Liverpool v Lize mistrů narazil. Kanonýr Haaland sestřelil Paris St. Germain

K horšímu scénáři snad ani nemohlo dojít. Pro Liverpool, ale i pro servírovaný fotbal. Domácí Atlético udeřilo hned z první standardní situace, která se mu nabídla, a pak už se drželo osvědčené taktiky.

Po rychlém vedoucím gólu Saúla, který po rohovém kopu využil zmatků před Alissonovou bránou a docela pohodlně skóroval, se totiž Simeoneho tým stáhl do typického obranného bloku. Pevného, perfektně organizovaného, prakticky neprostupného. A samozřejmě přitom čekal na příležitost k rychlým výpadům, které má zvládnuté stejně bravurně jako defenzivu.

Kdyby vyšel ten Moratův dvacet minut po vedoucím gólu, mohlo být obhájci trofeje hodně zle. Gólman Alisson však Liverpool zachránil, takže bylo na Salahovi, Firminovi, Maném a spol., aby po panické úvodní čtvrthodině obranu zkusili španělského protivníka rozebrat a najít v ní skulinu.

Pokoušeli se o to. Vytrvale a trpělivě, ale také hodně komplikovaně a zdlouhavě. U pokusů tudíž zůstávalo, protože žádná pořádná příležitost nepřicházela. Mezi tyče Oblakovy brány dokonce nemířila během první půle jediná střela.

Ani po změně stran to nebylo jiné, neboť Atlético dokazovalo, že doma to prostě na soupeře z Ostrovů umí. Vždyť posledním anglickým týmem, který na jeho hřiště vyhrál, byl v roce 2017 Arsenal.

Liverpool ho nedokázal napodobit, i když v závěru se usilovně snažil alespoň o vyrovnání. Zatlačil Atlético k šestnáctce, jenže akcím chyběl nápad, moment překvapení a především zakončení. Však se také trenér Klopp vztekal tak, že spatřil žlutou kartu.

Taktizovalo se víc, než hrálo, což vzhledem k důležitosti první osmifinálové partie zase až tolik nepřekvapilo. Vždyť kouč francouzského mistra Thomas Tuchel zná svou bývalou Borussii až příliš dobře a hráči Borussie zase znají svého bývalého kouče, a tudíž i tahy a záměry, s nimiž do Dortmundu přijel.

Samo sebou plný touhy konečně zlomit prokletí, které Paris SG na scéně Ligy mistrů provází. Vždyť v posledních třech letech se třikrát pokoušelo o postup mezi posledních osm a ani jednou to nesvedlo.

V Dortmundu měl první příležitost naklonit osmifinálovou partii na stranu svého týmu Neymar, ale v 11. minutě jeho rána z trestného kopu svištěla těsně vedle Bürkiho brány. Domácí Sancho nedopadl pár minut před naplněním úvodní půlhodiny lépe. Mezi tyče se sice trefil, ale Navas si s jeho střelou poradil.

Tím byly zajímavější chvíle na dlouho zase vyčerpány, neboť oba týmy myslely především na to, jak eliminovat hru soupeře a vyvarovat se jakékoli chyby. Proto nepřicházely šance, natož pak góly.

Jednadvacet minut před koncem ale přece jen obranu Pařížanů zaskočil norský legionář Haaland. Narazil si balon se spoluhráči, naběhl před bránu v třináctém pohárové startu zaznamenal svůj třináctý gól.

Dal tím povel k přestřelce, která dala zapomenout na předchozí nudný průběh zápasu. Neymar totiž promptně vyrovnal, ale Haaland ještě promptněji druhou trefou zajistil Dortmundu přece jen výhru. Ani hlavička Silvy mířící v nastaveném čase těsně nad břevno Bürkiho brány ji domácím nesebrala.