Hlavní obsah

Fotbalista Šebrle dělá občas tátovi i fotografa. Máma na něj přijde, až bude hrát za Barcelonu

Praha

Zdědil věhlasné příjmení, ale i pořádnou porci sportovního talentu. Jeho otec Roman se honosí titulem desetibojařského velmistra, před dvaceti lety jako první muž planety pokořil bájnou hranici 9000 bodů. Osmnáctiletý Štěpán Šebrle, syn olympijského šampiona z Atén, však místo na tartanu poletuje s míčem po fotbalových hřištích v dresu pražské Dukly.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Štěpán Šebrle z Dukly během utkání 3. kola MOL Cupu proti Slavii.

Článek

První krůčky dělal v Aritmě, už v žákovské kategorii však přestoupil do dejvického klubu, kde nyní zažívá přelomové období. Zkraje ledna poprvé rozrazil dveře kabiny áčka, ve kterém rozhodně nepůsobí jako vyjukaný zelenáč. Hned v úvodním přípravném duelu proti Jablonci dal gól a do fotbalového životopisu už zapsal také ostrou soutěžní premiéru, když v Mol Cupu vyběhl na křídle do pohárové bitvy proti mistrovské Slavii. „Hraje Evropskou ligu a byla to pro mě ohromná výzva. Zápas jsem si fakt užil. Už jen to, že jsem nastoupil proti Davidu Hovorkovi, který bránil v Lize mistrů Lukaka i Messiho," neskrývá radost.

Výkon probral po zápase s tátou, který si jeho počínání na trávníku v Edenu nenechal ujít, byť duel sledoval na dálku ze Španělska. Před týdnem totiž sbalil vak s holemi a vyrazil na golf do Malagy. „Říkal, že to bylo dobrý," mrknul Štěpán. Doma mu pak mačkalo palce i dámské osazenstvo rodiny. Maminka Eva a o čtyři roky mladší sestra Kateřina. „Pozvala kamarádky, s mamkou zapnuly televizi, koupily popcorn a fandily mně i Dukle," hřeje nadaného útočníka.

Fotbalový skok vnímá. Postupně se přizpůsobuje vyššímu levelu hry a silovějšímu pojetí. „Vůbec nejtěžší bylo adaptovat se na rychlejší tempo. Když jsem šel před půlrokem do béčka, říkal jsem si, ty jo, mazec. Ale tady je to ještě o třídu jinde," hlásí. V kabině zapadl mezi ostřílené matadory s brankářskou ikonou Radou. Nejvíc tu klábosí s vrstevníky, záložníky Krunertem nebo Kozlem. „I s ostatními ale vycházím úplně v pohodě," ujišťuje mladík, k jehož přednostem patří tah na bránu a dravost. „Asi i náběhy a fotbalová drzost. Jenže v áčku jsem novej, tak si to nemůžu na starší kluky dovolit," ušklíbne se. Úkol do jarní části sezony si přitom vytyčil jasný: sbírat ostruhy a nastřádat co možná nejvíc startů ve druhé lize.

Góly sází už i dcera Katka
Z atletické rodiny Šebrlových se zřejmě definitivně stává fotbalová familie. Po osmnáctiletém Štěpánovi tíhne k míči patnáctiletá Kateřina, byť pod vedením své maminky v pražské Aritmě prokazovala i atletický talent. Ostatně Eva Šebrlová ještě pod dívčím jménem Kasalová získala tři tituly mistryně republiky na osmistovce.
„Před rokem a půl byla ségra na olympiádě dětí a mládeže druhá na překážkách, pak vybírala, který sport začne dělat na sto procent. Fotbal ji baví víc, tak se rozhodla pro něj,“ říká Štěpán Šebrle.
A tak jeho sestra vloni přestoupila do Slavie. „Taky má po mně a Evě takovou jiskru a bojovnost, umí rychlou kličku. Asi by se mi u ní líbila atletika víc, ale už to vypadá na fotbal,“ smířil se s osudem i legendární desetibojař Roman Šebrle.              (sob, jsv)

Kvůli slavnému jménu bude pro veřejnost ostře sledovanou postavou, tlak si však nepřipouští. „Samozřejmě taťka je velká osobnost, ale na mě to nikdy vliv nemělo," přesvědčuje. „Je určitě příjemný, když slyšíte, jak lidé říkají, jééé, to je syn Romana Šebrleho." Přesto mu společné vycházky s tátou občas komplikují život. Lidé žádají o autogram a hlavně fotografii.

„V Česku se to teď už moc nestává, ale když jsme někde v zahraničí, poznají ho a chtějí společný snímek. Jak se zastaví, všimnou si ho další a vytvoří se fronta. A já dělám fotografa," chechtá se. Sám do kolotoče popularity zatím nezabředl. „Jednou se mi ale stalo, že za mnou přišel nějakej pán a požádal, jestli bych se s ním vyfotil," zašátral v paměti.

Foto: LFA

Roman Šebrle se synem Štěpánem na starším snímku.

Na úřadech se ho na jeho rodinnou spojitost sem tam někdo zeptá. Zvídavým dotazům však čelí spíš od učitelů na obchodní akademii, kterou navštěvuje třetím rokem. Je zaláskovaný, má přítelkyni Agathu, přesto registruje zvýšený zájem ze strany opačného pohlaví. „Jo, u holek je to hodně dobrý. Nevím, jestli kvůli jménu, ale možná i jo," culí se rošťácky.

Téma fotbal u Šebrlových frčí. Za posledních dva a půl roku zaznamenal Štěpán výkonnostní vzestup, což si doma všichni uvědomují. „Táta říká, že mám velkej potenciál, ať ale makám, protože jinak to nikam nedotáhnu," zdůrazňuje. Při výchově je Šebrle starší zdravě přísný, pečlivě dbá na životosprávu svých ratolestí. „Občas nám vynadal, co to pijeme (fantu, colu) nebo že večeře jíme pozdě. To mi ostatně vyčítá dodnes. Tělo pak totiž nestihne jídlo strávit," líčí. Po zápasech ho prý dokáže zkritizovat i pochválit, o výkonech horlivě diskutují.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Lukáš Masopust ze Slavie a Štěpán Šebrle z Dukly během utkání 3. kola MOL Cupu.

„Je do toho taky blázen jako já. Někdy se zapojí do konverzace i mamka. Ona je expertka, která tomu ale moc nerozumí," směje se. Celou kariéru má teprve před sebou a jako každý mladý fotbalista sní o angažmá v zahraniční top lize. Obdivuje snajpry Neymara s Mbappém. I proto je jeho oblíbeným mužstvem Paris St. Germain. Odmala pak s tátou fandí Barceloně. „Jo, už v době, kdy za ni válel Ronaldinho. Pak přišel Neymar, na němž jsem obdivoval techniku a vnímání hry. Teď už trochu moc sóluje, ale v Barce byl skvělej. S Messim a Suárezem moje nejoblíbenější trojice," tvrdí. Ostatně katalánského obra si zamilovala i jeho matka, někdejší běžkyně na 800 metrů. „Má ráda Messiho styl. Moje zápasy přímo na stadionu nikdy příliš nesledovala. Furt mi říká, že až budu v Barceloně, teprve se na mě začne chodit dívat," utrousil.

V dětství zkoušel tenis stejně jako atletiku, které propadli oba rodiče. Královna sportů mu imponovala... „Jenže já dřív nebyl tak rychlej, hormonálně vyspělí kluci mě předbíhali a přestalo mě to bavit. Zhruba od jedenácti let jsem už kopal jen do balonu," vysvětluje.

Foto: FK Jablonec

Štěpán Šebrle z Dukly se trefil v přípravě do sítě prvoligového Jablonce.

Tátovy úspěchy si logicky nepamatuje. Ostatně když Šebrle v Götzisu překonal památečním výkonem 9026 bodů světový rekord, jenž držel v desetiboji dlouhých jedenáct let, nebyl Štěpán ještě ani na světě. V roce 2004 ho už ale po příletu ze zlaté olympiády v Řecku vítal na ruzyňském letišti. Tehdy mu byly necelé dva roky. Příliš si nevybavuje ani otcův triumf na MS v Ósace o tři roky později. „Co na to říct, má prostě dar od boha. Využil toho," prohlásil Štěpán, jenž je na otce patřičně hrdý. Jeho umění si připomíná alespoň na YouTubu. „Strašně se mi líbí euforie. Když udělal nějaký velký výkon, radoval se s ním i celý stadion," dodává.

Šebrle starší zářil na tartanovém oválu, rozuměl si však i s balonem. Fotbalové dovednosti prokazuje při rekreačních zápasech s kamarády z atletiky. „Dokud to šlo, chodil hrát každý čtvrtek. Vždycky tam byl jeden z nejlepších. Má podobné vlastnosti jako já. Je tahovej, rychlej, ale kondičku mám lepší. Ta už mu poslední roky vázne," uzavírá Štěpán v žertu.