Čerstvý belgický šampion Krmenčík: K titulu jsem přišel jako slepý k houslím. Ale moc si ho cením!

Do přerušení soutěže jsem byl v Bruggách necelé dva měsíce, odehrál jsem šest zápasů v lize plus jeden v Belgickém poháru. Tak trochu jsem k titulu přišel jako slepý k houslím, ale jsem za tuhle trofej moc rád. Už mi ji nikdo nevezme. Zpochybnění verdiktu jsem nezaznamenal. Vedli jsme o patnáct bodů, mistři jsme zaslouženě.

Belgie je koronavirem hodně zasažená. Nečekal jsem tedy, že by liga dál pokračovala. Vzhledem k rozsahu pandemie je dobře, že byla ukončená.

Období koronaviru je celkově zvláštní, neobvyklá je spousta věcí. Oslavu jsme ale přece jen malinkou měli. V neděli jsme se sjeli do tréninkového centra, fanoušci s námi mohli být přes Facebook. Prezident klubu a trenér nám poděkovali, fotili jsme se s pohárem. Ve hře je ale pořád double, možná se v srpnu bude hrát finále Belgického poháru.

Psali mi už na konci března, kdy byla belgická liga ukončená neoficiálně. Odpovídal jsem jim, že to ještě není definitivní. Takže teď jim zpětně děkuju.

Je dobře, že už nemusí jenom běhat. Jsou natěšení, hladoví. V prvních kolech na jaře smazali z náskoku Slavie půlku, budou ji stíhat dál. Pro Slavii není nic příjemného mít hladového vlka za zadkem. Koukal jsem ale o víkendu na sestřihy bundesligy. Bez diváků jsou zápasy divné. Neslané, nemastné. Na lavičkách seděli hráči metr a půl od sebe, část náhradníků dokonce na tribuně, protože se na lavičku nevešli. Přišlo mi, jako když hrajete přípravný zápas s Rokycany. Ale na druhou stranu se aspoň hraje.

Mančaft mě přijal výborně. Jde spíš o to, abych navykl na zdejší způsob tréninku a fotbalu. Přišel jsem do Brugg v době, kdy jsme měli v Plzni ještě zimní přípravu, začátky proto nebyly lehké. Jsem celkově nadšený, jak klub funguje. Fantasticky se stará. Když například potřebuji doplňky stravy, přivezou mi je klidně až domů. Perfektní je i tréninkové centrum. Navštívil jsem zamlada kemp Manchesteru City, v Bruggách je ale ještě o level výš.

Přestoupil jsem do klubu, kde se chci prosadit. A také se prosadím. V Bruggách je nadstandardní kádr, konkurence je obrovská. Je nás dohromady šest útočníků, byť někteří nastupují na kraji zálohy. A tréninky? Neskutečná jízda. Pokud dobře netrénujete, nehrajete. Za první dva měsíce v Bruggách jsem zhubnul sedm kilo. Cítím se o mnoho líp. Připravují si mě, abych byl ve stavu, v jakém si oni představují. Musím říct, že všechno vychází, cítím se výborně. Začátek ale opravdu nebyl jednoduchý.

Není sranda se se vším novým kolem sebe vyrovnat. Když jsem přestoupil, mohl jsem jen odhadovat, co si kluci mezi sebou povídají. Těší mě, že dělám velké pokroky v angličtině. Mám výuku třikrát týdně přes aplikaci, drtíme se s manželkou. Jasně, chybí mi kafíčka s Limbou (Limberský), Milanem (Petržela), Hubňou (Hubník), Kopim (Kopic). Ale vybral jsem si tuto cestu, chci se posunout výš. Kafe si dám doma s manželkou. Je se mnou a oběma dcerami Claudií a Melanií od začátku v Bruggách, jsem moc šťastný. Je tu s námi také tchýně. Vím, co se o tchýních povídá, ale ta moje je skvělá. Pomáhá nám s dětmi, ženě i s vařením. Když cítím, že jsem unavený, můžu si zalézt a hoďku si schrupnout.

Musím říct, že takhle dobře fyzicky jsem se ještě nikdy necítil. Kdyby mi teď řekli, že mám odběhnout maraton, klidně do toho jdu. Každý den jsme museli dávat report, jak jsme se při tréninku cítili. Jestli se nám zdál lehký nebo těžký. Já pořád psal, že těžký. Průměrně jsem naběhal denně deset kilometrů. K tomu jsem jezdil na rotopedu. Ráno jsem se na něm rozcvičil, po výběhu zase vyjížděl únavu. Koukal jsem na televizi a šlapal jako Quintana.

Vycházím dobře úplně se všemi kluky, v Bruggách je skvělá kabina. Pochopitelně k Simonovi a Edovi mám přece jen o něco blíž, oba mluví česky. Hlavně Simon mi se vším hodně pomáhá.

S Páťou jsme se před pandemií dokonce dvakrát viděli. Před čtrnácti dny se stal poprvé otcem, narodil se mu syn. Prožíval jsem to všechno s ním. Gratuloval jsem mu po telefonu. Slíbili jsme si, že až se situace zklidní, přijedu za ním do Genku.

Páťa se ptal, co a jak. Říkám mu: Hele, nejsem zastáncem toho, abych komukoli radil, jak vychovávat děti. Dělejte si to podle sebe, ale ať jsou dobře vychované.