Článek
Dlouho jste laboroval s natrženou achilovkou, co vás vlastně přimělo k návratu na hřiště?
Když jsem se na sebe jednoho dne podíval do zrcadla, zjistil jsem, že mi nějak narostlo břicho a řekl si, že s tím musím něco udělat. Víc jsem sportoval, běhal a při té příležitosti si zatrénoval s klukama ze Všechovic. A zase mě to chytlo! Domluvili jsme se, že když mi vydrží zdraví, budu mít ještě co nabídnout a nějakou měrou přispět, půjdu na jaře do toho.
Verdikt o zrušení sezony nižších soutěží byl pro vás jistě pořádný škrt přes rozpočet...
Vzalo mi to zase vítr z plachet. Měsíc a půl jsem poctivě makal. Doma si ještě přidával. Cítil jsem se zápas od zápasu líp a shazoval kila. Tělo má už nějakou paměť a svaly si na zátěž zase rychle zvykaly. Bohužel jsem z toho teď zase na pět týdnů vypadl a začínám znovu od nuly.
Bývalý reprezentační útočník Marek Heinz v dresu Tatranu Všechovice.
S Tatranem jste absolvoval zimní dril, jak jste se v přípravných utkáních na hřišti cítil?
Ze začátku to bolelo. Když jsem naskočil poprvé, cítil jsem se od šedesáté minuty hrozně špatně, byť jsem vydržel na hřišti až do konce. Zápas od zápasu se to ale pořád zlepšovalo.
Do jednoho z přátelských duelů proti Valašskému Meziříčí jste naskočil na netradičním postu stopera. Táhne vás to i do obrany?
Byl to spíš záskok. Zkusili jsme alternativu, kdyby se v sezoně třeba něco stalo. Moc jsem se tam necítil, bránění není moje doména. Prohráli jsme 0:4, udělal jsem nějaké hrubky a chyby. I proto, že jsem na něm hrál úplně poprvé a je to fakt něco jiného.
Co pro vás bylo při návratu nejtěžší?
Jednoznačně si zvyknout na rychlost mladých. V tomhle věku už člověk není tak pohyblivej a samozřejmě hraje fotbal spíš tou chytrostí. Mladí jsou běhaví a rychlí, v tomhle už jim asi stačit nebudu, ale tak to prostě chodí. A nejen ve fotbale.
Upravoval jste si jídelníček?
Snažím se, ale moc mi to nejde. (smích) Pokouším se vynechávat hlavně bílé pečivo, abych do sebe nedostával zbytečně sacharidy. Jím tedy spíš ryby a maso se zeleninou, kterou jsem zapojil opravdu hodně. Ale ne vždy se to povede. Když si ráno uděláte hemenex, nedejte si k němu čerstvé pečivo... To je prostě těžký. (úsměv)
Bývalý reprezentační útočník Marek Heinz v dresu Tatranu Všechovice.
Kdo měl ve Všechovicích z vašeho návratu největší radost?
Těžko říct. Doufám, že všichni (smích). Jak ale říkám, pokud budu vidět, že už to nemá smysl, nebudu zabírat místo mladým a šikovným klukům, kteří potřebují hrát.
Startoval jste na ME i MS, nastupoval v bundeslize, Francii, Turecku... Vnímáte, že k vám spoluhráči vzhlížejí s velkým respektem?
To nevím. Každopádně když přijdu do kabiny, na trénink, snažím se všechno dělat naplno. Jít zkrátka příkladem. Ale kluci dělají všechno, co mají. Určitě není potřeba dělat nějak dusno. Budu tam na podzim i jako hrající asistent trenéra Petra Zatloukala, ale sedět vyloženě na dvou židlích se nedá. Domluvili jsme se, že zkusím spíš hrát a nebudu do ničeho moc zasahovat. Nedělalo by to moc dobrotu.
Máte s trenéřinou už nějaké zkušenosti?
Byl jsem u mládežníků, takže tohle je pro mě něco nového. Větší posun. Když vedete mladé kluky, musíte s nimi víc mluvit a pracovat. Tohle jsou už staří borci, chlapi, víceméně hotoví hráči. Návyky si přenesli z mládežnických kategorií, novým kouskům už je moc nenaučíte.
Marek Heinz na archivním snímku v dresu Znojma během utkání s Duklou Praha.
Už jste trochu začali s přípravou?
Spíš jenom individuálně, běhy... Uvidíme, jak se to vyvrbí.
Jak si krátíte čas v karanténě?
Je to samozřejmě dlouhý pro všechny. Je výhoda, že mám doma velkou zahradu. V poslední době jsem na ní moc nedělal, takže jsem si to tam vyčistil a udělal trochu pořádek.
