Článek
I plány českého kouče vsadit na pětičlennou obranu a střed hřiště tvořený hráči Slavie ji už v průběhu první půle dostaly. A to přesto, že po rychlém vedoucím gólu Schicka se zápas vyvíjel pro českou reprezentaci víc než slibně.
„Do vedení jsme se sice dostali, ale pak už jsme ve středu hřiště nestačili pokrývat soupeřovy hráče. Dopřávali jsme jim spoustu prostoru, z čehož se rekrutoval tlak Ukrajinců. Zvláště, když jsme vpředu neudrželi míč a valil se na nás jeden útok za druhým," posteskl si Jarolím, že vymyšlená partitura nefungovala a na soupeře neplatila.
„I proto jsem už v průběhu první půle přemýšlel, že změním rozestavení, jenže zároveň mi bylo jasné, jak těžké by bylo přenést na hřiště nové pokyny a záměry. Věřil jsem, že poločas přečkáme bez inkasovaného gólu a o přestávce bude čas a možnost zareagovat," doufal trenér.
Marně.
Ukrajinci v nastaveném čase první půle přece jen udeřili a vyrovnali.
„O to víc prohra mrzí. Nejenže jsme druhou branku dostali po naplnění devadesáti minut v nastavení, my inkasovali v nastavení i první gól," posteskl si Jarolím nad ranami, které jeho mužstvo schytalo.
„Ukrajina prostě potvrdila fotbalové kvality, o nichž jsme věděli. Má nebezpečné útočníky, ve středu hřiště pohyblivé a technicky velice dobře vybavené fotbalisty schopné podržet míč. I proto měla šance, aby zápas rozhodla. Ale my měli ve druhém poločas šance rovněž, takže výsledek mohl být klidně opačný," tvrdil trenér české reprezentace po jednostranně se odvíjející partii.
„Teď se ale musíme vyrovnat s komplikací, kterou nám domácí prohra přivodila. Kdybychom získali alespoň bod, byla by situace dál otevřená, jenže takhle?" uznal Jarolím, že plány se bortí, jen co skupina začala. „V říjnu nás čekají dva zápasy na cizích hřištích, proto se budeme muset oklepat. Nezbývá než dál bojovat."
