Článek
Považujete restart maďarské ligy za signál, že se život vrací do normálu?
Stoprocentně. Je to stejné jako ve všech zemích, kde soutěže začaly. I v Maďarsku běží fotbal každou chvíli v televizi. Neměli jsme ale tak dlouhý výpadek, jako jinde. Trénovali jsme měsíc sami doma, plnili běžecké plány. V Puskási máme českého kondiční trenéra, byl jsem hodně pod kontrolou. Odběhal jsem tréninky i s ním. Pak jsme se připravovali po dvou, pár dnů na to ve skupinkách po pěti, další týden už normálně. Nevypadli jsme na dlouho, v Maďarsku se pandemie včas podchytila.
Měl jste zpočátku strach?
Měl. Nikdo nevěděl, co je virus zač, co udělá s člověkem. Báli jsme se o děti. Nechybělo moc a zůstal jsem v Maďarsku bez rodiny. Hráli jsme dvojzápas v Mezokovesdi – čtvrtfinále poháru a ligu, byli jsme tam celý týden. Po středečním zápase přišla zpráva, že se zavírají hranice. Rodina byla v Česku. Na dálku jsem se ji snažil dostat do Maďarska. Nakonec mi pomohl Alex Král, který byl v Česku. Jsme velcí kamarádi, od společné štace v Teplicích k sobě máme blízko.
Jak vám záložník Spartaku Moskva a české reprezentace pomohl?
Zavolal jsem mu, vzápětí začala blesková akce. Jeho taťka sedl do auta, přivezl manželku s malou dcerkou. Vyrazili večer, museli být do rána v Budapešti. Zvládli to. Jinak bych tu byl sám.
Musel jste být na prášky.
Přiznávám, situace byla nepříjemná. Nikoho by nenapadlo, že se něco takového bude dít. Ze začátku jsme to nebrali vážně, říkali jsem si, že hranice nějak projedeme. Zpětně jsem si uvědomil, že nebýt rychlého řešení, s manželkou a dětmi bychom se k sobě nedostali. Další věc je, že manželka neviděla skoro čtyři měsíce rodiče, já nebyl doma od prosince. Moc se těšíme, až sezona skončí sezona a podíváme se domů.
