Portugalsko - Francie 1:0 po prodl.Slzy zklamání vystřídaly slzy štěstí. Portugalci se i bez zraněného Ronalda stali evropskými šampióny

Věděl, že vyráží proti Ronaldovi, přesto do něho Payet narazil jako do zdi. Nelítostně, nesmlouvavě, bez náznaku varování. Největší portugalská hvězda se v osmé minutě položila na trávník Stade de France a věděla, že je zle.

Koleno příšerně bolelo. Ronaldo kulhal, snažil se levačce ulevovat, na pár desítek odbelhal ze hřiště, aby se zase vrátil a zkusil zranění rozběhat. Nepomohlo to. Ani fyzioterapeuti zázrak nesvedli, bandáž už teprve nepomohla.

Po necelých pětadvaceti minutách odnesli Ronalda na nosítkách ze hřiště, na němž chtěl pro své Portugalsko vybojovat první velkou trofej.

Na víčka mihotající se na uslzených očích mu v ten moment sedla černá můra, aby jen dokreslila zmar a bezmoc hvězdného hráče, který byl na finále tolik natěšený. Před dvanácti lety se pro něho změnila lisabonská finálová partie po šokující prohře s Řeckem v slzavé údolí, v Paříži si s ním osud zase krutě zahrál.

Samozřejmě že Ronaldovo zranění a vynucené střídání finále ovlivnilo, pochopitelně že na Portugalce dopadlo.

A nic na tom nemění, že Francouzi vyrukovali do zápasu s obrovskou aktivitou a agresivitou a znovu ho zkusili rozhodnout hned v nástupu. Ronaldo ostatně pocítil francouzský důraz už po osmi minutách, gólman Patrício registroval francouzské nebezpečí pár desítek sekund poté. Domácí semifinálový hrdina Griezmann se mu po chybě Pepeho a perfektním centru díval do očí, ale překonat ho nedokázal, i když jeho hlavička mířila přesně pod břevno.

Portugalský gólman ovšem předvedl excelentní zákrok, takže šanci zmařil, stejně bravurně si ovšem počínal po naplnění první půlhodiny, kdy ránu Sissoka rovněž vyrazil.

To už samozřejmě v době, kdy Portugalcům CR7 v sestavě scházel, ale oni přesto hru vyrovnali a zkusili také bránu hájenou Llorisem ohrozit. Domácím Les Bleus ovšem nezavařili, což platilo i opačně.

Do přestávky i po ní, protože ani Francouzi těžící z převahy středové řady a věřící ve svou ofenzivní sílu se přes dobře organizovanou a disciplinovaně si počínající soupeřovu obranu k ohrožení portugalské brány nedostávali.

Payet se o to sice dvakrát pokusil, ale když mu ani jedna akce nevyšla, trenér Deschamps ho vystřídal. A při příležitosti Griezmanna, který v 65. minutě po centru střídajícího Comana netrefil bránu, se jen bezmocně chytal za hlavu. Jako by už v ten moment tušil, že Portugalci dovedou pošesté na turnaji zápas v normální hrací době k remízové koncovce.

Ani rána Girouda, ba ani bomba Sissoka likvidovaná Patríciem šest minut před koncem na tom nic nezměnila, i když Portugalci nehráli zdaleka tak defenzivně, jako ve zmiňovaných střetnutích.

Trenér Santos dokonce posílil ofenzívu ve snaze v závěru udeřit, ale ani jeho tahy k rozřešení finále nevedly. Nani sice Llorise pořádně protáhl, ale jeho oblouček ho nepřekvapil.

A když ve druhé minutě nastavení sice vyškolil Gignac Pepeho i Patrícia, ale trefil jen tyč, na prodloužení skutečně došlo.

V něm se za vítězným gólem zase hnali aktivnější Francouzi, ale paradoxně to byli oni, kdo mohl inkasovat. Nejprve po rohovém kopu, kdy ovšem Éder hlavičkoval přímo do Llorise, poté po chybně odpískaném trestném kopu, z něhož Guerreiro trefil břevno.

Vzápětí však přišlo rozřešení. Střídající Éder vyrazil k individuální akci, prosadil v souboji s Koscielnym a přízemní bombou z dvaceti metrů zápas rozhodl.

Portugalci slavili zlato, hvězdný Ronaldo prožívající závěr utkání na lavičce náhradníků mezi nimi. Slzy z Lisabonu před dvanácti lety i z pařížského finále po pětadvaceti odehraných minutách vystřídaly slzy štěstí. Přesně jak se CR7 přál a jak před finále předpovídal.