Hlavní obsah

Svíčková v Moskvě, pohodová Ufa. Kromě nebezpečných řidičů nemůžu říct na Rusko křivé slovo, říká Vaněk

Praha

I přes předčasný konec v Ufě, kde strávil tři sezony, je pro Ondřeje Vaňka prioritou návrat do Ruska. Devětadvacetiletý fotbalový záložník, který se od středy připravuje s druholigovým Brnem, nedá na tuto zemi dopustit. Tedy až na divoké řidiče a záludné silnice.

Foto: Sport.cz

Ondřej Vaněk (vlevo) na tréninku rezervy brněnské Zbrojovky.

Článek

Mrzí vás, že angažmá v Ufě vzalo takový konec?

Jsem rád, že mi vyšli vstříc a ukončili jsme smlouvu. Neviděl jsem totiž šanci hrát. Jenom jsem trénoval, kouč mi nedal čuchnout. To je holt fotbal. Jeden den jste tady, druhý třeba o tisíc kilometrů jinde.

Když se za třemi sezonami v Ufě uhlédnete, co vám vyjde?

První dva roky byly super, skončili jsme v horní polovině tabulky. Dokonce jsme hráli kvalifikaci o Evropskou ligu, vypadli jsme až v play off.

Kde nastal zlom?

Odchodem trenéra Semaka, který přešel do Zenitu Petrohrad. Hned s ním udělal titul. Nebyla za něj adekvátní náhrada. Nevím, proč jsem nedostával šanci. Ptal jsem se nového trenéra, nedokázal mi odpovědět. V létě přišli mladí, levní hráči. Zřejmě chce klub tým obměnit. Rusko je ale pro mě stále prioritou, chtěl bych se tam vrátit.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Ondřej Vaněk během oslav mistrovského titulu fotbalistů Plzně.

Vytvořil jste si k této zemi pozitivní vztah?

Musím říct, že ano. Naučil jsem se jazyk, kluci v kabině byli povahově podobní nám Čechům. Jsou města, kde se dá normálně fungovat, jako například Ufa. Jedno z mála, co mi tam vadilo, byla umělá tráva. Trpěl jsem.

A po životní stránce?

V některých věcech je Rusko o deset, patnáct let za Evropou. Infrastruktura nebo autobusy, co jezdí po Ufě, se jen tak nevidí. Ale jinak jde o pohodové město. A když jsem zatoužil po velkoměstě, zaletěl jsem si do Moskvy. Za dvě hoďky jsem stál na Rudém náměstí. V Moskvě jsem měl kamarády, zašel jsem na jídlo do Českého domu. Na svíčkovou a tak. Nádhera. Rusko mi přirostlo k srdci.

Pokud se do Ruska nevrátíte, co vám z něj chybět nebude?

Cesty a řidiči. Kolikrát musíte zpomalit na deset kilometrů v hodině, jinak byste zničili auto. Značky, neznačky, řidiči mají svoje pravidla. Zákaz stání, zelená, červená, jim je všechno jedno. Jinak nemůžu říct na Rusko křivé slovo.

Cestoval jste i jinam než do Moskvy?

Třikrát jsem se byl podívat v Kazani, viděl jsem i Petrohrad. Přírodní krásy Ruska jsem ale nepoznával, to mě moc nebere.(směje se)

Co říkáte na neúspěšný úvod sezony Plzně, vašeho bývalého klubu?

Na každý tým padne dřív nebo později deka. Nikdo nehraje jako z partesu nepřetržitě. Na Viktorku padla teď. Ale má dobrý mančaft, vylíže se z toho. Mrzí mě, že skončil dlouholetý sportovní manažer Franta Mysliveček. Fotbalu hodně rozumí.

Skončili ale také hráči, se kterými jste byl dobyl dva tituly. Bakoš, Kolář, Petržela...

Je to pro mě signál, že roky letí. Milanu Petrželovi jsem poslal esemesku, je to frajer. V šestatřiceti táhne Slovácko. Kdybych v jeho věku hrál jako on, budu šťastný. Klobouk dolů před ním.