Článek
Vrátím se nejprve k páteční prohře s Waalwijkem, který se pohybuje v dolní polovině tabulky Erdedivisie. Už přebolela?
Pořád mrzí. Poprvé jsme prohráli doma, ale nedá se v tom neustále šťourat. Máme před sebou další zápasy, a ty musíme zvládnout.
Jak k té prohře došlo, nepodcenili jste soupeře?
To v žádném případě! Připravili jsme se na ně dobře, ale oni na nás ještě lépe. My jsme prožili černý pátek, den blbec. Absolutně nic se nám nedařilo. V sezóně takové zápasy někdy přicházejí, tak snad to máme za sebou. Ale na prohře se snažím hledat i pozitiva, proč k ní došlo, co jsem mohl udělat lépe, a stejně o tom utkání přemýšlejí i ostatní. Možná jsme tuhle facku potřebovali. Třeba jsme měli hlavy až moc vysoko, tak jsme zase zpátky na zemi. Je to za námi a jedeme dál. Naším cílem je pořád účast v pohárové Evropě.
V sobotu hrajete s Ajaxem, kde jste prožil spoustu krásných zápasů. Co pro vás znamená návrat do Arény Johana Cruyffa, v níž je Ajax doma?
Hrozně moc. Zažil jsem tady krásné roky až do svého vážného zranění. Pak už jsem se do áčka neprobojoval, a nakonec jsem odešel, ale Ajax je pořád klub mého srdce. Chtěl bych se na jeho trávníku ukázat v co nejlepším světle. Mám tu také pořád spoustu kamarádů.
Takže si zavoláte a budete se hecovat?
Ne, tady nic takového není zvykem. Spíš je každý uzavřený do sebe. Samozřejmě před zápasem a po něm s klukama rád prohodím pár slov.
Přepadá vás nostalgie?
To zase ne. Jsem v Twente Enschede spokojený. Dostávám hodně příležitostí, mám i dobrá čísla, co se týče gólů a asistencí. Cítím, že se vracím do dob, kdy se mi dařilo i v Ajaxu. Dál na sobě makám, abych se zlepšoval a šel výkonnostně ještě výš. Ajax mi dal hodně, ale že by se mi roztřásla kolena nebo jsem měl slzy v očích, to ne. Naopak budu zdravě nažhavený. Krásné by bylo, kdybych dal Ajaxu gól, a ideální, kdyby byl vítězný.
Fotbalisté Ajaxu se radují z branky
V listopadu jste si poprvé zahrál za reprezentaci a v duelu se Slovenskem v Lize národů jste si připsal asistenci na Ondráškův gól. Čekal jste vůbec, že by pozvánka od trenéra Jaroslava Šilhavého mohla přijít?
Vždycky je to příjemné překvapení, ale já jsem na podzim dělal maximum, aby si mne všiml a odměna se dostavila. Snad jsem kouče nezklamal a pozvánka nepřišla naposledy.
Chytil jste se drápkem. Co musíte udělat, abyste ji dostal znovu a ideálně i do nominace na mistrovství Evropy?
To je moje přání a cíl. Musím hrát dobře v klubu, dávat zase góly a věřím, že pak přijde a sen každého fotbalisty se mi naplní.
Jaké pro vás bylo setkání s Alešem Matějů a Antonínem Barákem, s nimiž jste vyrůstal v příbramské akademii, a nakonec jste si všichni tři zahráli i proti Slovensku?
Moc příjemné. Známe se odmalička, sehráli jsme v jednom týmu spoustu utkání, pořád jsme dobrými přáteli, i když se naše cesty rozešly už před mnoha lety. Splnil se nám dětský sen, zahrát si za reprezentaci. Určitě nejen já si přeji, abychom se v národním mužstvu scházeli pravidelně.
