Článek
Mistrovský tým PSG prohrál v lize doma poprvé od března 2016 po neuvěřitelných 41 zápasech. Věřili jste, že můžete jejich sérii ukončit?
My jsme se před zápasem na statistiky moc nedívali. Samozřejmě že jsme věděli, že v Paříži se moc často nevyhrává, ale poslední zápasy PSG nebyly úplně ideální, tak jsme věděli, že to může být jiný zápas, než jaký jsme proti nim odehráli v prosinci nebo v lednu. Takže jsme do toho šli s nějakým plánem a on se do puntíku splnil. Víru nám dodala i odpolední výhra Stuttgartu na Bayernu Mnichov, tedy také týmu bojujícímu o poháry s ligovým suverénem. Řekli jsme si, že když to vyšlo jim, tak můžeme uspět i my.
Připsal jste si několik parádních zákroků. Která situace byla z vašeho pohledu nejtěžší?
Bylo toho víc, ale nebylo těch věcí tolik jako v prosinci. Nejtěžší to bylo při střele Di Marii do břevna. Střílel z voleje, šlo to přes hráče, trochu jsem to naštěstí tečoval. Byl to reflexivní zákrok a se štěstím to skončilo na břevně.
Jaké byly bezprostřední oslavy v kabině po tomto triumfu?
Nejbouřlivější, co jsem zažil. Jsme blízko, víme, co nám stačí ke skupině Evropské ligy. Všichni měli upřímnou radost od prezidenta, hráče až po kustody.
Hvězdám z PSG jste naopak pokazili oslavy. Jaké byly jejich reakce po závěrečném hvizdu?
Hráči s charakterem nám přišli podat ruku, jiní šli hned do kabiny. Některé týmy tady neumí přijmout porážku. Těch, co přišli a podali nám ruku, těch si vážíme. My jsme nemysleli na to, že jim pokazíme oslavu, my jsme přijeli pracovat a vyhrát. To se povedlo. Oni se letos naslavili až až, tak jsme jim to přibrzdili.
A teď jste blízko k pohárové Evropě. Máte spočítáno, co vám v posledním kole stačí uhrát, aby se účast v Evropské lize stala realitou?
My chceme každopádně vyhrát, chceme fandům vrátit, že se nám letos tolik doma nedařilo. Matematicky nám stačí i bod. Nice taky musí vyhrát v Lyonu a to taky nebude mít jednoduché, ale soustředíme se na sebe a chceme vyhrát.
Pro vás je situace o to lepší, že vedete po desáté vychytané nule bodování brankářů francouzské ligy. To je přece obrovský úspěch...
Beru jako hlavní úspěch týmu. Když skončíme pátí a splníme cíl, to byl můj úkol. Jestli dostanu třicet pět nebo čtyřicet gólů a udržím deset nebo patnáct nul, tak to nic neřeší. Kdybych měl šest nul a my byli pátí, tak bych byl taky spokojený. Mají to tak všichni kluci v týmu.
Celkově máte v sezóně čistých kont třináct, dvě nuly jste udržel ve Spartě a jednou v reprezentaci. Dá se říct, která byla nejtěžší?
Určitě budu vzpomínat dlouho na tuhle z Paříže. Ale třeba ani ta první v Mladé Boleslavi, kdy jsem po dlouhé době chytal za Spartu, nebyla vůbec jednoduchá. Hodně práce jsem měl například v Amiens. Naproti tomu doma proti Lille to bylo hlavně o jednom těžkém zákroku za stavu 0:0, kdy se zápas mohl vyvíjet úplně jinak. Těch čistých kont mohlo být o dost více, protože jsme dost často dostali jen jeden gól, ale ono je stejně nejdůležitější to, jestli je hráč prospěšný mužstvu, a to se mi myslím podařilo splnit.
Ještě před deseti měsíci jste nastupoval v české lize a teď jste čelil jednomu z nejlepších útoků světa, to je docela rychlý postup. Co děláte pro to, abyste zůstal nohama stále na zemi?
Na to, abych zůstal na zemi, mám kolem sebe rodinu a lidi, se kterými jsem dennodenně v kontaktu a kteří jsou ke mně upřímní. Kdyby něco nebylo v pořádku, tak by mi to určitě řekli. Já se stále snažím být ten kluk z Ostřetína, který si váží toho, kde je, a toho, že jsem dostal šanci a možnost chytat francouzskou ligu za skvělý tým, na nádherných stadiónech a ve vynikajících atmosférách. A mám to štěstí, že jsem mohl chytat zápas v Parku Princů a dokonce tu slavit vítězství.
Výkony jste na sebe hodně upozornil, registrujete zájem z dalších klubů?
O tom je zbytečné se bavit, to se mě moc netýká. Snažil jsme se soustředit poslední měsíce, abych chytal co nejlépe. V klubu jsem moc spokojený, po téhle výhře nad PSG nepřemýšlím o tom, že bych měl něco měnit. Těším se na další sezónu. S rodinou jsme si už ve Francii zvykli, jsme tu moc spokojení. Všichni se tu o nás starají, jako bychom byli jejich rodina.
Česká reprezentace sice nepostoupila na MS, ale čekají ji přípravné zápasy v Rakousku a na podzim pak Liga národů. Jak vidíte svoji pozici v boji o brankářskou jedničku?
Vždy se připravuji na zápasy reprezentace nejlépe, jak umím, a budu se snažit chytat stejně jako tady v Rennes. Věřím, že trenéry přesvědčím o tom, aby pak ukázali na mě a na příštím srazu mi dali šanci odchytat celý zápas. Doufám, že budu mít možnost ukázat, co jsem se tady za těch devět měsíců naučil.
