Článek
Po více než dvouměsíční pauze jste naskočil během minulého víkendu ke čtvrtému utkání za Nea Salamis a zařídil jste vítěznou trefu proti Omonii Nikosie. Představoval triumf pro klub velkou úlevu po předešlé sérii sedmi zápasů bez vítězství?
Potřebovali jsme nutně bodovat. Několik předešlých zápasů jsme nezvládli, měli jsme velké problémy s koronavirem. Patnáct kluků mělo pozitivní test. Celé mužstvo muselo do karantény a tři týdny jsme vůbec nesměli trénovat. A když nám odmítli odložit zápas s Pafosem, tvořili půlku sestavy dorostenci z devatenáctky, protože nemáme béčko. Když jsme konečně mohli zpátky na trávník, nemohli jsme se při zápasech dostat do tempa. Chybělo nám zápasové zatížení. Věřím, že od vítězství nad Omonií se odrazíme.
Vy jste od poloviny září, kdy jste zařídil vítězný gól proti Paralimni, nehrál vůbec. Jaký byl důvod tak dlouhé absence?
Ze sestavy mě vyřadily přitahovače třísel. Bojuji s tím celou kariéru. Teď se to ještě potkalo s koronavirem... Nemohl jsem bolestí ani chodit a potřeboval injekci. Jenže na Kypru mají přístup k nemoci covid-19 velice striktní. Je potřeba mít dva negativní testy, aby nakažený mohl po nemoci mezi lidi. Jenže já měl pořád pozitivní výsledek. Až po jednadvaceti dnech uznali, že nemohu nikoho nakazit. Byl jsem vlastně pětačtyřicet dnů bez tréninku.
Vážně jste nemohl ani po uplynutí povinné karantény na rehabilitaci či regeneraci v rámci klubu?
Vůbec jsem nesměl k lékaři a on ke mně. Určitě bych byl zpátky rychleji. Bojuji s přitahovači třísel vlastně celou kariéru. Takže mi hned bylo jasné, co potřebuji. Jenže na Kypru berou hrozbu související s pandemií velice vážně. Nařízení jsou striktně daná. Porušování je přísně pokutováno. Od kluků jsem slyšel, jak vypadal na Kypru jarní úplný lockdown a doufám, že ho nezažiji. Bohatě mi stačilo nynější období. Hodně složité a náročné na psychiku.
Věřil jste, že po tak dlouhém výpadku budete schopný zvládnout fyzicky celé utkání?
Strašně mě štvalo, že jsem nemohl hrát. Měl jsem úchvatný start z hlediska produktivity. Když jsem pak nemohl klukům pomoci, děsně mě to užíralo. Když přišla šance, doufal jsem, že vydržím. Že jsem rozhodl beru jako fantastický bonus a velké povzbuzení.
Vybudoval jste si pohádkovou produktivitou silnou pozici?
Jednání s Mladou Boleslaví se trošku táhlo a já přišel až do rozjeté sezony. Kluci za sebou měli už pět týdnů, a tak jsem začínal jako druhý útočník za Brazilcem Danilem, který kdysi hrál v Příbrami. Ale s góly jsem si vybudoval pozici, automaticky nastupoval v základu.
Fanoušci na stadiony na Kypru nesmí. Poznávají vás díky úchvatnému startu?
Jo. V Česku je hokej, fotbal a další sporty. Tady existuje jen fotbal. Zápasy jsou časově rozložené tak, že všechny běží v televizi živě. Noviny řeší jenom fotbal. Ten je všude hlavním tématem. Nepřišel jsem, aby mě lidé plácali po ramenou. Ale v kavárně jsme od číšníka dostali po mém vítězném gólu kávu jako pozornost, v dalším obchůdku zase láhev vína. Přirovnal bych Nea Salamis k Bohemce. Menší klub s malým stadionkem pro pět tisíc lidí. Doufám, že zažiji plné stadiony. Kypřané jsou uřvaní a při fotbale temperamentní, atmosféra s lidmi na tribunách bude určitě fantastická.
Tomáš Wágner v dresu kyperského FC Nea Salamis.
Sedí vám styl, který se v nejvyšší kyperské lize hraje?
Samozřejmě že s mojí postavou a stylem jsem dobře zapadl. Ale těžím hlavně z kvality týmu. Máme mužstvo skvělé poskládané. Když jsem přestupoval do Nea Salamis, pochyboval jsem, zda skutečně polovina klubů může hrát o první šestku, z níž pak vzejde šampion. Ale i kluby, které nejsou v Česku tolik známé, jsou velice silné. Vždyť APOEL je aktuálně až jedenáctý. V klubech je spousta Brazilců, Španělů či Portugalců. Ze hry Larnaky jsem měl pocit, že chtějí hlavně držet míč a je jim jedno, jestli vystřelí na branku. Každopádně celková úroveň je vysoká. Kluby mají finance a pokud chtějí vybudovat silný tým, nebojí se investovat. Mohou si dovolit i hráče se zkušenostmi z Premier League.
Smlouvu máte pouze na rok. Není stresující, že v nejisté době poznamenané pandemií, vlastně od prvního kola bojujete o prodloužení kontraktu?
Je to tak. V klubu je patnáct nových hráčů. Klubová politika je postavená na smlouvách na jedinou sezonu. Samozřejmě pokud se daří, člověk to neřeší. Když se nedaří, může být nejistota deprimující. Jde o moje první zahraniční angažmá, a tak jsem za vydařený start rád. Nerad bych se za rok zase stěhoval a hledal si něco nového. Každopádně byt jsem si raději pronajal jenom do dubna, kdy končí soutěž...
Stihl jste poznat i něco jiného než jen fotbalové prostředí s ohledem na opatření spojená s pandemií koronaviru?
U nás v Larnace jsme relativně v pohodě. Třeba Pafos a Limassol mají mnohem přísnější pravidla. Tady se může na kávu, na jídlo. V srpnu a září bylo všude hodně turistů, teď je to volnější. Ale centrum je pořád zaplněné a hodně živé. Kavárny jsou pořád plné. Je vidět, že jsou Kypřané hodně společenští. A neuvěřitelně pozitivní, což jsem poznal i v rámci klubu.
Při jaké příležitosti?
Byli jsme poslední, přitom cílem je umístění do šestého místa po základní části, abychom se dostali do skupiny o titul. Do šatny přišel majitel a měl proslov. Čekal jsem, co bude. Ale žádné řvaní nebo pokuty. Povzbuzoval nás, ať si věříme, že jsme dobří hráči a určitě se zvedneme. Ve stejném duchu vystupuje i sportovní ředitel, který je každý den na tréninku. Asi se promítá fakt, že mají drtivou většinu roku parádní počasí a pohodičku.
