Článek
Jejich reprezentace na sebe upozorňuje na evropské i světové scéně už řadu let. Za trenéra Vladimira Petkoviče, který na posledním evropském šampionátu dovedl Švýcary poprvé v historii do čtvrtfinále, teď pod vedením Murata Yakina zase.
Už Petkovič naučil švýcarský tým využívat problémů soupeřů, čehož dokladem byla výhra v osmifinále EURO nad mistry světa z Francie. Ti sice měli skvělý mančaft, jenže podle informací a všelijakých zvěstí, které jsou dostával z francouzského fotbalového zákulisí, to v jejich reprezentaci příliš neklapalo. Vnitřní rozbroje sehrály své, z čehož Švýcaři v pravý okamžik profitovali a postoupili.
Teď v kvalifikaci o Katar nastala znovu konstelace, které dovedli využít. Po evropském šampionátu, kde Itálie slavila zasloužený triumf, bylo celkem logické a předvídatelné, že na squadru dolehne útlum. Vzhledem k dlouhé sérii 37 zápasů bez porážky navíc zákonitý. Každé mužstvo si potřebuje čas od času vydechnout, což se projeví v lehkém uspokojení i ztrátě koncentrace. A to byl právě případ Italů v podzimním pokračování kvalifikace.
Navíc i soupeři si už přečetli herní styl ordinovaný trenérem Mancinim a připravili se na něj. Bulhaři, Švýcaři, stejně jako v posledním zápase kvalifikační skupiny Severní Irové. Zahušťovali daleko víc prostor, nepokoušeli se otvírat hru, bránili proti mistrům Evropy jinak než soupeři, na které Italové naráželi cestou k evropskému prvenství. Squadra proto měla i při ofenzivním pojetí problémy s produktivitou a střílením gólů. Promítlo se to do nerozhodných výsledků a ztracených bodů, čehož Švýcaři využili.
Nikoli náhodou, protože jejich nový trenér Murat Yakin, proti němuž jsem ve Švýcarsku hrával a vím, že byl dobrým fotbalistou, pokračuje v intencích a cestě nastavené Petkovičem. Převzal po něm dobře připravený kádr, který má velkou fotbalovou kvalitu.
Samozřejmě díky tomu, že většina hráčů působí v kvalitních evropských ligách a pochopitelně v kvalitních klubech, v nichž nastupují v základních sestavách. To se pak na výkonech a výsledcích národního mužstva projevit musí. Ostatně, stačí si vzpomenout, kdy a v jaké éře slavil největší úspěchy český fotbal. To když Šmicer s Barošem kopali v Liverpoolu, Koller v Dortmundu, Nedvěd v Juventusu. Pak stačí mančaft správně manažerovat a výsledky přijdou.
U Švýcarů se ovšem do úspěchů reprezentace promítá ještě jeden důležitý faktor. Hraje v ní hodně kluků, kteří mají kořeny v balkánských zemích. Albánii, Kosovu, státech vzniklých po rozpadu bývalé Jugoslávie. Jejich rodiče se do Švýcarska přistěhovali, oni se v novém zemi většinou už narodili a mají tudíž dvojí občanství. Mohou si proto vybrat, za kterou reprezentaci chtějí hrát. Samozřejmě že volí Švýcarsko, kde mají skvělé zázemí a odpovídající podmínky.
Do národního týmu vnáší výbušnost, rychlost, kreativitu a pochopitelně individuální kvalitu, protože hráči z Balkánu to s míčem vždycky uměli. Pro potomky přistěhovalců to platí rovněž. Právě jejich zmiňované fotbalové přednosti v kombinaci s pracovitostí a disciplinovaností Švýcarů stojí za úspěchy reprezentace helvétského kříže. Teď i za tím posledním, jímž je přímý postup na mistrovství světa 2022.
Navíc musím připomenout dlouhodobou skvělou práci s mládeží ve švýcarském fotbale, která tamní reprezentace vynesla tam, kde v současnosti jsou. Seniorskou, stejně jako mládežnické. Nastolili režim výchovy, při němž se klade důraz na kvalitu kluků, jejich práci s míčem, techniku, vidění. A výsledky se zákoniktě dostavily. Právě v tom je absolutní základ trvalého vzestupu švýcarského fotbalu a také cesta, kterou by se měl inspirovat náš fotbal.
Zpátky však ke kvalifikaci a Italům, kteří nakonec musí podstoupit baráž, aby se na mistrovství světa dostali. Nemyslím, že by se opakoval čtyři roky starý příběh, kdy ztroskotali na Švédsku a na šampionátu v Rusku nehráli. Nejde jen o to, že se z tohoto selhání poučili, podstatné je, že dnes jsou někde jinde. Jsem přesvědčen, že na jaře budou zase ve formě, jakou se prezentovali na EURO a která jim přinesla titul mistrů Evropy, takže na mistrovství světa postoupí.
Václav Němeček
Fotbalový internacionál, vicemistr Evropy s českou reprezentací na EURO ´96, čtvrtfinalista MS ´90 s československou reprezentací. Za národní tým odehrál 60 zápasů, v nichž vstřelil šest gólů. S pražskou Spartou získal celkem šest mistrovských titulů, během angažmá v Dalian Wanda přidal i čínský ligový primát. Po odchodu ze Sparty působil ve francouzském Toulouse, švýcarském Servette Ženeva a čínském klubu DL Wanda.