj poodešli a dnes se do něj vracejí. Jestli Karel říká, že je někdo spojený a svázaný se Strahovem, tak je to především on. Už proto, že ho i teď někteří zaměstnanci FAČR podporují v jeho volební kampani, což mu vyčítám.

Určitý morál jsem dal najevo před čtyřmi lety, když jsem kandidoval na funkci předsedy. Svým způsobem to byl boj proti větrným mlýnům. Po volbách už bylo navíc jasné, že ani Martin Malík jako vítěz nebude stát o to, abych působil ve strukturách asociace a že o to nebudu stát ani já.

To jsou podbízivá a účelová tvrzení, která Karlovi nejspíš poradili jeho našeptávači. Aby prostě vyrukoval s tím, že Roman Berbr podepisoval Vláďovi manažerskou smlouvu u nároďáku nebo že já jsem byl generálním sekretářem v době kauzy Ivana Horníka či jsem dělal poradce Mirkovi Peltovi. Každý z nás má za sebou nějakou kariéru, každý z nás je ve fotbalovém prostředí nějak vnímaný. Kdyby však byly tyto záležitosti vnímané negativně, nikdy bych nemohl dostat takovou podporu, jakou jsem dostal. Lidé vnímají, že svaz je třeba zreformovat. Jestli je šéfovství v elitní mládeži dostatečnou kvalifikací na předsedu, nechť posoudí jiní. Já nabízím českému fotbalu odbornost a profesionalitu.

Jde o účelově použité a překroucené tvrzení. Nikdy jsem podobné argumenty nepoužil, nikdy jsem neeliminoval nebo nedehonestoval bývalé hráče. Už proto, že ve světě řídí fotbal lidé rekrutující se z nejrůznějších sfér. Bývalí hráči, stejně jako bývalí trenéři, byznysmani. Třeba předseda FIFA Infantino nebo UEFA Čeferin jsou zase právníci. Anebo kariérní funkcionáři, což je můj případ a případ řady jiných. Neexistuje mustr a šablona, prostě fotbal si v danou chvíli a dané zemi vybere toho nejlepšího podle svého svědomí a vědomí.

Protože mám zkušenosti a znalosti s řízením svazu. Kdybych ostatně takovouto odbornost neměl, nikdy by mě FIFA a UEFA neposlala do Řecka, abych tam v komplikované situaci pomáhal reformovat tamní svaz. Když bude mít Karel Poborský takové curriculum vitae jako já, bude spousta lidí nadšená a uslyší od nich: Utíkej na Strahov. Volitelé totiž očekávají, že člověk zvolený předsedou nebude v nové funkci plavat, složitě se orientovat a všemu se teprve učit, ale bude vědět, jak svaz uchopit, kam ho nasměrovat a jak ho řídit.

Předseda je vždy nositelem vize, on určuje směr, i když sám nesvede nic. I v mém případě je tudíž důležitý požadavek na proreformní většinu ve výkonném výboru. Skládá se z dvanácti členů a předseda v něm potřebuje mít lidi, kteří se buď ztotožňují úplně, nebo z valné části s jeho programem. A těch lidí musí být většina. Zvláště proto, že chceme český fotbal změnit a vést ho novou cestou.

Kandidatur na každou pozici je hodně, ale očekávám, že dojde k vyjednávání, aby se jejich počet zredukoval.

Ano i ne. Český fotbal by měl inklinovat k tomu, aby vyprofiloval co možná nejrychleji své vedení. Zároveň ale chápu, že jsme ve zcela nových podmínkách. Fotbalové hnutí bylo dlouhé roky zvyklé, že někdo něco nakazoval, signalizoval, určoval, jak se bude volit. Mám s tím konec konců i své zkušenosti. Dnes je nová situace, takže jde o celkem přirozenou reakci, a tudíž počet kandidátů je větší.

Budu v každém případě usilovat, aby výkonný výbor podle mého gusta byl. Doufám, že český fotbal bude natolik moudrý, že nezvolí nějakého kočkopsa, tím by sám sebe ochromil.

Mám tím na mysli pestrobarevný výkonný výbor, který by táhl několika směry.

Samozřejmě, budou to demokratické volby. Bude se však při nich volit odshora. Od předsedy k dalším funkcím. K tomu snad volitelé přihlédnou.

To je otázka pro něj a jeho navrhovatele. Já v jeho kůži bych nekandidoval.

Překvapilo. FAČR by měl vyslat signál, že se fotbal oddělil od předchozí fáze reprezentované hlavně Romanem Berbrem..

Bude tudíž na moudrosti volitelů posoudit, do jaké míry to chtějí promítnout do výsledku voleb. Doufám ale, že předsedovi navolí tým, který mu bude, pokud možno pomáhat naplňovat jeho program.

Korektně, komunikovali jsme spolu úplně normálně po jeho zvolení, i po tom, když jsem byl v cizině. Ale zdůrazňuji, jeho opětovnou kandidaturou jsem překvapen.

Nejsem si tak úplně jistý jejím rychlým rozpadem a zborcením. Pořád vidím, že přestože Roman Berbr není a asi ani nebude aktivní v českém fotbale, je tady stále celá řada případů, kdy někdo zkouší přemýšlet podobným způsobem. Nádherným příkladem je eskapáda Jana Hořejšího, sekretáře řídící komise pro Čechy, který svolává Karlovi Poborskému setkání s kluby nehorázně na svazovou půdu bez přizvání dalších kandidátů.

To ani ne. Spíš někdo, kdo se úplně neztotožňuje s obecnými zájmy fotbalu a z různých pohnutek nad ně nadřazuje své osobní zájmy. Cesty, jak zajistit transparentnost, jsou dvě. Přivést nové lidi nespojené se způsoby, jakým se tady fotbal dělal předtím. A pak uskutečňování reforem. Ne každému to může úplně vyhovovat.

Český fotbal nezměníme přes noc. Už půl roku probíhá proces a pnutí v novém nastavení. Na řadu věcí ale bude třeba delší čas. A tvrdá práce, které se nebojím, neboť se považuji za pracovitého člověka. Lidi mají různé pohnutky, proč se ve fotbale angažují. Někoho zajímá sportovní úspěch, jiného sláva, peníze, osobní ambice. Myslím však, že fotbal by měl volit do svého vedení lidi, kteří budou schopni mu sloužit a pracovat pro něj. A na to jsem připravený.

Ne, nejsem veden snahou po pomstě či revanši. Zkušenost z dvojích voleb pro mě byla velká, odborná i životní. Pamatuji si všechno, neohlížím se ale zpátky, mířím dopředu. Dívám se systémově na český fotbal, přemýšlím, co by mohlo pomoct. Vadí mi, že celou řadu věcí nedělal fotbal systémově.

Právě kvůli rozdílnosti kompetencí se tyto dvě věci vůbec nedají srovnávat. Ani problémy řeckého a českého fotbalu a jejich svazů srovnávat nelze, protože šlo a jde o diametrálně odlišné disciplíny. Jiná země, jiná kultura, jiné vstupy, jiné parametry, jiné vnímání.

Když máte na saku FIFA či UEFA, je skutečně člověk respektován jinak. V Řecku bylo mým hlavním cílem pomoci svazu s managementem a administrativou. Doma je to jiné. Předseda se svým výkonným výborem by měl reálně uskutečňovat nějaké změny. Jeden společný jmenovatel ovšem existuje - nutnost dobré znalosti řízení fotbalové instituce. A právě to je moje silná disciplína.

Jestliže vedení slibovalo audity, mělo je nechat provést, ale nevím, v jakém je to stadiu. Na valné hromadě bude skládat účty, takže podobná, zcela legitimní otázka dotazující se na jejich závěry tam může padnout.

Kolem personálních změn na Strahově se vytvořila přímo hysterie a panika. Hromadné popravy, noc dlouhých nožů, výpověď všem, včetně uklízeček a podobné fámy. Přitom já se na věci dívám racionálně, což si určitě pamatují ti, kteří na svazu působili, když jsem byl generálním sekretářem. Důležitým kritériem pro mě je odbornost a kvalita, nikoli míra loajality, která v minulém období často převyšovala odbornost. Mám detailní představu, jak by měl být svaz efektivní, výkonný, kolik by měl stát. A vidím, že ve všech těchto oblastech má asociace rezervy, takže změny jsou zapotřebí v každém případě.

Nechci hodnotit excesy, které se odehrály v době, když jsem byl v cizině, ty ať zhodnotí zástupci hnutí. Při cestách po republice jsem posbíral dostatek postřehů, jak se okresy, svazy a kluby dívají na fungování asociace. Myslím, že obrázek mám jasný. Nechci mluvit o konkrétních jménech, ale jedno řeknu - generální sekretář je pro předsedu naprosto klíčovou osobou. Vím, o čem mluvím, protože jsem funkci sám sedm let zastával. Každý musí respektovat jeho maximální profesní odbornost, přitom je na předsedovi, aby si takového člověka vybral. Tak je tomu ostatně všude ve světě, protože předseda, výkonný výbor a generální sekretář jsou tři hlavní hybatelé, kteří by měli nejlíp vědět, co konkrétní svaz potřebuje. Ale nevytrhoval bych v souvislosti s personálními změnami z kontextu jen jedno jméno.

Doufám, že podobná překvapení se nám vyhnou. A to teď mluvím nejen za sebe, ale za budoucí členy výkonného výboru. Věřím, že se obvinění FAČR podaří vyřešit co nejrychleji, aby ho byla zbavena a vrátíme se do normálního režimu. Spoustu věcí budeme muset totiž vyřešit. Za příklad mohou posloužit stanovy Pardubického krajského svazu a dobře známý příběh s dnes už bývalým předsedou Blaschkem a výběrem klubů na krajskou valnou hromadu nebo že předseda řídící komise pro Čechy je volen a sám si pak nominuje svoji komisi, což je strašně nebezpečné. Fotbal zašel až tak daleko, že dnes už bývalý předseda Národní sportovní agentury Hnilička musel svazu říct, že jeho agentura seškrtá fotbalu pětadvacet procent z dotací, pokud nebude schopen prokázat, že volby probíhají transparentně a demokraticky.

Přitom jde o subjektivní problémy, které si zavinil sám. Sám sebe poškodil, protože nechal věci dojít až tak daleko, že se z nich staly kauzy přesahující jeho hranice a vytvářející situaci nebezpečnou pro příjem dotací.

Ano, je to první priorita mého programu, který je ale samozřejmě propojen s řadou dalších kroků.

Nejen v okrese, ale volit i předsedu kraje hodem kostkou, jako se stalo na Karlovarsku, je prostě nedůstojné. Proto chci na svém týmu právníků, abychom hledali do budoucna jiné, kultivovanější řešení. Proto bych také rád, aby FAČR obnovila legislativní radu, která tam kdysi bývala a později byla účelově zrušena.

Vystoupení je příliš předčasné prozrazovat. Program začíná pilířem číslo jedna, tedy transparentnost, demokratizace a změna vnímání fotbalu a obnova důvěry v něj. A na to navazují další věci, které jsou s prvním krokem provázané a nelze je od sebe odtrhnout... Čekám, že transparentnost a signál důvěryhodnosti vzejde z voleb.

Přehnanými sliby jsem rozhodně nehýřil, není to správné, není to ani na místě. Prezentoval jsem své curriculum vitae, protože některé funkcionáře jsem znal dlouho, ale s jinými jsem se vzhledem ke generační výměně viděl poprvé. Ptali se na spoustu věcí, chtěli vědět, jak bych věci řešil. Na LFA se debata pochopitelně točila kolem profesionálního fotbalu, v okresech a krajích kolem regionálního. Některé problémy, které jsem se dozvěděl, mě samozřejmě inspirovaly a chtěl bych mnohé z věcí sužujících regionální fotbal řešit a odstranit.

Vnímají, že se dvacet let pohybuji v kruzích FIFA a UEFA, že znám problematiku. Dokonce jsem byl na několika místech vyzván, abych kandidoval do výkonného výboru UEFA. Před čtyřmi lety jsem to měl ve svém volebním programu. I teď vnímám, že český fotbal vysílá signál, aby měl svou pozici v mezinárodních orgánech. Jde ovšem o samostatnou disciplínu, protože trvá spoustu let, než je pozice pro kandidaturu do exekutivy UEFA připravena.

Samozřejmě, dvacet let mě znají a vědí, že se tam pohybuji dlouho. Nepřišel by tam žádný nový, pro ně absolutně neznámý předseda, co by si musel vazby teprve budovat.

Takové záležitosti a kauzy bych v žádném případě se zastoupením ve výkonném výboru UEFA nepropojoval. Vím, že kauza Kúdela je citlivá, ale jsou věci, které nelze ohnout. Kontakty mohou napomoci, ale nečekejme od nich nereálné věci.

Tyto věci jsou na UEFA dané naprosto spravedlivě schválenými klíči. Přidanou hodnotu členství ve výkonném výboru evropského fotbalu vidím spíše v tom, že se nemusím s nikým seznamovat, hlavní přínos pak v přístupu k informacím a v získání know-how nejen z UEFA, ale i dalších svazů, abychom se vyhnuli chybám, které udělali jiní před námi.

O vzdálených scénářích nechci spekulovat, ale každopádně naší reprezentaci věřím. Několikrát jsem teď na fotbalech potkal trenéra Jaroslava Šilhavého. Známe se dlouho, když jsem ještě byl generálním sekretářem, on byl asistentem Karla Brücknera. Známe se dobře, absolvovali jsme spolu spoustu akcí. Věřím jemu i mužstvu, že prokážeme svoji kvalitu a dostaneme se v turnaji co nejdál. A to bez ohledu na to, kdo se novým předsedou stane. Jde o úspěch celého českého fotbalu, k čemuž předpoklady máme. Co bude dál, se teprve uvidí.