Článek
Co jste říkal zájmu o výstavu?
Byl jsem překvapený, jak velký měla ohlas. Je to známka, že fotbal je fenomén. A také, že myšlenka, udělat takovou výstavu, byla skvělá. Evropské parlament je pro mě poměrně nezvyklé prostředí, naštěstí koberec v prostorech výstavy byl zelený, tak jsem aspoň cítil pevnou půdu pod nohama.(směje se) Snad to celkově dopadlo dobře.
Sáhl jste si na Zlatý míč Josefa Masopusta?
Kdepak, to se nedělá, nepatří mně. Ale já měl doma repliku trofeje.
Kde jste k ní přišel?
Jeden fanoušek a sběratel autogramů z Uherského Hradiště měl výrobu replik jako koníčka, mně udělal všechny pohárové evropské trofeje i Zlatý míč. Nebyl pravý, ale měl jsem ho. Právě Zlatý míč byl jedinou věcí, kterou jsem Pepíku Masopustovi záviděl. On ho dostal, já ne...
Co vás s Josefem Masopustem pojilo?
Měl jsem to štěstí, že jsem ho mohl potkat ještě jako soupeře na hřišti. On končil kariéru v Dukle, já začínal v Bohemce. Vždycky jsem ho obdivoval, byl prototypem fotbalového rytíře. Nikdy na nikoho zle nekřičel, surově nefauloval, neměl problémy s chováním na hřišti ani mimo něj.
Výstava se koná těsně před začátkem mistrovství Evropy. Máte v plánu podobnou akci během šampionátu?
Na hřišti už to nechám jiným, ať si to užijí, tohle bylo moje první a poslední vystoupení. Zvažuju, že pojedu na první zápas ve skupině se Španělskem. Ale pouze jako fanoušek, nikoli jako oficiální osobnost.
Kam se český tým může na turnaji dostat?
Povinností je postoupit ze skupiny. Když se to nepodaří, nikdo na mužstvu nenechá nit suchou. Pokud půjde dál, spadne z něj tíživý kámen. Šampionát začíná od osmifinále.
Nezávidíte trochu dnešním hráčům jejich možnosti?
Oproti nám mají obrovskou výhodu. A sice, že se všichni domluví anglicky. Moje generace se narodila do doby, kdy možnosti učit se cizí jazyky nebyly. Měl jsem divný pocit, že jsem se musel v Evropském parlamentu domlouvat přes tlumočníka.
